Heartless║Niall Horan [1DFF]

CHAPTER 14 ♦ Heartless Heidi

„Heidi, nerada to říkám, ale tak nějak sis to zavinila sama.“ Řekla mi Vicki do telefonu. Dlouho jsem s ní nikde nebyla a ani jsem si s ní nevolala. Nebyl na to prostě čas.

„Aha, tak tohle je tvůj názor? Jsi na mě pořád naštvaná? Bože, já si myslela, že mě pochopíš a ty…No nic. Ahoj.“ Zavěsila jsem. Trochu mě vytočila. Moje vina? Já bych snad políbila jejího kluka jen tak? Povzdechla jsem si a zamířila ke skříni. Vytáhla jsem džíny s cik-cak vzorem a bílý svetřík. Převlékla jsem se a na hlavě si udělala vysoký culík. Naprosto nenamalovaná a bez zájmu to udělat jsem s kabelkou na rameni vyrazila do školy. Doufala jsem, že se tam trochu odreaguju a taky jsem se musela soustředit, protože zítra – v pátek je velký test z bůhví čeho.

„Ale pane profesore, já potřebuju ještě jeden den, prosím, jinak u té zkoušky vyhořím.“ Prosila jsem profesora Kalijeva, který mě měl z nějakého labilního předmětu, který nikoho nebaví. „Udělám vám ten projekt příští týden, prosím, já se potřebuju učit. Byla jsem teď čtyři dny mimo město a …“

„A je to vaše vina, neměla jste být mimo město.“ Mrkl na mě a poplácal mě po zádech. Povzdechla jsem si a sledovala jeho postavu, doprovázenou houpavou chůzí. Skleslá jsem došla ke skříňce a vytáhla jsem notebook.

„Jé promiň.“ Ozvalo se hned potom co do mě někdo vrazil.

„V pohodě.“ Řekla jsem, bez podívání se kdo mě strčil.

„Počkej, ty jsi Heidi Richards?“ otočila jsem se. Přede mnou stála drobná blondýnka., ovšem se zásnubním prstenem na ruce. Překvapilo mě to.

„Jo.“ Řekla jsem mírně zmateně.

„Dřív jsem poslouchala One Direction.“ Usmála se „Teď“ ukázala na prstýnek „Mám jiný starosti, než aby si mě ti kluci všimli, ale pořád je můj sen jít na jejich koncert.“ Zasnila se „Jo jinak jsem Marilyn Sparks. Prosím hlavně mi říkej Mari nebo tak nějak.“ Podala mi ruku. Potřásla jsem s ní.

„Co máš další hodinu?“ zeptala se po chvíli stání. Podívala jsem se na hodinky.

„Teď mám pauzu na oběd.“ Oznámila jsem.

„Pokud je dnes čtvrtek tak já taky.“ Mrkla na mě. „Jdeme.“ Kývla hlavou. Usmála jsem se.

„Promiň, že jsi musel čekat, byla jsem ještě chvíli s Marilyn.“ Odemkla jsem dveře a pustila Liama dovnitř. Domlouvala jsem se s ním totiž na dnešní odpoledne, o tom co se stalo včera. Liam chtěl vědět vše co ještě neví.

„Nachystej kapesníčky, protože u toho budu brečet.“ Podotkla jsem. Liam si odfrkl. Po půl hodině Liam vše věděl. Ani necekl. Seděl a díval se na zeď.

„Chtěl bych, aby si za ním dnes šla. Jen si promluvit.“

„Jako vážně?“ otočila jsem oči v sloup.

„Myslím to vážně.“ Dodal Liam s naštvaným podtónem. Povzdechla jsem si a pečlivě studovala jeho tvář. V jeho očí jsem viděla přesvědčivost. A ano, ty oči mě přesvědčili.

„No dobře.“ Řekla jsem s mírným odfrknutím.

„Teď jdeme na jídlo.“ Zvedl se Liam z gauče.

„Byla jsem s Marilyn.“ Podotkla jsem.

„Co jsi to za kamarádku, že se se mnou domluvíš na jídlo, ale předtím jdeš s MARILYN? Kdo to vůbec je?“

„Directionerka.“ Řekla jsem a Liamovi se zase v očích zablýskla ta hrdost na fanoušky. Musela jsem se pousmát. „Chodí se mnou na LCS, no a byla jsem s ní na tom jídle po škole, všechno mi o sobě řekla. O tom jak byla do vás zblázněná a i když je zasnoubená, pořád je její sen jít na váš koncert.“ Pokračovala jsem.