Heartless║Niall Horan [1DFF]

CHAPTER 36 ♦ Touha, chtíč a OLIHEŇ

Marilyn mě pustila do domu, beze slova mě doprovodila do obýváku, kde přede mně po malé minutě postavila horký čaj. Vřele - sice pořád se slzami v očích -  jsem jí poděkovala. Byla jsem jí hrozně moc vděčná, že se nevyptávala, jen čekala, až se rozpovídám sama. Měla jsem tihle vlastnost na ní moc ráda. Usrkla jsem si z horkého čaje a podívala se na ni. Začala jsem jí to vyprávět. Čím víc jsem opakovala jeho slova, tím víc mi přišlo, že je to pravda. Vyprávím tu Mar svoje problémy, ale na její jsem se nezeptala.
"Mar...on má pravdu." vydechla jsem. „Má pravdu, jen ti tu vyprávím o svých problémech. A nezajímám se o tebe...já-já."
"Heidi poslouchej mě. Nemá pravdu!"
"Má." stála jsem si za svým.
"Ne,"
"Ano Marilyn, on má pravdu! Vždyť přesně to co řekl, se teď děje!"
"Heidi Richards," řekla klidným hlasem, což mi přidávalo na naštvání. "Prosím tě poslouchej mě! Chci ti pomoct! Chápeš to? Je to vzájemné, ty mi řekneš svůj problém a já ti chci pomoc!" Dívala jsem se jí do očí a tak nějak jsem ztratila slova.
"Promiň." vypadlo ze mě najednou. Objala jsem ji a poděkovala jí. 
"Dáme se do řešení tvých problémů." zasmála se. "První ta Oliheň." Měla pravdu, úplně jsem to tak nějak vypustila, ale když nevyřeším ani jeden, nevyřeším nic. Mar se natáhla pro notebook a na všech možných vyhledávačích začala hledat Olivia Sparks. V ten moment se rozezněl telefon, na kterém svítilo jméno Robert.
"Ahoj Robe. Hrozně se omlouvám, ale nemám čas teď řešit letní prázdniny, bohužel. Hledám s Mar jednu holku, která se zná s Isaacem a políbila Nialla. Zase ahoj." uspěchala jsem náš rozhovor, se snahou hned zavěsit.
"Olivii?" vypadlo z něj. Nechápavě jsem se zamračila do zdi.
"No."
"Je to sestra Niole."
"Cože?!" Mar se na mě nechápavě podívala. "Takže jsi ji poznal už na těch záběrech z televize?"
"Jo."
"A proč jsi mi to jako neřekl?"
"Ni to nechtěla, slíbila, že si s ní promluví. Ale ještě se tak nestalo."
"Kde bydlí?" zvýšila jsem hlas. No to se mi fakt zdá. Je snad můj život jako špatně napsaná kniha? 
"Heidi, já-"
"Roberte! Kde kurva bydlí?!" křičela jsem na něj.
"Pošlu ti email s její adresou." Po tom co tyto slova řekl, jsem zavěsila. Marilyn se na mě stále nechápavě dívala. Začala jsem vysvětlovat.
"Oliheň je sestra od Niole, manželky mého bratra - teda vlastně bratrance. To je fuk." Potřásla jsem hlavou.
"Bože, tvůj život je fakt složitý." zasmála se a jemně si pohladila břicho. Usmála jsem se nad jejím gestem, ale nějak jsem to nekomentovala. Za malý okamžik mi přišel email. Hned jsem ho otevřela a s Mar po mém boku, jsme nasedali do jejího auta.

***

Zvonila jsem už asi po páté, ale stále se nikdo neozýval. Protočila jsem očima a naposledy zazvonila na zvonek. To už se dveře otevřely a v nich stála naštvaná mladá, žena. Přesně ta co jsem v tom výtahu viděla. Žena tak moc podobná Barbaře Palvin, ale až teď jsem si uvědomila její podobnost s Niole. Nadechla jsem se - chtěla jsem si tím dodat odvahu - a chtěla hned něco říct. 
"Ehm dobrý den, my jdeme za jistým panem Isaacem Baronem." usmála se od ucha k uchu Mar, čímž mě předehnala.
"Není tu." arogantně protočila oči. Marilyn i já jsme nakoukli dovnitř a všimli si pánských bot, které Isaac hodně nosil. 
"A ty boty?" pokračovala Mar. 
"Nejsou jeho." pronesla Olivia zároveň s mužským hlasem, který se blížil: "Zlato kdo to je?" 
"A helemese." Marilyn se vítězně usmála, když Isaac přišel dostatečně blízko na to, aby nás viděl.
"Vlastně nejdeme za ním. To byl jen takový test, jestli jste to vážně vy. A proč vám vykám. Jdeme za tebou." promluvila jsem poprvé za celou dobu.
"Milá Olivie, jdeme si promluvit o tom, co si udělala Niallovi." Usmála se Marilyn a vešla do domu. Šla jsem jako myška za ní. Ani jeden se nebránil. Bez vyzouvání bot jsme se usadili v obýváku a čekali, až přijdou.
"Než se zeptáš, jak jsme zjistili, kdo jsi, zeptej se svého přítele nebo čeho. Každopádně pozdravuj Niole." mrkla jsem na ně. Líbilo se mi, jak jsou oba vyvedení z míry. Jak Isaac, červená, když slyší moje slova. S Marilyn jsme jen tiše seděli a poslouchali jejich hádky. Během půlhodiny se stihli tak dvanáctkrát pohádat a desetkrát usmířit. Myslím, že jsme slyšeli všechny odpovědi na otázky, které jsem chtěla znát. Oba dva pracují pro Brandona. No nevím jak Isaac, ale Olivia určitě. Rozhodla jsem se odejít. Mar pochopila a tak jsme kolem nich potichu a v klidu prošli a jeli jsme zase pryč.