DeiNaru [Naruto CZ/SK FF]

29-strata a vrácení paměti

Deidara-hrubo
Naruto-normálne

,,Zaplatím za tebe kauci,"povedal mi Narutov otec a ja som sa skoro rozplakal radosťou. Avšak ja som veľký idiot. Moja tvár zostala kamenná a len som odpoveda: ,,To nieje nutné." ,,Ale jo je." Povzdychol som si a prikývol. Približne hodinu som stál pred dverami nejakej miestnosti , než vyšiel Minato aj s nejakou ženou. Tá žena sa na mňa milo , za to dosť falošne usmiala. ,,Všetko je vybavené , už dnes môžeš ísť domov,"povedala. Nepatrne som pozdvihol kútiky úst do malého úsmevu. Šiel som sa ešte prezliecť a tým istým pomalým krokom som sa vybral späť za Narutovým otcom. Ten si ma ešte odtiahol a povedal mi niečo , čo mi šťastie rozhodne neprinieslo...Naruto stratil pamäť...Myšlienka na to , že si nič nepamätá ma rozhodila na toľko , že som skoro chytil ďalší záchvat. Na moje šťastie som si chvíľu predtým dával liek , takže stať sa nemohlo nič.
Vyšli sme von. Tam bol Naruto. Bol som rád , že je v podstate v 'poriadku'. Mal som chuť ísť za ním objať ho. Ale nemohol som. Nepamätal si ma. Nevedel kto som. Zrazu som ucítil menšiu bolesť v oblasti brucha. Chytil som sa a v duchu zaklial. ,,V pořádku?"spýtal sa ma ešte Minato. On jediný vedel , čo sa mi vo väzení dialo. Len som kývol a pokračoval v ceste.

Viděl jsem tátu s nějakým klukem.
Chvíli mi trvalo, než jsem si vzpoměl, že to je ten kluk z toho snu.
Chvilku jsem přemýšlel, abych si vzpoměl, jak se jmenoval v tom snu ,,Deidara?" řekl jsem si pro sebe potichu a náhle se mi zatmělo před očima a omdlel jsem.

Pohotovostne som Naruta chytil. Pozrel som sa na Minata s otázkou vpísanou v tvári. Ten len odpovedal , že toto sa bude diať , keď si bude vzpomínať. To chápem. ,,Hele , a nemám tě odvést do nemocnice?" spýtal sa. Síce som v tomto stave nepoužitelný , ale aj tak som odmietol. Naruho otec bol tak láskavý , že ma odviezol domov. Narutovy som dal malú pusu na čelo , Minatovy som poďakoval a odpratal sa do bitu. Osprchoval som sa a dal si záležať so zadnými partiami. Hneď potom som lahol do postele a okamžite zaspal.

Když jsem omdlel zdálo se mi o tom, co jsem všechno prožil a byl u toho Deidara.
Byly tam všechny smutné vzpomínky a všechny veselé.
Vzbudil jsem se až doma na gauči a u mě seděl táta s jeho přítelkyní.
Byl jsem strašně unavený.
Otočil jsem se na bok, řekl jsem: ,,Dei" usmál jsem se a usnul.

Ráno som sa zobudil už s menšou bolesťou v mojom pozadí. Namiesto toho sa u mňa objavil hlad. Modlil som sa , aby sa v chladničke nachádzalo niečo jedlé. Moje prianie bolo vypočuté. Po jedle som sa vybral von. Bola nedela , takže som aj dúfal , že na nikoho zo školy nenarazím. Vybral som sa k Narutovy. Zaklopal som na dvere , v ktorých sa o nejakú chvíľu objavila žena. ,,Ah , Deidaro , pojď dál!"pozvala ma. ,,Nezdržím sa , len som chcel vedieť , ako je na tom Naruto,"povedal som a pokúsil sa o niečo čo malo vyzerať ako úsmev.

Ráno mě vzbudil Kurama, který na mě skočil, protože jsem spal na gauči.
Vzal jsem si rohlík.
Najednou někdo otevřel, tátova přítelkyně otevřela a já si šel sednou na gauč.
Najednou jsem uslyšel Deidarův hlas, běžel jsem ke dveřím a okamžitě Deidaru objal.

S vytreštrnými očami som tam stál ako prikovaný. Keď som sa spamätal objal som Naruho naspäť. V tom udrela bolesť. Trochu som usykol bolesťou , ale objatie som skončiť nechcel , takže som sa to rozhodol pretrpieť. ,,Chýbal si mi...Naru,"povedal som.

,,Ty mě taky," řekl jsem a dal jsem mu pusu na tvař.
,,Jsi v pohodě?...nevipadáš moc dobře," řekl jsem, jak jsem se od něj odtáhl.

,,A-ale to ni-nič,"povedal som vyhýbavo a mierne nervózne. Nie som si istý , či je dobrý nápad mu hovoriť , čo sa stalo vo väznici.

,,Hele...lhání ti nejde..." řekl jsem a podíval se na něj naštvaně.
,,Prosím...řekni mi to!" dodal jsem.

,,Vo väznici som bol každý večer znásilnený nejakým vrahom , ktorý bol so mnou na izbe. Už viackrát ma natrhol a mám kvôli tomu menšie bolesti,"povedal som popravde a odvrátil zrak. ,,Do týždňa sa to dúfam zahojí,"dodal som a dúfal , že to už ďalej riešiť nebude.

Pokračovanie nabudúce...