Heartless║Niall Horan [1DFF]

CHAPTER 33 ♦ Together. Again

Všiml jsem si, že se její oči změnily, nebyli takové smutné, tmavé, ale hnědá byla o dost světlejší a tančily v nich malé jiskřičky. S pohrávajícím úsměvem na rtech mi skenovala tvář. Nezmohl jsem se ani na úsměv. Uvnitř jsem byl šťastný, ale zároveň překvapený. Chytla mě za zátylek a přitiskla její rty na ty mé. Skoro jsem zapomněl na to, jak naše rty do sebe dokonale pasují. Kdybychom byli v klipu od Katy Perry byl by vidět ten ohňostroj, který ve mně vybouchl.

STÁLE POHLED NIALL ♦

Snažil jsem se o to, aby byl polibek procítěný, jemný. Šlo z něj poznat i něco jiného. Pocit a energie, který nešel popsat. Vyjadřovali jsme tím to, jak nám ten druhý chyběl. Nebo aspoň já ano. Po malé chvíli jsme se odtáhli. Nechtěl jsem, jenže bylo toho tolik, co jsem ji chtěl říct.
"Chybíš mi." zašeptal jsem jí do ucha a spokojeně jsem opřel svoje čelo o to její. 
"Ty mi taky." šeptla zpátky. Nevím, jak dlouho jsme v objetí s opřenými čely stáli. Jenže když Heidi začaly cvakat zuby o sebe, pevně jsem ji objal okolo pasu a vedl ji k autu, kterým jsem přijel. Naštěstí šofér zaparkoval dál od vchodu, takže jsme mohli nepozorovaně zmizet. Sedl jsem si k oknu, Heidi se na mě co nejvíc namáčkla. Hlavu opřela o moje rameno, hladila mě na vnitřní straně stehna. Celou dobu jsem ji pozoroval. Sledoval jsem, jak špulí rty, když kreslila cestičku svými prsty na mě stehno. Kdybych řekl, že mi to nebylo příjemné. Lhal bych, ale taky jsem cítil ze srdce takový zvláštní pocit. Dokázal bych to přirovnat k pocitu, když konečně přijede někdo, na koho se nehorázně těšíte. Těsně předtím než jsme vystoupili, jsem ji políbil do vlasů. Nemohl jsem si nevšimnout husí kůže, která se jí při tomto činu zobrazila na kůži. Chytil jsem ji za ruku a přeběhli jsme cestu, abychom byli co nejrychleji v bytě. Před nastoupením do auta jsme toho moc neřekli, ale od té doby, co jsme vešli do budovy, se mi zdálo, že atmosféra zhoustla. Potáhl jsem ji k sobě a svůj stisk jsem zesílil. Místo toho, abychom šli k výtahu, jsem cíleně šel ke schodišti. Heidi vypadala překvapeně mým činem, ale neprotestovala. Chytil jsem ji kolem pasu a společně jsme se vrhli do zdolávání 112 schodů. Když jsme konečně došli do mého patra, zběsile jsme se snažili popadnout dech. Ale nelitoval jsem toho. Chtěl jsem Heidi pomoc, taky ulehčit situaci a myslím, že se mi to povedlo, když se Heidi začala smát, kvůli našemu funění. Vešli jsme na chodbu a vešli do mého bytu. Po chvíli jsme zakotvili v obýváku na gauči. Heidi se mi opírala hlavou o rameno, já jsem měl přes ni položenou ruku a dívali jsme se na televizi. Od auta nikdo nepromluvil. Nechtěl jsem mluvit, z jednoho prostého důvodu. Bál jsem, že tuto chvíli pokazím, že něco plácnu a ona odejde.

