Heartless║Niall Horan [1DFF]

CHAPTER 24 ♦ Lunch

PROSÍM VŠECHNY O PŘEČTENÍ AUTORSKÉ POZNÁMKY NA KONCI, NALÉHAVÉ! . !

Niall překvapeně zamrkal a odvrátil pohled na podlahu. Já jsem ho upřeně sledovala a čekala co z něho vyleze. Je pravda, že jsem se té odpovědi trochu bála, ale stála jsem tomu čelem. Niall se nadechl, potřásl hlavou ze strany na stranu a já stále čekala na to co řekne.

„Promiň.“ Řekl tiše. Teď jsem překvapeně zamrkala já. Nečekala jsem, že to řekne. Přisedla jsem si blíž k němu a hlavu jsem opřela o jeho rameno.
„Taky se omlouvám, jen mi prostě bylo líto, že ti vadí mí kamarádi.“ Zašeptala jsem. Niall opřel jeho hlavu o moji a řekl: „Heidi ty se neomlouvej, byla to moje blbost. Nevím co to do mě vjelo. Promiň.“ Jen jsem se usmála a nic neříkala, nechtěla jsem to pokazit.
„Vzala jsem ti tam muffiny a kávu.“ Řekla jsem po chvíli tichého objímání a Niallových občasných pus na mé vlasy. Niall sundal ruku z mého pasu otevřel sáček a začal se cpát muffiny.
„Mmmm…ehmm. Dobý, uaážně.“ Říkal s plnou pusou. Zrovna jsem pila moje latté, když to Niall řekl. Zaskočilo mi z toho jak moc jsem se smála. Měla jsem co dělat, abych se neudusila. Hned co jsem se uklidnila, jsem se začala zase smát. Můj záchvat smíchu nebyl zastavitelný. Niall se na mě po celou dobu nechápavě díval. Když jsem se smíchem skončila, Niall hned začal: „Proč ses smála?“
„Ty ses neslyšel?“ zasmála jsem. „Už prosím nemluv v mojí přítomnosti s plnou pusou.“ Vzpomněla jsem si na to, jak to znělo, museli byste to slyšet, abyste pochopili.
„Jsem ráda, že ti chutnalo.“
„Jsi blázen.“ Řekli jsme zároveň.
„To teda jsem.“ Usmála jsem se, vyplázla jazyk a zašilhala jsem. Stoupla jsem si z gauče a zamířila do kuchyně, vyhodit sáček a kelímky od kávy. Ještě jsem si umyla ruce. Pocítila jsem si svých bocích tlak, otočila jsem se a málem jsem se lekla, nevěděla jsem, že je Niall tak blízko. Moje oči byli ve stejné úrovni jako ty jeho a byli tak blízko, že jsem mohla vidět, každičký detail jeho očí, která jsem už i tak znala, každou tmavě modrou tečku, která porušovala jinak dokonalé modré oči. I když se říká, že modrá barva je studená, u Nialla to neplatilo. U něj jste mohli poznat, že jeho modré oči hřejí. Opřela jsem čelo o to jeho a čekala jsem na to co udělá. Jemně přitiskl jeho rty na ty moje a zašeptal: „Jsi krásnej blázen.“ Usmála jsem se a cítila jsem jak se moje tváře zbarvují do červena. Políbila jsem ho a řekla: „ Miluju tě.“ Obešla jsem ho sedla si zpět k televizi. Niall po chvíli přicupital zpět, dal hlavu do mého klína a sledoval obrazovku. Nevím jak dlouho jsme tak seděli, ale bylo to fajn, cítila jsem se konečně zase s Niallem v bezpečí v pohodě a to nemluvím o motýlech v břiše.
„Ty muffiny dělal Isaac.“ Řekla jsem najednou. V duchu jsem se začala proklínat, proč si z něj dělám srandu, ale měla jsem náladu na popichování. Niall se prudce zvedl a začal kašlat.
„Vá-vážně?“ kašlal. Začala jsem se zase smát, podobně jako předtím.
„Ne.“ Niall se nechápavě podíval a pak pokroutil hlavou.
„Díky bohu, lekl jsem se.“ Popichoval on mě.
„Hele nikdy si ho neviděl a neznáš ho, myslím, že by jste si rozuměli.“ Pronesla jsem a jemně na Nialla mrkla. Překvapeně se na mě podíval a z jeho očí šlo vyčíst zděšení. „Jen to ne.“ Šeptl si pro sebe.
„chtěla jsem ti jen říct, že dneska půjdu na oběd k Ady, no a…“ poškrábala jsem se na šíji. „Nechceš jít se mnou?“ řekla jsem trochu nervózně. Niall se usmál, i když na něm bylo vidět, že se chce smát víc než jen to co předvádí.
„S radostí, tvoji mámu jsem ještě nepoznal.“ Oddychla jsem si, protože, jsem chtěla, aby se poznali, i když jsem byla nervózní.
„Nebuď nervózní.“ Bouchl do mě loktem Niall.
