Heartless║Niall Horan [1DFF]

CHAPTER 27 ♦ fight and spaghetti

Další dny jsem jen chodila za Liamem, občas se tam s někým potkala, ale chodila jsem jako tělo bez duše. Nechtěla jsem s nimi mluvit, nevěděla jsem o čem. Do školy jsem chodila taky. Vlastně jsem se samovolně od nich na pár dní odřízla. Dnešek byl poslední den, kdy jsou ještě v Londýně. Hodně jsem přemýšlela, co udělám. Půjdu za Liamem, kde budou všichni nebo co?
„Um, Heidi?“ zamávala mi Mar rukou před obličejem, probrala mě tím z myšlenek.
„Co mám dělat?“ řekla jsem více než zoufale. Mar si povzdechla a podívala se na mě jejíma modrýma očima.
„Jdi za Niallem, omluv se a potom jdi za Liamem.“ Dovykládala znovu svůj plán, který mi vnukovala asi už sedm krát. Přikývla jsem a promnula si oči. Hrnuli se mi do nich slzy.
„Jsem fakt moc ráda, že tě mám.“ Řekla jsem jí během objetí. Mar mě hladila po zádech. Upila jsem si z hodně silné které mi Mar uvařila u ní doma. Dneska nebyl totiž její snoubenec Danny doma, vzala mě k nim.
„Dobře, dobře, dobře. Jdu hned.“ Zvedla jsem z křesla, rychle jsem mávla na Mar a hned jsem byla venku, seděla jsem ve svém autě, startovala jsem auto, které jsem měla v plánu dovést k Niallovi.

Zaparkovala jsem před domem a doufala, že bude doma. Ve výtahu jsem přemýšlela nad tím, co mu řeknu. Přesně jsem si to určila, když už jsem stála před dveřmi. Zmáčkla jsem čudlík na zvonku a čekala, až se otevřou dveře. Dvě minuty, pět minut, osm…Už mi to bylo divné, rozhodla jsem se počkat ještě pár minut.  Když se nic nedělo, otočila jsem se k výtahu a zmáčkla tlačítko na přivolání. Výtah jel pomalu nahoru, jenže když se dveře otevřely, zůstala jsem stát bez jediného mrknutí, naprosto překvapená. Niall byl nalepený na zdi výtahu, na něj byla nalepená holka s prsy, které jí čouhaly z trička, kulaté jak, ble. Vlasy měla světle hnědé. Úplně mě vyděsila její podobnost s Barbarou Palvin. Niall se od ní odtrhl a podíval se mi přímo do očí. Prohlédla jsem si tu holku od hlavy k patě. Umělé poprsí, řasy jak smetáky. Barbie jak vyšitá. Oči se mi zaplnily slzami. Jak mi to Niall mohl udělat. Otočila jsem se na patě a rozběhla jsem se směrem ke schodišti.
„Heidi!“ slyšela jsem Nialla a taky jeho těžké kroky. Odfrknutí té holky se nedalo neslyšet. Slzy se mi linuly proudem, nehodlala jsem se zastavovat. Během cesty jsem cítila různé emoce. Tak smutná, zrazená, naštvaná, ale nejvíc převažoval pocit Déjà vu. To že se líbal s někým jiným, než se mnou – Amy myslím – se sice stalo taky, ale to ona políbila jeho, teď jsem měla Déjà vu spíše ohledně pocitů. Přesně tak jsem se cítila na začátku černého období. Zrychlila jsem, když už jsem byla venku. Nasedla jsem do auta a nechala slzy téct. I přes zamlžený obraz, který jsem před očima měla, jsem viděla blížící se Niallovu postavu. Rychle jsem zamknula auto zevnitř, aby se sem nedostal. Neměla jsem sílu odjet. Nechtěla jsem jezdit v záchvatu breku. Na přední sklo auta začali padat velké kapky deště, jako kdyby nebe soucítilo se mnou. V srdci mi píchalo. Při každém úderu se mi zdálo, že se prasklina zvětšuje. Už jsem čekala, kdy se rozpadne a černé období dvě nastane.
„Heidi! Otevři.“ Křičel Niall, cloumal s klikou od dveří. Nehodlala jsem ho pustit. Niallovi začalo moknout oblečení, vlasy. Nic. Nechala jsem slzy téct, ignorovala jsem vše, co se snažil dělat. Dokud nepřiběhlo několik novinářů. Blesky z foťáků, létali všude. Podívala jsem se na Nialla. Jeho oči vyhledali ty moje, podívala jsem se pozorně a všimla si slz. Nelinuly se proudem, jen je měl v očích. Odvrátila jsem pohled a nastartovala auto. Novinář běhali objektivy ze mě na Nialla, aby měli co nejvíce fotek. Rozjela jsem se směrem k Mar. Potřebovala jsem to teď hned někomu říct.