POHLED HEIDI ♦ 

Bála jsem se cokoliv říct. Hlavně jsem nevěděla CO bych měla. Užívala jsem si tento moment. Konečně jsem cítila pocit blízkosti někoho, koho miluju. Jen jsem si nebyla jistá, jak se to bude vyvíjet dál. Ten sitcom, který v televizi dávali mě pochvíli přestal bavit. Posadila jsem se a podívala na Nialla. Byl překvapený, jen se na mě s pozvednutým obočím díval.
"Nialle, co bude dál?" zašeptala jsem. Možná jsem se bála, toho co by mohl říct. Vlastně jsem doufala, že mě přeslechl. Bohužel se tak nestalo. 
"Já-" prohrábl si vlasy a celkově znervózněl. "Heidi, chci být znovu s tebou. Nechci být ten Niall bez těla, bez duše, bez Heidi. Chápeš?" říkal klidným hlasem, přičemž se mi díval hluboko do očí. Na tváři se mi vytvořil široký, upřímný úsměv. Chytila jsem ho oběma rukama na zátylku, přitáhla si ho k sobě a políbila. Nebyl to stejný polibek jako na tom dešti. Což mi připomnělo, že jsme oba mokří, popravdě nevnímala jsem to. Polibek byl více odvážný a vášnivý, ale netrval tak dlouho. 
"Miluju tě." vydechla jsem. "Je mi hrozně líto té hádky."
"Taky tě miluju." usmál se Niall a vtiskl mi letmý polibek do koutku mých rtů.
"Měli bychom se jít převléct." zasmála jsem se a pak si uvědomila, že tu žádné oblečení nemám. 
"Mohla bych si něco půjčit?" "Půjčím ti." řekli jsme zároveň. Zvedli jsme se s gauče. Naše chůze do pokoje byla doprovázena smíchem. Niall si stoupl ke skříni a hledal nějaké nešpinavé oblečení, jak to sám nazval. Bylo mi líto, že to špinavé oblečení, bylo možná důsledkem naší pauzy. Seděla jsem na posteli, sledovala jsem jeho zadní část těla a usmívala se. Tak jako dlouho ne. Byla jsem šťastná, po dlouhé době. Po malé chvilce, co našel oblečení, se na mě otočil a na tváři měl ten stejný úsměv, jako když jsme vcházeli do pokoje. Podal mi dlouhé šedé tepláky a obyčejné bílé tričko s pizzou. S nadzvednutým obočím jsem se podívala na Nialla, hned potom, co jsem si to tričko prohlédla. 
"Vždyť jsem říkal, že musím vyprat hodně oblečení." rozhodil rukama a posbíral ze země kusů oblečení. Niall už mířil pryč z pokoje s hromadou špinavého oblečení, které ještě ani nebylo v koši na prádlo. 
"Nialle, mohl by si?" otočila jsem se k němu zády a ukázala na zip. 
"Jen to odnesu." slyšela jsem rychlé kroky, které se po chvíli zase přibližovali. Niall mě chytil za boky a otočil mě směrem k němu. Ve stejné rychlosti jako mě políbil, se jeho rty odlepili a otočil mě zpět zády k němu. Pomalinku mi začal rozepínat zip na šatech a později stahovat přes ramena. Sundal mi je, zvedl a ze skříně vytáhl ramínko a pověsil ho. Byla jsem překvapená jeho péčí. Zamířila jsem k posteli. 
"Nemusíš se oblíkat." řekl znenadání Niall. Podívala jsem se na něj, jestli si dělá srandu nebo to myslí vážně. "Krásná jsi i tak." myslel to vážně, z jeho obličeje nešel vyčíst ani jeden kousek legrace. Zavrtěla jsem hlavou a oblékla se do oblečení, které mi nachystal Niall. Vzhlédla jsem k němu, vypadal celkem smutně. Přistoupila jsem k němu a objala ho okolo pasu.
"Nebuď naštvaný.“ šeptla jsem. Snažila jsem se mu dívat do očí, ale pořád uhýbal pohledem. "Prosím." snažila jsem se říct roztomile. Nechtěla jsem, aby se na mě tak díval. i když to byla jen hra, ubližovalo mi to. Když Niall dlouho nic neříkal, pustila jsem ho a povzdechla. Přesunula jsem se k zrcadlu, kde jsem si z mokrých vlasů udělala culík. Niall mě ignoroval, nevím proč. Tak jsem začala taky. Nevěřila jsem, že by se to mohlo tak brzy pokazit. Chtěla jsem kolem něj beze slova projít a sednout si v obýváku na gauč. Když jsem kolem něj procházela, jeho ruce mě popadli pod koleny a rameny. Ocitla jsem se ve vzduchu, a proto jsem ho instinktivně chytila okolo krku. Blížili jsme se k posteli, kam mě následně položil. Lehl si vedle mě a nechal mě opřít hlavu o jeho hrudník. Usmála jsem se nad jeho gestem. 
"Promiň. Nechal jsem se unést." zašklebil se, na což jsem mu přiložila prst na rty, aby zůstal potichu. Místo toho mi prst stiskl mezi zuby. Bolestivě jsem zaskučela a zamračila se na něj. Niall se jen smál. Pokroutila jsem nad ním hlavou. Pomalinku se mi začaly zavírat oči. Nevím ani kolik bylo hodin, ale do deseti minut jsem usnula.

