Heartless║Niall Horan [1DFF]

CHAPTER 7 ♦ Robert

„Dobré ráno.“ Šeptal mi Niall do ucha. Ležela jsem opřená o jeho hruď a jen se usmívala. NE, nic jsme spolu nedělali!  Pravdivě jsem ujišťovala sama sebe. Věděla jsem ale něco nového. Něco jsem nevěděla. Když zavřu oči, vidím jen jeho modré oči a úsměv, který mi způsobuje husí kůži po celém těle. Jenže nechtěla jsem ho mít ve svém životě zpátky. Vlastně teď už chci a mám. Podívala jsem se na jeho tvář, kterou mu zdobil úsměv.
„Dobré.“ Oplatila jsem mu pozdrav a vstala z postele. V tu chvíli mě střepala zima, můj pohled spadl na hromádku oblečení, do kterého jsem se převlíkla a cítila jsem se trochu tepleji.
„Co uděláme s tou pizzou ze včera?“ ptal se Niall prohrabující si svoje vlasy.
„Měl si jí sníst!“ zasmála jsem se a hodila ji i s krabicí do koše.
„Co dneska podnikneme?“ sedl si na postel a přitáhl si mě k sobě. Kdyby se jen o milimetr pohnul, jeho hlava by se zabořila přesně mezi moje prsa. Sedla jsem si vedle něj na postel a už zase jsem byla menší. Políbil mě na čelo a usmál se.
„Co dneska podnikneme?“ ptal se plný očekávání.
„No já dneska…ehm.“ Nevěděla jsem co říct. Nechtěla jsem, aby věděl, že chci jet za Robem. On jako jediný ho znal a taky ho neměl v lásce. „Asi půjdu s holkama někam.“ Usmála jsem se na konec.
„Už půjdu.“ Řekla jsem u otevřených dveří a hned je zabouchla. Věděla jsem, že by se vyptával. Blížila jsem se k výtahu, když v tom mě někdo chytil za ruku a propletl prsty s těmi mými. Pohled mi spadl na ruku, načež se moje koutky úst zvedli do nepatrného úsměvu. Podívala jsem se Niallovi do obličeje.
„Nezlobím se.“ Oplatil mi úsměv a věnoval mi letmý polibek na rty. „Venku se strhne peklo, pokud tam vyjdeme takhle víš to?“
„Vím, včera jsem to zažila, když jsi odešel.“ Povzdechla jsem. Niall se překvapeně zamračil, ale nic neříkal. Než se otevřeli dveře výtahu, mě políbil a zase jsem cítila husí kůži po celém těle. Odtrhli jsme se od sebe, hned jak se mezi dveřmi udělala malinkatá škvírka, Niall mě pustil a pokračoval přede mnou. Měl na sobě obyčejné bílé tričko a šustivé tepláky Adidas. Ani jsem si neuvědomila, že se celou dobu, co se na něj dívám, usmívám. Jenže fanynky venku si toho asi všimli. Začali si něco šuškat a Niall hned zbystřel, zpomalil, až jsem se dostala na jeho úroveň. Všimla jsem si, že trochu znervózněl. Asi hodně nechce, aby fanoušci věděli o tom, že něco mezi námi je. Jenže pak si stoupl blíž ke mně a rukou mě objal kolem pasu. Reakce fanynek byli hrozně rozmanité, jedny se usmívali, druhé se mračili a nadávali. Niall si mě přitiskl blíž, jako by mě chtěl ochránit a taky jsem se tak cítila. Došli jsme k jeho autu, které obešel zároveň se mnou a otevřel mi dveře. Usmála jsem se: „Děkuju.“ On se taky usmál a šel na svoji stranu auta. Během jízdy jsem napsala SMS Lukovi, že pojedu za Robem, jestli nechce jet se mnou. On souhlasil a já byla vlastně ráda. Oni byli nejlepší kámoši od školky a tím, že Rob v 18ti odešel, se jejich přátelství rozpadlo.
„Děkuju za odvoz.“ Nahla jsem se směrem k němu a políbila ho. On mi polibek opětoval a pak se už jen usmíval. Počkal, dokud jsem nevešla do domu a pak odjel. Pořád mi vrtali hlavou ty fanynky. Bála jsem se jejich reakce. Doma jsem se jen převlíkla a trochu najedla. Zase jsem Vzala kabelku a pár věcí co bych mohla potřebovat jsem hodila do ní a rychle jsem spěchala k Liamovi.

„Ahoj Krásko.“ Řekl ČÍSTĚ KAMARÁDSKY když mě uviděl.
„Ahojky.“ Odpověděla jsem suše a podala mu můj telefon. Se zkříženýma rukama jsem čekala, až si zprávu přečte. Když byl podle všeho hotový, podíval se na mě s vykulenýma očima a pusou do úžasu.
„To je od tvého bráchy?“ zeptal se. Jenže odpovědět si mohl sám. „Jedeš za ním?“ Jen jsem přykývla. Neměla jsem čas mu to vysvětlovat.
„Okay, jedu s tebou.“ Mrkl na mě a já chtěla začít namítat. „Změníme téma. Co včera s Niallem?“ usmíval se od ucha k uchu.
„Políbil mě.“ Zašeptala jsem.
„Zayne, slyšel si to? ON JI POLÍÍÍÍBIL.“ Zařval na celý byt a já si teprve teď uvědomila, že tu je.
„Přestaň.“ Vytrhla jsem mu mobil, ale on mě neposlechl. Začal si tancovat jakýsi taneček, kterým oslavoval pusu a Zayn mu k tomu zpíval. Jen jsem nad nimi se smíchem kroutila hlavou.
„Kluci. Nechci vás nějak rušit, ale musím jet. Takže…“ přerušila jsem jejich krásné vystoupení a oba dva zvážněli.
„Okay, jedeme.“ Zavelel Liam. Zayn se zvedl z křesla přehodil přes sebe bundu, vzsl si pár posledních věcí a s úsměvem vyšel ven z Liamova bytu, zároveň se mnou. Byla jsem ráda, že se mnou jedou.
„Mimochodem, kde bydlí?“ zeptal se jen tak Liam, když strkal klíčky do zapalování.
„V Manchasteru, myslím.“ Usmála jsem se. V kapse džínů mi zavibroval mobil. Přišla mi SMS od Luka: ‚Omlouvám se, ale něco mi do toho vlezlo.‘  Takže Luke nejede. Fajn.