„Hlavně jí neříkej paní Richards. To by tě zabila. Stačí když jí na začátku řekneš slečno Adele a ona tě hned opraví.“ Mrkla jsem a zvedla se z gauče.
„Proč mi to říkáš už teď?“ zeptal se Niall, už jsem stála u dveří do pokoje.
„Je už deset, musím ještě jet ke mně, převléct se a nachystat.“ Vysvětlila jsem a zmizela za dveřmi pokoje. Oblékla jsem se zpět do sukně a oblečení co jsem měla v té španělské restauraci, oblečení co si nechávám u Niall jsem složila do skříně a vyšla jsem z pokoje.
„Vyzvedneš mě?“ přišla jsem ke gauči a předklonila se, aby mě viděl.
„V kolik?“ zeptal se. Zapřemýšlela jsem.
„Kolem té dvanácté bude stačit, zavolej mi.“ Opustila jsem byt a dole jsem nasedla do auta, které mě vezlo domů. Když jsem se zavřela za dveřmi bytu, vydechla jsem. Ne že by mě Niallova společnost vadila, ale cítila jsem ve vzduchu další hádku a chtěla jsem se tomu vyhnout. Vešla jsem do ložnice, sundala jsem ze sebe oblečení, hodila ho na postel a zmizela jsem v koupelně. Smyla jsem ze sebe všechno pryč, všechno z Liamova postřelení. Umyla jsem si vlasy levandulovým šampónem. Celou koupelnou se linula tato vůně, která mě hodně uklidňovala. Vylezla jsem ze sprchy, usušila se, zabalila do županu a šla jsem zpět do pokoje. Oblékla jsem se do čistého spodního prádla, teplákových tříčtvťáků a volného trička na ramínka. Sedla jsem si k toaletnímu stolku a začala jsem se malovat. Spravila jsem korektor a namalovala jsem si světle fialové stíny, řasenku a byla jsem sama se sebou spokojená. Sešla jsem schody dolů, v obýváku jsem si sedla na gauč. Zapnula jsem si notebook, zkontrolovala jsem všechny možné sociální sítě, bulváry a zase jsem notebook zavřela. Měla jsem ještě asi čtyřicet pět minut, než přijede Niall. Zvedla jsem se, zase vyšlapala ty schody. Přemýšlela jsem, co si obleču, nakonec jsem se rozhodla pro bílý crop top s růžemi, kraťasy s vysokým pasem a riflovou bundu. Venku bylo docela teplo, za co jsem byla ráda, protože když je v květnu teplo, ale ne úplně vedro jako v létě, ještě k tomu fouká slabší vítr, miluju takové počasí. Na oči jsem si nasadila brýle s průhlednými obroučkami a zkontrolovala jsem se v zrcadle. Niall měl tak ještě 10 minut, takže jsem si sedla k televizi se sklenicí džusu a sledovala jsem nějakou Live show na MTV.
„Zdravíme do nemocnice.“ Zahlásal moderátor. Moc jsem tomu nedávala pozornost, dokud se na nemocničním lůžku neobjevil Liam. Vzal si mikrofon a řekl: „Taky všechny zdravím, jak diváky show tak lidi u obrazovek.“ Mrkl a usmál se. Vypadal mnohem líp než hned po operaci. Kruhy pod očima mu zmizeli, nabral zase zdravou barvu a jeho rty byli zase přirozené barvy. Usmála jsem. Zítra za ním zajdu. Rozhodla jsem se. Sice je to na moje narozeniny a oni chtějí tu oslavu, ale já bez Liama slavit nebudu. Celým, tichým bytem se rozezněl můj telefon. Niall. Zvedla jsem mu to.
„Ahojky, jsi dole nebo kde?“ vyvalila jsem na něj.
„Jojo jsem dole.“ Řekl. Rozloučili jsme se a já jsem vypla televizi, zamkla jsem byt a sjela jsem výtahem dolů. Niall už tam byl ve svém autě, jak říkal. Nasedla jsem do auta, Nialla jsem políbila na tvář a vyjeli jsme. Musela jsem ho navigovat, naštěstí jsme se tam dostavili včas.
Zazvonila jsem a čekala až někdo přijde.
„Nialle, toho jejího přítele jsem v životě neviděla.“ Přiznala jsem se těsně předtím, než otevřela Ady dveře.
„Ahojte.“ Široce se usmála a vtáhla mě do objetí. „Je rozkošný.“ Šeptla ke mně na Niallův účet. Zasmála jsem se a sledovala je, jak si podávají ruce. Niall se na ni zkoumavě díval.
