DeiNaru [Naruto CZ/SK FF]

5-Itachi nieje tvoj priateľ

Deidara-hrubo
Naruto-normalne

Kurama zrazu začal vrčať. Otočil som sa tým smerom.
Zmrzol som v pohybe , keď som zbadal Itachiho stojaceho pri bráne parku. Tak toto bude problém.
Čiernovlasý sa k nám začal približovať.
Postavil som sa pred Naruta v pripade , že by Uchiha starší mal v pláne urobiť niečo zlé. Raz mu už predsa ublížil , tak prečo by to nemohol urobiť znova, že? ,,Vážne si si začal s niekym takým Deidara? Myslel som si , že si na vyššej úrovni." Mračil sa na mňa a postupne pohľad presunul na blondiaka. ,,Itachi...Je mi fakt moc ľúto, že nespĺňam tvoje požiadavky," začal som drzo, ,,ale myslím , že toto je moja vec."
Trohu som sa ukludnil a už milším hlasom povedal: ,,Hlavne to nepovedz Peinovy , prosím!" S nadejou v hlase som dúfal , že ani necekne.

Ten černovlasý kluk, jak jsem slyšel, se jmenoval Itachi, to jméno má i Sasukeho bratr no, když o tom tak přemýšlím, jsou si hodně podobní.
Byl jsem rád, že se za mně postavil, ale bylo mi líto toho, že se pohádal s kamarádem kvůli mě.
Potom Itachi odešel ,,P-promiň," řekl jsem, ,,ra-radši už půjdu." dodal jsem a hvízdnul na Kuramu, který hned poslušně přiběhl.

,,Eh? Za čo sa ospravedlňuješ?" spýtal som sa. ,,Ty predsa nemôžeš za to , že Itachi je...no taky aký je."
Dobre som vedel o čom som hovoril. ,,Kvôli nemu som skončil v Akatsuki,"povedal som už skôr len pre seba. No ak chce ísť , nemôžem ho tu držať.
,,Fajn teda , maj sa," usmial som sa a odhodlal sa k tomu ho objať.
Mal som pocit , že som červený aj na miestach , kde slnko nesvieti.

Když se usmál, tak jsem se usmál taky, ale potom mě objal a já jsem si myslel, že už červenější být nemůžu.
Chvilku jsem stál s rukama podél těla, ale nakonec jsem se odhodla k tomu ho obejmout taky.
,,T-tak ahoj," řekl jsem a pevně doufajíc, že si nevšimne toho, jak jsem rudý jsem odešel a Kurama za mnou doběhl.
Doma jsem si zul boty a hned jak jsem vkročil do obývacího pokoje jsem ucítil úžasnou vůni linoucí se z kuchině.
Došel jsem tam a stála tam
-pro mě cizí- žena a vedle ní táta seděl a jedl polívku.
,,d-dobrý den?" řekl jsem spíše tázavě ,,Ahoj, ty musíš být Naruto," řekla mi a já jsem se na ní podíval pohledem 'vy jste jako kdo?' ,,Emm...Naruto..toto je...jak to říct?...toto je moje přítelkyně..jsem s ní rok, a jak jsme odjeli museli jsme se rozloučit, ale ona k nám přijela,...tak bude u nás bydlet," řekl mi táta a já se zamračil.
Kurama si všiml mého výrazu došel ke mě a začal vrčet...on je jako by mi četl myšlenky ,,Pojď Kuramo, jdeme ke mě," řekl jsem mu a v pokoji jsem samozřejmě nezapoměl pořádně bouchnot dveřmi.

Po tom čo Naruto odišiel som zašiel za Sasorim.
,,Dei? Čo ty tu?" spýtal sa Sasori , ktorý nevizeral zrovna najlepšie. ,,Potrebujem tvoju pomoc!" Bez opýtania som sa mu vtrepal do bitu a zavrel dvere. ,,Čo sa stalo?" pýtal sa dalej udivene. ,,Mám problém. Začal som si s jednym prvákom , no a možno ma tak trochu videl Itachi a-" ,,A ty sa bojíš ,že to povie Nagatovy?" prerušil ma. Kývol som mu na to a dúfal v riešenie. ,,Povedz to Peinovy skôr než Ita...Iný plán pre teba bohužial nemám Dei," ,,Dobre teda , a ako si na tom ty?" Pýtal som sa pre zmenu ja.
So Sasorim sme sa ešte chvílu bavili. Bol už večer keď som sa vybral na cestu domov.

Pokračovanie nabudúce...