Stála jsem před dveřmi do jejich domu. Nervózně jsem mačkala každé dvě sekundy zvonek.
„Co je?“ ozvalo se ode dveří. Když se ale otevřeli naskytl se mi pohled na Mar, které se naštvaný pohled změnil na soucitný, překvapený. Studené mokré oblečení se mi lepilo na tělo, ale i přes to se mi zdálo, že celá hořím.
„Heidi, proboha co se stalo?“ přihnala se ke mně Mar, pevně mě obejmula. Bylo to dlouhé objetí, při kterém jsem jí řekla, co jsem viděla ve výtahu. Beze slov mě pozvala dovnitř, kde mě posadila na gauč a přehodila přes mě deku. Na chvíli si odskočila, pro suché oblečení. Přijala jsem její nabídku, poslušně jsem se převlékla a sedla si zpět na gauč.
„Připadám si jako, kdybych znovu prožívala černé období.“ Zamumlala jsem.
„Ne Heidi! V žádném případě!“ řekla rázně. „Nesmíš nad tím ani přemýšlet. Prostě si teď dej s Niallem pauzu, stejně budou na turné. Rozmyslíš si to všechno mezitím, než přijedou.“ Přikývla jsem. Neměla jsem sílu cokoliv říkat.
„Heidi, na chvíli si odskočím.“ Ukázala za sebe a zmizela v kuchyni. Slyšela jsem hlasy. Její a mužský hlas. Určitě patřil Dannymu, který se už vrátil z práce. Hluboce jsem vydechla, utřela si slzy a rozhodla jsem se jít za nimi. Musela jsem vypadat jako totální troska, což bylo trochu znepokojující. Přišla jsem do kuchyně a podívala se nejdřív na Marilyn potom na Dannyho.
„Já-“ hlas se mi zlomil. „Nebudu tu oxidovat.“ Mar se na mě soucitně podívala, pohled na chvíli odvrátila na Dannyho, který nenápadně přikývl.
„Heidi, jsi unavená. Zůstaneš tu s námi.“ Usmála se, podepřela mě a vedla nahoru do patra.
„Ale-“ chtěla jsem něco namítnout, Mar mě však přerušila: „Heidi jsi unavená, teď si lehneš a budeš spát.“ Otevřela dveře jedné z ložnic. Lehla jsem si do postele, přikryla se a podívala se na Marilyn.
„Měla by si být psycholožka, protože tvoje kecy uklidňují.“ Pousmála jsem se a zavřela oči. Když Mar opustila pokoj, snažila jsem se o spánek. Jenže kvůli vibrování mého telefonu to nešlo. Zabručela jsem naštvaně a sáhla po mobilu. Několik nepřijatých hovorů a zpráv. Všechny jsem je poctivě přečetla. Niall v nich prosil o tom, aby mi mohl vše vysvětlit, psal o tom, jak mě miluje a že ta holka – Holka? Doufám, že mě omluvíte za to slovo. V žádném případě to nebyla holka, nýbrž děvka. Měla jsem hroznou chuť si odplivnout a představovat si, že je to její ksicht. Prsty mě svrběli od toho, jak jsem chtěla Niallovi něco odepsat, ale věděla jsem, že bych toho litovala. Napsala bych mu v afektu něco, co nechci. Mobil jsem pro jistotu vypla a znovu zalehla do postele. Teď už se mi usnout podařilo.