Heartless║Niall Horan [1DFF]

CHAPTER 18 ♦ Without touching?

Niall se jen usmál, nic neříkal, díval se mi do očí.

„Prostě to přiznej, nevydržíš beze mě." Řekl a já se mírně začervenala.

„Ty si to přiznej." Trochu toho štěstí vyprchalo. Cítila jsem se trochu zklamaně, chtěla jsem ‚miluju tě' slyšet z jeho rtů taky. Zakecal to tím, že mě musel popichovat .Sledovala jsem jeho tvář, hledala jsem cokoli co by mi naznačilo jeho lásku ke mně. Ne že by mě neměl rád, jen slyšet to je prostě potvrzení. Co nejtišeji jsem si povzdechla a otočila se hlavou k okýnku. Sluchátka jsem si dala zpět do uší a zklamaná a trochu podrážděná jsem sledovala mraky venku. Ani nevím kolik času uběhlo, ale po chvíli - aspoň mi to tak připadalo - mi letuška oznámila, že budeme přistávat. A popravdě to nebyla chvíle dívání se na mraky, ale celé tři hodiny. Jen to prostě rychle uteklo. Zklamání vůbec nevyprchalo, spíš se mi zdálo, že je větší. Jen jsem na letušku kývla s úsměvem. Ani koutkem oka jsem nezavadila o Nialla. Spíš jsem se podívala na kluky, kteří pořád spali. Jen jsem se nad nimi usmála a dál se věnovala svým mraků.

PO PŘISTÁNÍ ♦

Vzala jsem si svoji tašku z pásu a šla vedle Lou a Caroline. Niall si mě ani nevšiml, ani o mně nezavadil pohledem. Přemýšlela jsem nad tím, jestli jsem něco neřekla. Něco čím bych ho urazila. Ale čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc mě nic nenapadalo. Jen jsem přikyvovala a smála se tomu co holky říkají. Nasedli jsme do auta, které už bylo připravené. Řidič nás měl odvést. Během cesty se mě Lou zeptala: „Co se stalo?" Jen jsem nahodila falešný úsměv a rychle jsem se podívala z okna. Zamžil se mi obraz, pak už jsem cítila jak mi horká slza teče po pravé tváři. Najednou jsem ucítila dotyk na mém stehně. Otočila jsem se tím směrem. Caroline mě hladila po stehně. Chvíli jsem si s nimi jen vyměňovala pohledy, ale pak jsem jim vše vyklopila. Vlastně jen to co se stalo v letadle. Bylo to trochu trapné, hlavně ta část když jsem seděla na Niallovi, ale řekla jsem jim všechno. Chvíli se na mě jen dívali.

„Já nechápu, proč tě teď ignoruje. Nedává to vůbec smysl. Budeš se ho muset zeptat." Poradila mi Lou, Caroline přikyvovala. Jen jsem taky přikývla a snažila se potlačit slzy. Zrovna v největší chvíli štěstí se to muselo pokazit a já to nechápu.

„Všichni víme jak moc jsi do něj zamilovaná. Je ti to tolik vidět na těch hnědých očích." Řekla směrem ke mně Lou. „Niall si je toho vědom, neboj se. Jen možná Niall má pochybnosti. Nebo si vzal moc osobně to, že bez tebe nevydrží a teď se o to snaží."

„Jo." Vydechla jsem. Jen si neuvědomuje, že mi tím ubližuje.

Cesta k hotelu netrvala ani 15 minut. Během cesty jsem si uvědomila dost věcí. Za prvé si musím s Niallem promluvit. Taky jsem si uvědomila a roztřídila všechny pocity ve mně. Všichni s tou zamilovaností mají pravdu. Jsem v tom až po uši, ale nevidím do Nialla, nevím jestli ty pocity opětuje. Vystoupila jsem, vzala tašku a následovala nějakého komorníka nebo co. Lou s Car šli za mnou a něco si šeptali. Ani jsem to nechtěla vědět, raději. Kluci šli před námi, už jsme stáli u recepce a Niall dostal kartu k jeho pokoji.

„Slečno Rudchards?" řekl ten komorník, jehož jméno bylo Derek, přečetla jsem si ho na štítku.

„Ano?" odpověděla jsem s úsměvem.

„Vy máte pokoj s panem Horanem, ale to jistě víte."

„Ano vím." Rozešla jsem se k Niallovi , který už nastupoval do výtahu, jen tak tak jsem to stihla. Stála jsem těsně vedle Liama. Liam se na mě podíval s nechápavým výrazem. Jeho oči najednou zaběhli k Niallovi a pak zase zpět. Jen jsem pokrčila rameny a dál se věnovala tiché jízdě výtahem. Vystoupili jsme z výtahu a šli do našeho pokoje. Niall otevřel dveře a vstoupil. Já jsem ohromená zůstala stát na prahu.