DeiNaru [Naruto CZ/SK FF]

18-záchvat

Deidara-tučně
Naruto-normálně

Došel jsem pomalu domů s Kuramou v patách a   přemýšlel jsem o tom, co budu dělat, jak se to malý narodí.
Asi si najdu brigádu a koupím si byt.
V tom domě být nechci.
Byl jsem zase smutný, ale potom jsem si vzpoměl na Deidaru a musel jsem se usmát.
On je prostě dokonalý.

O týden později:

Odemkl jsem dveře od svého pokoje. Byl jsem tam zalezlí skoro celý den.
Bylo už docela pozdě, a tak jsem byl potichu, jenomže táta seděl v křesle a čekal na mě, jako v nějakým blbým filmu a řekl: ,,Chci, aby jsi se přestal stýkat se svím klukem." ,,To chceš moc," řekl jsem a Kurama na něj začal vrčet ,,Buď se s ním přestaneš stýkat, nebo odjíždíme jinam!" řekl a já se rozbrečel ,,FAJN, JAK CHCEŠ, ALE PAMTUJ SI....BUDU TĚ NENÁVIDĚT CELÝ SVŮJ ŽIVOT......a to určitě nebude dlouho..." to poslední jsem zašeptal, aby mě neslyšel a odešel jsem k sobě.
V pokoji jsem napsal Deidarovi ,,nesmíme se už dál bavit a ani být spolu" rozebrečel jsem se víc.
Potom jsem jen seděl v koutu pokoje a brečel, brečel a brečel.....chtěl jsem v tuto chvíli umřít, ale co by bylo s Kuramou a Deidarou....těm bych nechtěl vzít milovanou osobu....radši budu trpět, než abych ublížil někomu jinému....

Došla mi správa. Otvoril som mobil a začal čítať.
V tom momente ako som dočítal mi vyhrkli slzy. Kvôli čomu? Že by sa jeho otec takto rozhodol? Predca len...nezniesol ani , že je jeho syn gay. Slzy postupne začali tiecť väčším prúdom.
V túto noc sa mi už zaspať nepodarí.
A je to pravda. Bol som hore až do rána.

Nevím, jak se mi to podařilo, ale usnul jsem....sice v šest a budím se v šest a patnáct minut, ale to je jedno.
Ano zvoní mi budík i o víkednu... ,,Naruto nedáš si snídani?" zeptal se mě táta...dělal jakoby se nic nedělo... ,,ne a přestaň se chovat, jako by jsi mi právě nezničil život" řekl jsem a odešel s Kuramou do parku....v tom domě, bych už být nemohl.
V parku jsem si sedl pod strom a přemýšlel jsem o tom co jsem s Deidarou prožil a co jsem mohl prožít...
Zase jsem brečel a Kurama mi začal olizovat tvář od slz....
Stejně to nepomohlo...byly tam zase nové.

Zavolal som Itachimu , či by nemohol prísť. Každá psychická podpora pomôže.
,,A prečo ti to vlastne napísal?"spýtal sa ma čiernovlások. ,,Neviem...Najskôr kvôli jeho otcovi."povedal som.
,,Mal by si sa ísť vyspať. Takto nedokážeš rozmýšľať." Pozrel som na neho. Pod očami som mal velké čierne kruhy. ,,Nechcem!"odsekol som. Zas mi začali tiecť slzy. ,,Tak aspoň poď von,"začal ,,Ak tu takto zostaneš , za chvíľu sa z teba stane psychopat." ,,Neskoro...Už sa stalo,"povedal som , no napriek tomu vstal a zobral si nejaký ten sveter. Obul som sa a potom už len počkal na Itachiho. Ten mi z tašky vybral asi dve injekcie a vybrali sme sa von. Dal som na seba kapucu. Nemusia ma ostatní vidieť takto...

Brečel jsem pořád...až jsem pod tým stromem usnul, ani nevím proč...asi toho na mě bylo moc, ale mám pocit, že brečím i ze spaní...

,,Čo sa ti stalo blondýna?" ,,Daj mi pokoj Hidan," povedal som. S Itachim sme museli naraziť presne na tohoto idiota. Našťastie pochopil , že na toto nie je vhodná chvíľa a tak pokračoval vo svojej ceste.
Šli sme okolo parku. Spomenul som si na moju a Narutovu prvú pusu. Pousmial som sa. Prvý a asi aj poslednýkrát za tento deň. V tom som sa rozkašlal. Kedy naposledy som dostal záchvat? Asi minulý rok?

Vzbudilo mě něčí kašlání, ale nevšímal jsem si toho kdo to byl...jenom jsem zavolal ,,Kuramo...pojď sem" protože poskakoval okolo lidí a tím pádem je otravoval

Započul som ten hlas. Narutov hlas.
No to mi moc nepohlo. Práve naopak. Nevedel som chytiť dych. Itachi sa ku mňe skláňal a snažil sa do mňa napchať liek. Nepodarilo sa. ,,Deidara musíš sa ukludniť , inak ti nepomôžem!"štval sa Itachi. ,,A-le to...ne-jde,"povedal som pomedzi kašel. Ďalej som lapal po dychu. Začalo to hrozne bolieť , tak som sa chytil za krk. ,,Volám sanitku!"povedal hneď. Cítil som , že už to dlho nevydržím. Itachi rýchlo vytáčal číslo.

Slyšel jsem, že někdo říká Deidarovo jméno, tak jsem se  otočil tým směrem, od kud to šlo.
Byl tam Itachi a Deidara lapal po dechu.
Začal jsem zase brečet....já nechci, aby se mu něco stalo.
Slyšel jsem sanitku, ale to už jsem šel s Kuramou v patách a stékajícíma slzama domů.
Hned doma na mě táta mluvil ,,Naruto, proč sakra brečíš?!" bylo to co mi řekl....já mu odpověděl: ,,Protože TY si mi zakázal být se svým klukem.....a možná teď nemusí přežít.....já jsem blbec...mohl jsem mu říct, alespoň, že ho miluju, a že to dělám, kvůli tobě.....ale né já mu napíšu, jako zbabělec větu 'nesmíme se už dál bavit ani být spolu'.....TY si, alespoň mámě mohl říct poslední 'miluju tě'......a co když se udusí....a já mu už nic takového neřeknu..." zase jsem se rozbrečel.
Táta ten beze slov stál na místě a zíral na mě.
Nevšímal jsem si ho a odešel k sobě.

Pokračování příště...