„Hlavně mi neříkej paní Richards.“ Dodala. „Jsem prostě Ady nebo Adele a tím to končí.“ Řekla trochu podrážděným tónem a hned na to se usmála. Šli jsme dovnitř dlouhou úzkou chodbou, za kterou byla kuchyně s jídelnou. V jídelně už bylo prostřeno a u stolu seděl Sebastian. Ady mi už o něm hodně vyprávěla, stejně jako já jí o Niallovi, jen jsem vždycky vynechala černé období.
„Heidi.“ Podala jsem mu s úsměvem ruku. Stoupl si a taky mi ji podal. „Sebastian.“ Usmál se a ještě se přivítal s Niallem. Ani jeden z nich nevypadal nadšeně, když se představovali. Jen jsem nad tím pokroutila hlavou a sedla si. Niall si sedl vedle mě a naproti nám Ady se Sebastianem. Niall se ke mně nahl a pošeptal mi: „Sluší ti to.“ Usmála jsem se a pocítila jeho ruku na mém stehně. S Ady jsme se hned zakecali a užívali si jídlo. Ti dva jen jedli a moc se do konverzace nezapojovali. Jen si mezi sebou vyměňovali nenávistné pohledy. Nechápala jsem to. Ady si toho očividně taky všimla, ale ignorovala to stejně jako já.
„A kde jste se vlastně poznali?“ nahodila Ady. Nechtěla jsem, ať se na to ptá, protože dřív se na to nezeptala, nemusela jsem jí lhát o černém období, teď jí ale lhát nedokážu. Podívala jsem se na Nialla, který měl takový pohled: vážně to chceš? Jemně jsem přikývla.
„Bylo to už na střední, chodil o třídu víš a moje kamarádka Vicki o něm básnila. Mě sympatický nebyl. Pak jsem ho, ale potkala na chodbě a spadli mi sešity, on mi sebral jeden s písničkami a pak jsme se snažili vídat častěji no a začali jsme spolu chodit…“ popisovala jsem Ady a Sebastianovi náš příběh. Těsně před černým obdobím jsem se zastavila. Niall mě pevně chytil za ruku a pokračoval už on.
„Jednou jsem se k ní choval divně. Bylo to patnáctého dubna…“ řekl a tím mi vyrazil dech, nevěděla jsem, že si pamatuje přesně datum. Zůstala jsem překvapeně sedět, neschopna slova. „Odešel jsem do X-Factoru a Heidi jsem to neřekl. Myslel jsem si, že na mě zapomene a vše bude v pohodě. Jak se všechno začínalo kupit na sebe, neměl jsem ani čas jí napsat. No a on pak začala chodit na LCS a nás dostala na stáž. Líbila se mi, ale byla vůči mně odtažitá. Jo, a abych nezapomněl, představila se jako Heidi Richardson. Nebyla sama sobě ani trochu podobná. Vlasy a opálení docela změní člověka. No a chování taky. Prostě ke mně nebyla dvakrát příjemná a moje podezření, že je to ona se vytratilo. Pak mi to na Silvestra řekla. No a dál to asi znáte.“ Dořekl a podíval se na Ady a potom na Sebastiana. Přísahala bych, že jsem v Adyiných očích viděla slzu. Ale hned jak se usmála, jsem podezření vyvrátila.
„Heidi proč jsi mi o tom neřekla?“ ptala se.
„Nikdy si se na to neptala a přišlo mi, že není správný čas.“
„Chápu tě.“ Zase se usmála. Nechápu, jak může tak překypovat pozitivní energií. Dojedla jsem jídlo a oddechla si.
„Bylo to výborné.“ Usmála jsem se. „Jak jste se vlastně poznali vy?“ napadlo mě najednou. Sebastian se usmál a začal mluvit: „No to bylo ještě v X-Factoru. Ten rok 2010, jak tam byl i tady Niall. Ady tam byla s firmou a já taky no a tak jsme se potkali. I s Niallem.“ Dodal a mě se zdálo, že se mi zastavil celý krevní oběh.
„Cože?“ řekla jsem. Kdybych pila, zadusila bych se dnes už po druhé. Dívala jsem se střídavě z Ady, Sebastiana a na Nialla.
„Pracovala jsem ještě pro Cromburg a ten nějak sponzoroval X-Factor nebo nějak tak, no a dělala jsem zástupce firmy a stejně tak Sebastian, ten byl pomocný režisér.“ Věděla jsem, že je Sebastian režisér.
„Takže jste oba dva znali Nialla, ještě předtím než tu vešel?“ zeptala jsem se podrážděně. Na Nialla jsem se raději ani nepodívala, s ním jsem se hádat nechtěla. Oba dva nechtěně přikývli.
„Ady mohla si mi to říct.“ Řekla jsem mírně zklamaně, zvedla jsem se od stolu, Niallovi kroky jsem slyšela za mnou. Obula jsem si tenisky a počkala jsem před autem. Niall se s nimi rozloučil a pak šel za mnou.

