Heartless║Niall Horan [1DFF]

CHAPTER 3 ♦ U know it?

Nervózně jsem se poškrábala na šíji, doufala jsem, že mě nepozná. Za prvé by to byl trapas a za druhé jsem se celé tři roky snažila na něj zapomenout. A pak prostě stojí přede mnou. Rozhlédla jsem se po místnosti. Hned vedle mě na konferenčním stolku byli sluneční brýle. Nasadila jsem si je a pak jsem zamířila k nim.
„Ahojky jsem Heidi. Budu tu na stáži od LCS.“ Usmála jsem se a oni se mi představili. Když došla řada na Louise, předběhla jsem ho: „Louis Tomlinson.“ Zasmála jsem se. „Byla jsem na včerejším zápase.“ On se jen trochu překvapeně usmál, ale nic nenamítal. Pak se mi představoval Niall.  Sedli jsme si všichni na gauč a zakecali se. Všichni mi přišli moc milý. Každou chvíli jsem pokukovala po Niallovi, jenže on vypadal duchem nepřítomný. Po chvíli odešel z místnosti pryč.
„Co se mu děje?“ zeptala jsem se po chvíli. Liam se jen podíval jestli není Niall nablízku a řekl potichu: „Prý mu umřel pes a jemu je líto, že se s ním nerozloučil. Je hodně citlivý.“ Zvedla jsem jedno obočí:  „Jako ty, že?“ zasmála jsem se a když jsem viděla nechápavý výraz v jeho tváři dodala jsem: „Lou a Caroline mi vás představovali.“ Zapřela jsem se o gauč a rychlými kroky jsem byla v kuchyni. Niall stál opřený o kuchyňkou linku a sledoval fotku před sebou.
„Prý ti umřel pes.“ Řekla jsem nesměle. On zvedl oči od fotky a změřil mě pohledem.
„Proč se staráš? Ani mě neznáš.“ Vyštěkl na mě naštvaně, jen se mu leskly oči. Oči plné slz.
„Znám tě, vždyť jsme spolu ch…Znám tě z televize a tak.“ Opravila jsem se. Nechtěla jsem mu říkal, že ho znám. Celé roky jsem se snažila zapomenout a tím, že budu na stáži s jeho skupinou, se nic nezmění! Napomínala jsem se v duchu.
„Mohla bych se podívat na tu fotku?“ poklidně jsem dál kladla otázky, i přes jeho naštvání. Podal mi rámeček. Skenovala jsem fotku s vytřeštěnýma očima, o to naštěstí nemohl vidět přes vypůjčené brýle. Na fotce jsme byli mi dva a Bax. Jenže pokud oplakává Baxe…
„Umřel ten retrívr?“ ptala jsem se ještě jednou. On jen kýval a sledoval jsem zdeformovaný odraz ve dřezu.
„Můžu mít ještě jednu otázku? Připadám si jako bych tě vyslýchala. Kdo je ta holka?“ zeptala jsem se opravdu naposledy, chtěla jsem znát odpověď.
„To je moje holka. BYLA. Jmenovala se Heidi. Ou…jako ty.“ Usmál se trochu. „Miluju ji neskutečně moc. Celé ty roky od X-Factoru se na ni snažím zapomenout. Musel jsem ji opustit. Nejvíc mě štve, že jsem se věnoval ‚rozkvětu kariéry‘ a ani jsem se jí neozval.“ Odmlčel se. „Proč ti to vlastně říkám? Neznám tě, ale mám pocit, že ti můžu věřit.“ Jen jsem se na něj usmála. Těmi slovy mi vyrazil dech. Miluje mě pořád a přitom se neozval. Vrtalo mi hlavou. Společně s tím, jak to, že oplakává Baxe až teď? Umřel před půl rokem. Odešla jsem z kuchyně rovnou do koupelny. Sundala jsem si brýle a zaklonila jsem hlavu. Draly se mi slzy to očí, ale nemohla jsem plakat. Ne kvůli člověku, kterého nemiluju. Nebo? Když jsem si byla stoprocentně jistá, že nemám červené oči, vyšla jsem z koupelny zpět do obýváku. Oni tam pořád seděli a dělali blbosti. Jen jsem je se smíchem pozorovala.
„Heidi, řekni nám něco o sobě!“ prohlásil Louis a sledoval mě s vykulenýma očima. Vyprskla jsem od smíchu, ale v mém mozku jsem probírala úplně něco jiného. Mám jim říct pravdu nebo si vytvořit trochu jinou identitu?
„Jsem z Dublinu. Jmenuju se Heidi Richards…Richardson.“ Vymyslela jsem si. „Mám sestru…“ Další lež, výborně Heidi!! Kárala jsem se v duchu „Studuju na LCS, jak víte. A dál fakt nevím co vám nakecat.“ Usmívala jsem se jako sluníčko.
„Výborně,“ usmál se Harry. Lhala bych, kdybych říkala, že se mi nelíbí. „Jdeš s náma zítra bruslit.“
„My jdeme bruslit?“ pokazil mu ‚flirtování‘ Louis. Začala jsem se zase smát. S nimi nebude taková nuda, jak jsem si myslela.

„…jak jsem mohla být tak blbá a nepoznat ho už podle jména? Ne, ale vážně. Jak jsem si mohla myslet, že když bude v One Direction nějakej Niall Horan, že bude jinej než ten můj? Jsem idiot.“ Nadávala jsem sama na sebe během telefonu s Vicki.
„Uklidni se a popiš mi co se tam stalo.“ Zněla hodně v klidu.
„Přišli tam a já si dala brýle…“ začala jsem popisovat. „…Pak už tam celou dobu nebyl. Ještě mi objasnili věci ohledně jejich akce, kde budu pracovat.“
„No tak pokud si chceš hrát na někoho jinýho, tak si tomu nepomohla. ZMĚNILA SIS PŘÍJMENÍ JEN TAK ŽE SI PŘIDALA ‚ON‘.“ Křičela na mě Vicki do telefonu. „Ale jinak by si dostala jedničku z herectví.“ Dodala.
„Bože!“ rozloučila jsem se s ní a ukončila jsem hovor. Hodila jsem mobil na postel, ale hned jsem se k němu vrátila. Začala jsem prohlížet staré zprávy s Niallem. Při jedné – poslední jsem se naštvala. Hodila jsem s mobilem na zem. Kdybych nebyla tak blbá a všimla si toho jeho chování, když mi tajil X-Factor. Slezla jsem z postele a prohlédla si mobil. Jak jinak. S mojí smůlou mu praskl displej. 
„Blackberry.“ Převáděla jsem pláč. Zvedla jsem ho ze země. Protočila jsem sama nad sebou panenky a obula si boty. Rozhodla jsem se, že půjdu do opravny.