DeiNaru [Naruto CZ/SK FF]

13-Depresia

Deidara-tučně
Naruto-normálně

Pozrel som sa smerom , ktorý naznačoval Naru. Ita a Sasuke sa tam bozkávali. Vedel som , že je medzi nimi bratská láska , ale že aj niečo viac...
Potom mi cinklo v hlave. Veď Itachi bol ešte ráno u mňa. Vyšiel som zo záchodov a mieril si to k nim ako kazisvet epických momentov. ,,Itachi , zamkol si?!" Sasuke sa zlakol a Ita len zavrčal. Ale ja som dobre vedel , že na toto je nespravna chvíla , prečo by som to inak hovoril?
Uchiha starší mi len hodil kľúče a pokračoval v opracovávaní svojho brata. Zaliezol som späť za stenu a sadol si na zem. Nechcelo sa mi ešte do triedy.

Zasmál jsem se tomu, jak tam Deidara vtrhl.
Potom jsem si, ale vzpoměl, že budu mít sourozence a táta si mě nebude všímat víc než do teď.
Radši jsem si zakryl obličej, abych se uklidnil a nevnímal nic okolo.
Zazvonilo na hodinu, ale mě to bylo jedno, takže jsem tu zůstal.
Udivilo mě, že Deidara zůstal taky.
Nezvládl jsem to, tak jsem ho obejmul a začal zase brečet...jo...jsem měkota.

,,Na-Naruto?" Chvílu nič. Potom som zrazu začul vzliky. On zase plače? Prečo plače?
Objal som ho okolo pása a pritisol ho tak bližšie k sebe. ,,Čo sa stalo , Naru?" spýtal som sa a dúfal , že mi to povie. Nie len kvôli zvedavosti , ale aj kvôli tomu aby som vedel , ako ho utešiť. Tento malý blondiak pre mňa vela znamená a takto ho vidieť ma ničí.

,,M-můj táta bude mít se svojí pří-telkyní dítě....a....už si mě nebude všímat vůbec," řekl jsem mezi vzlyky ,,Od doby co mi máma umřela, tak si mě vší-mal málokdy, a tak mi koupil Kuramu, ale chtěl jsem mít otce...což se mi nesplnilo...a-a teď ho nebudu mít vůbec!" dodal jsem ještě

No to snáď...Nedivím sa , že mu je takto. Keby sa ku mňe otec správal takto , tak by som ho asi nenávidel. Aj tak som ho nenávidel. No ja otca nemám , nemôžem to posúdiť.
Stisk na Narutovy som ešte spevnil a potom ruku premiestnil na jeho blonďavé vlasy , po ktorých som následne opatrne prešiel prstami. ,,To je mi ľúto. Neviem si ani len predstaviť aké to pre teba je , ale," odmlčal som sa na chvílu, ,,vieš , že ja tu pre teba budem hocikedy budeš potrebovať." A bola to pravda. Nenechám aby mu niekto ublížil.

,,Dě-děkuju," řekl jsem a stisk ještě spevnil ,,Mám tě rád víc, než kohokoliv na světě....rád je slabé slovo proti tomu co k tobě cítím!" dodal jsem.

Pousmial som sa nad tým. ,,Nemáš za čo ďakovať. Prechovávam k tebe úplne rovnaké city,"povedal som.
Bohužial takto sme tam nemohli zostať naveky. Nechcene som sa od Naruta odtiahol a ako tak som sa dopotácal k umývadlám. Vypláchol som si ústa. Predca len , stále som cítil svoje zvratky v ústach. Bol to hrozný pocit. Ale to by nebolo ono keby sa tento , už tak hrozne neepický moment ešte viac nepokazil. A to tým , že mi zaškvŕkalo v bruchu. A desiata sa stratila. No super , toto som tak potreboval.
Povzdychol som si a začal v hlave budovať plán , aneb , ako sa zbaviť hladu.

,,Hele nemáš hlad?" zeptal jsem se ho s pobavením v hlase a potom jsem dodal ,,Protože jestli jo, tak mám jídlo navíc, takže bych ti mohl dát."

Cítil som sa ako idiot. Ale odmietnuť som asi nemohol. Môj žalúdok by to asi nebral v úvahu. Nepatrne som prikívol , a v tom zazvonilo. Šiel som za Narutom do prváckej triedy a celú dobu som mal sklonenú hlavu. Bolo mi to trochu divné keďže som si od nikoho jedlo ešte nebral. Vždy mi to prišlo divné. Nemá to dôvod.

Vběhl jsem do třídy...v tom na mě pustila učitelka slova typu kde si byl...atd. řekl jsem ji, že mi nebylo dobře, a tak jsem zůstal radši na záchodě.
Ona jenom přikývla.
Potom jsem šel k lavici, ve které jsem seděl a vzal svačinu, kterou jsem měl.
Dal jsem Deidarovi polovinu...což byly tři rohlíky....sám bych asi šest rohlíků nesnědl.
Sice někdy jsem schopný vyžrat celou lednici, ale dnes ne.

,,Ďakujem , zachránil si mi život!" povedal som bez rozmýšľania a pustil sa do jedla. Videl som , ako triedna prechádza okolo mňa. Vedela , že som nebol v triede , ale jej to bolo tak jedno , ako mňe môj život. Ako tak na mňa pozerala , pousmial som sa na ňu a pokračoval v desiatovaní. Ona našťastie po chvíli odišla.

Zasmál jsem se nad tím co řekl ,,Není za co," ,,já už půjdu do třídy, tak ahoj," řekl jsem a šel do třídy, kde jsem si sedl do lavice a s přiblblím úsměvem koukal na Sasukeho...myslím,že si mě na tom záchodě nevšiml.
Ten se mě zeptal 'co je?', ale já mu odpověděl jen slovem 'nic' a přestal si ho všímat.

Pokračování příště...