Heartless║Niall Horan [1DFF]

CHAPTER 15 ♦ Valentine/Anniversary

Valentýn. To bylo první co mě po probuzení napadlo. Rozhodla jsem si to sice sama a litovala jsem toho, ale moje tvrdohlavost mi nedovolila se jít omluvit. Ono by vlastně nevadilo, kdybych slavila jen Valentýn sama, ale i výročí. Na to že jsme spolu jen měsíc, se toho stalo nějak moc. Potřebovala jsem tu pauzu, všechno si urovnat v hlavě, přemýšlet nad tím co bude dál. Zvedla jsem se z postele a prohlédla se v zrcadle. Kruhy pod očima, uplakané oči. Bylo to jako Deja Vu z černého období. Ne. Pokroutila jsem hlavou ze strany na stranu. Zahnala jsem tím myšlenky, nechtěla jsem na to myslet. Naložila jsem své tělo do vany s horkou vodou. Nádherně jsem se uvolnila a vypnula všechny své myšlenky. Naposledy jsem se nadechla horkého vzduchu. Pak už jsem jen vylézala z vany a své tělo balila do ručníku. Ve volném Liamovém tričku a spodním prádle jsem si s notebookem sedla na postel. Surfovala jsem na internetu a nevnímala čas.

„Heidi?“ ozvalo se ode dveří. Leknutím jsme s sebou trhla. Nahla jsem se, abych líp viděla na dveře.

„Liame co tu děláš?“

„Chtěl jsem tě zkontrolovat.“ Usmál se a během sekundy seděl na posteli. „A potřebuju trochu pomoct. S dárkem pro Soph.“

„Ty ještě nemáš dárek?!“ skoro jsem vyjekla.

„No.“ Podrbal se na šíji. „Prosím potřebuju od tebe pomoc. Prosím!“ škemral.

„Bože.“ Dala jsem oči v sloup. Zvedla jsem se z postele a mířila ke skříni. Liamův pohled spadl na tričko.

„Moje tričko.“ Usmál se. „Pořád ho máš. Soph jich má aspoň sedm.“ Zasmál se a já s ním. Vytáhla jsem černé šaty v dres stylu a červenou košili. Převlíkla jsem se. Obula bílé tenisky, na záda jsem hodila batoh a doplnila jsem outfit doplňky.

„Wow sluší ti to. I když takovýhle styl se u tebe moc nevidí.“ Zalichotil mi Liam. Nic jsem neříkala, jen jsem se maličko usmála. Do batohu jsem dala peněženku mobil a takové ty potřebné věci. Rychle jsem si pročesala vlasy. A nenamalovaná vyrazila s Liamem koupit Soph dárek.

„Jestli se jí to nebude líbit…!“ pohrozila jsem se smíchem.

„Bude.“ Ujišťoval mě Liam. „A teď slíbený oběd.“ Zkrabatila jsem obočí.

„Cože?“ překvapil mě. Trávit s ním čas bylo fajn byla sranda, ale chtěla jsem být sama, zrovna dnes.

„Liame není dobrý nápad jít SE MNOU na oběd když je VALENTÝN a tvoje přítelkyně je SOPH.“ Objasnila jsem mu.

„No nekecej.“ Zasmál se. „Stejně tě na něj vezmu.“

„Novináři-“

„Novináři jsou mi s prominutím u prdele.“ Přerušil mě Liam. Věděla jsem, že přemlouvat ho nemá cenu. Povzdechla jsem si a následovala Liama.

„Kam si říkal, že jdeme?“ zeptala jsem se, když jsme bloudili po obchodním centru.

„Neříkal. Ale pokud tě to zajímá, nejdeme do nějaké přepychové restaurace, kde je soukromí salonek. Vím, že takový věci nemáš moc ráda.“ Říkal zády otočený, během hledání cesty.

„Támhle!“ prohlásil Liam po chvíli. Měla jsem chuť mu arogantně zatleskat. Jen jsem si znovu povzdychla.

„Nevzdychej furt. Nebo se z toho zblázním.“

„Okay.“ Usmála jsem se a pohlédla do jeho očí.

O ČTYŘI HODINY POZDĚJI ♦