DeiNaru [Naruto CZ/SK FF]

34-Skúšky 1/2

Deidara-hrubo
Naruto-normalne

Ráno ma zobudil zvuk zvončeku. Pozrel som na hodiny. Za desať minút šesť. Ktorý magor chodí o takejto dobe?
Neochotne som vstal a otvoril. Vo dverách stála Konan aj so Sasorim. ,,Čo tu chcete tak skoro ráno?!",,Choď sa prezliecť! Skúšky majú vraj začať niekoľko minút pred prvým zvonením,"povedal Sasori. Ja som hodil pohlad level WTF a šiel spraviť čo mi povedal. Zobral som mobil a šiel.
Išli sme neďaleko parku , keď Saso a Konan zastavili. ,,Nevieš si pohnúť?!"spýtala sa Konan. ,,Ale daj mne pokoj prosím ťa!"povedal som. Ja som bol ešte stále v takom polospánku. Tých desať minút mi velmi chýba. Konan sa postavila za mňa a začala ma tlačiť dopredu. Nie že by jej to pomohlo. ,,Chyť ho za vlasy , hneď pojde rýchlejšie!" Smial sa Sasori. V tom ako by som sa zobudil. ,,Vlasov sa nikto ani nedotkne!" Zamračil som sa a trochu pridal do kroku. Predca len od parku škole nie je tak ďaleko.

Odešel jsem z parku v šest.
Potom jsem si nachytal věci na ty dva dny.
Radši jsem si vzal i nabíječku.
Vyrazil jsem, protože už byl čas....pak mi, ale něco došlo...nemá kdo pohlídat Kuramu, tak jsem napsal Deidarovi : Prosím....postaráš se o Kuramu...klíč od domu je pod rohožkou (vím originální)...potom ti to nějak vynahradím :-*
Došel jsem na místo srazu.
Byl tam už Sasuke a ostatní děcka.

Okej. Kreslenie by som mal. Ostatný ešte dorábali svoje 'umelecké diela'. Pozrel som na mobil , aby som skontroloval čas. Tam bolo ale aj niečo iné. Správa od Naruta. Len som pre seba prikývol a čakal kým zazvoní. To prichádza Sasoriho odbor a.k.a sochárstvo. Na to máme našťastie viac času.

Nasedli jsme do autobusu.
Seděl jsem vedle Sasukeho...kdo jiný...měl jsem se Sasukem i pokoj.
Po cestě jsem se podíval na mobil.
Podíval jsem se do své galerie a všiml jsem si, že tam je fotka mámi, když byla ještě těhotná.
Usmál jsem se.
Potom do mě Sasuke šťochl a zeptal se na co se to dívám.
Ukázal jsem mu tu fotku, ale jinou.
Na této byla máma s tátou, když se brali a řekl mu, že je to svatba mých rodičů.
On se usmál a řekl, že by chtěl taky jednou svatbu.
Potom řekl větu, která mě uzemnila a tou byla: ,,Chceš mať niekedy svadbu s Deidarom?"
,,Eeh...já..já...nevím." řekl jsem a sklopil pohled.

Teraz máme prestávku. Keďže je v našej triede momentálne veľký bordel kvôli skúškam , tak sme skončili u prvákov. Itachi samozrejme zabral Sasukeho miesto.,,Všetci si sadnú do takých lavíc ako sedia v triede!"povedal učitel. My sme sa na neho len divne zadívali. ,,Ale my nemáme zasadací poriadok!"skríkol som späť.,,Tak si sadnite tak ako sedíte často!" ,,Každú hodinu sedíme inde!"povedal tento raz Kisame a trieda len prikyvovala. Nakoniec to ten starý nechal tak a išiel niekam preč. ,,A ako ste na tom s Narutom?"spýtal sa ma z nenazdania Itachi. Prisadol som si k nemu. ,,Pozri na toto!"dodal a ukázal mi malú krabičku. ,,To nemyslíš-" ,,Ale áno,"povedal a otvoril krabičku v ktorej sa leskol zásnubák. ,,To aby som na tom začal pracovať aj ja." Zasmial som sa. ,,To by si mal,"povedal Itachi.

Hned co jsme dojeli, tak nás poslali na pokoje.
A jak jinak, byl jsem se Sasukem na pokoji.
Hned co jsme si dobalili, tak jsme se šli naobědvat.
Potom jsme šli do města poblíž, kvůli památkám...byla to nuda.

Po zazvonení som ukončil našu konverzáciu s Itachim. Predca len on sa nezaújma o výtvarné umenie. Stretli sme sa s tretiakmi a začali tvoriť tie "zázraky". ,,Sasori pomôž mi!!" skríkla po ňom Konan. Saso mal samozrejme svoj kúsok práce hotový a aj tak to budeme dorábať aj zajtra.
Keďže sme mali tému , tak to bola celkom nuda. Po škole som šiel k Narutovy domov. S Kuramom som sa bol prejsť a keď sme sa vrátili dal som mu najesť. Potom som sa s lišiakom rozlúčil a šiel domov.

Potom co jsme došli, tak jsme měli volno do večeře.
Svalil jsem se na svoji postel a Sasuke se chychotal, jak nějaká puberťačka a při tom čuměl do mobilu.
Jenom jsem nad tím zakroutil hlavu a podíval se na ten svůj.
Měl jsem chuť zavolat Deidarovi...jenom po tom dni bez něj mi bylo smutno.
Ale nevím jestli má čas, tak jsem to radši nechal.

Pokračování příště...