"-eparate the two of us, no nothing can come between you and I, oh, you and I…“ slyšela jsem hlas z vedlejšího pokoje. Bála jsem se otevřít oči. Nechtěla jsem se probudit doma bez Nialla a zjistit, že naše usmíření a všechno okolo byl jen sen. Vlhká pusa na mé čelo mně obavy zničila. Když jsem pocítila teplo rtů, které se dotkly mého čela, otevřela jsem oči a posunula hlavou tak, aby Niallovi rty byli na těch mých. Oplatila jsem mu krátkou pusu a usmála se na něj. 
"Dobré ráno." promluvila jsem trochu rozespalým hlasem.
"Dobré ráno, sluníčko." prozpěvoval si Niall. Měl viditelně lepší náladu než včera. "Něco pro tebe mám." usmál se a podal mi ruku. Chytila jsem ji a zvedla se z postele, potom mě Niall vedl dál.
"Jídlo!" řekl pisklavým hlasem. Začala jsem se smát. Dostala jsem doslova záchvat smíchu, při kterém mě po chvíli začalo bolet břicho. Podívala jsem se na stůl, který stál pod váhou toho všeho jídla. Byla tam pizza, špagety a pak nějaký zeleninový salát. 
"A kdo to bude jíst?" zeptala jsem se.
"No JÁ a TY." ukázal na nás dva a usmál.
"Na snídani bych si raději dala něco lehčího." odporovala jsem. Niall beze slova ukázal na hodiny za ním a sedl si ke stolu. 13:30  Pobaveně jsem pokroutila hlavou a sedla si k němu. Pustila jsem se do špaget a musím uznat, že jsem lepší špagety v životě nejedla.
"To ty jsi to jídlo uvařil?" zeptala jsem se zvědavě.
"Všechno kromě pizzy ano." řekl s plnou pusou, ve které musel mít minimálně dva kousky pizzy. Snědla jsem tak půlku talíře, když jsem si uvědomila, že tato idylka za chvíli skončí, protože jsem stále neřekla Niallovi věci, které by měl vědět. Ale byla jsem pevně rozhodnuta, že mu to řeknu.

________________________________
Ahooojte dámy<3 Jak pak se dneska máte?:D Já fajn, děkuju za optání:DD haha :DD No hned k příbehu, omlouvám se. Část je krátká a ještě jste na ni dlouho čekali, ale měla jsem takovej horší týden, protože jsem musela dělat tolik věcí, že jsem na psaní neměla čas. A navíc si myslí, že jsem dostala WRITER's BLOC..Mluvím o tom jako kdyby to byla nemoc :D ale vážně, nevěděla jsem vůbec co napsat, jakto napsat..část je nudná jsem na sebe naštvaná, pardon..:/

chtěla bych vám ale poděkovat za celou řadu věcí! :D
1) Za 26 tisíc na příběhu!!<3
2) za komentáře u minulé část
3) a celkově za všechno<33

ČÁST věnuju @anickaj protože jako první okomentovala #Neidi a ještě k tomu srdícko <3 děkuju!:D

ještě jednou se omlouvám..:/ část se pokusím do pondělí..v neděli jdu totiž do kina a nevím jak to budu stíhat a celou sobotu jsem ve vídni<3

MILUJU VÁS
DĚKUJU JEŠTĚ JEDNOU
CL3RA <3