Heartless║Niall Horan [1DFF]

CHAPTER 19 ♦ goodbye again.

***

„Dneska máme volno!!“ radovala se Lou a do kabelky si dávala věci, které bude potřebovat ve městě. Stála jsem před dveřmi jejího pokoje a jen jsem se smála. Jak už mi říkala, že když někam jedou tak skoro volno nemají, takže tohoto musí využít. Když konečně pobrala svoje věci, mohli jsme vyrazit. Na návštěvu New Yorku jsem se těšila a dost. Caroline se k nám přidala a nastoupili jsme do auta, které jsme si půjčili. Kdyby s námi šli kluci, museli bychom mít ochranku, díky bohu, že se rozhodli udělat si něco jako pánskou jízdu. Car sedla za volant a jeli jsme. V New Yorku jsem nikdy nebyla a prostě jsem se těšila, na obchody i na Sochu Svobody. Po chvíli zaparkovala Car auto někde dál od centra a šli jsme konečně na prohlídku. Jako první jsme zamířili do Starbucks, který prý Lou nemohla vynechat. Už když jsme šli po ulici jsem si nemohla nevšimnout těch pohledů od pár teenagerů co jsme potkaly, prohlíželi si nás s překvapením.

„Teď jdeme tam!“ zakřičela Lou a ukázala na Aéropostale, přešli jsme silnici a vešli jsme do obchodu. Prohlížela jsem si oblečení, které fakt stálo za to. Během půlhodiny jsem vyzkoušela snad deset kusů oblečení a pořád jsem si nemohla vybrat. Najednou se udělal nával před dveřmi do obchodu a dívky kolem patnáctého roku se snažili dostat dovnitř. Ječeli a bůhví co všechno. Ochranka rychle zavřela dveře, aby se nedostali dovnitř. Ty holky bušili do dveří, snažili se dostat dovnitř. Jedna zvedla do výšky plakát, kde bylo napsané: Hate Heidi. Zalapala jsem po dechu a opřela se o nejbližší zeď.

„Heidi co se děje?“ ptali se hned holky. Nebyla jsem schopna slov. Sevřel se mi hrudník, chtělo se mi brečet. Jen jsem ukázala na holku s plakátem.

„Volám Paulovi. Přijedou pro nás.“ Usmála se Lou a pohladila mě po zádech. Byla něco jako moje teta, chránila mě. Proč se muselo všechno pokazit, zrovna když jsme s Niallem v pohodě? Během několika minut ochranka uvolňovala prostor u dveří a ochranka pod velením Paula chránila nás. Blížili jsme se ke dveřím a já slyšela co ty holky skandují: „Heidi Die!“ Do toho všeho se zapletl bulvár. Přijelo několik kameramanů s moderátory, křičeli po mně všelijaké otázky. Já nevěděla ani čeho se týkají. Nevěděla jsem proč chtějí abych zemřela, nechápala jsem to. Když jsem vyšla z obchodu ven, ochranka se snažila udělat uličku, ale pár se jich dostalo ke mně,  žduchali do mě, kromě jedné. Když se ke mně dostala, byla jsem už u auta, stála naproti mně. Zvedla jsem hlavu a se slzami v očích jsem se na ni podívala. Ona se ke mně přiblížila a obejmula mě. Potřebovala jsem to. Poděkovala jsem jí a co nejrychleji jsem nasedla do auta. Holky už byli na místech.

„Omlouvám se, že jsem vám zničila nakupování, ale já fakt nechápu co se děje.“

„Heidi Richard  byla dnes napadena fanoušky, křičeli na ni ať umře. A ona na to nic neříkala, neodpovídala na dotazy, ale podle našich zdrojů začala využívat Niallových peněz, prý ho vydírala a mnohem více…“ vešla jsem do hotelového pokoje a přesně tohle jsem slyšela. Niall seděl na gauči a sledoval upřeně televizi, jako bych tam nebyla.

„Nialle?“ pronesla jsem do ticha. Moderátorka svoji řeč ukončila, takže to ticho opravdu bylo.

„Heidi omlouvám se, já neměl jsem to dělat!“ zvedl se z gauče a přiběhl ke mně. Nechápavě jsem se na něj dívala.

„Jedna fanynka mi napsala na twitteru ohledně tebe, bylo to ještě v době, kdy si semnou nemluvila a já jsem jí odpověděl. Byl jsem tam naštvaný, takže je možné, že jsem si něco vymyslel a…“

„Nialle, to je v pohodě. Taky bych jednala tak moc v afektu, že bych si něco domyslela. Potom bych tomu začala sama věřit a bylo by to horší.“