________________________________________

Ahojte všichni :)) dneska mám pro vás trochu více infa <33
1) cca 14 tisíc přečtení! Vážně? :O ani nevíte jak moc to pro mě znamena<33 přes tisíc votes<33 miluju vás, znamená to pro mě všechno a prostě ááá!<3

2) Začala jsem si příběh předepisovat, takže už nebude jedna část za týden, ale víc<33

3) budu mít teď určitě míň školy a testů (: :DD

4) nevím jestli to o mě někdo víte, ale miluju MINI COOPER a nejspíš budu mít možnost se jím projet a řídit ho! bože ani nevíte jak moc šílím:D ale to není k tématu<33

5) chtěla jsem udělat takové video Neidi, ale furt používám, ten mamčin ntb a můj nefuguje. mám tam programi, které tu nejdou, takže video bude až z mého ntb :/

6) 25 votes u minulého dílu?:OO když jsem to číslo viděla zírlala jsem na něj s otevřenou pusou díky<3

No a teď k příběhu! NESNÁŠÍM SEBASTIANA! Přitom on je hodnej, ale nemám ho ráda prostě!:DD Narozdíl od Isaaca, kterýho miluju<33 ale je hajzl - to v dalších dílech :DD Doufám, že se vám část líbíla pokud ano, prosím 

NAPIŠTE KOMENTÁŘ<3 ty komentáře hrozně moc potěší<3 Tenhle příběh by bez vás nebyl, takže dnešní díl věnuju všem co věrně čtou, protože, oh god miluju vás<33

Kylie aka Heidi na boku, Heidi jestě nemá modré konečky teprve bude !:D ->

Doufám, že se část líbí a i dál se bude líbít!!!

CL3RA <3