DeiNaru [Naruto CZ/SK FF]

28-Väznica a násilník

Deidara-tučně
Naruto-normálně

O týden později:

Uběhlo docela dost dnů od doby, kdy jsem se probral....totálně nic si nepamatuju.
Přišel sem nějaký chlap s těhotnou ženou....říkal, že je to můj otec a ta žena je jeho přítelkyně.
Měl jsem jít s nima.
Před nemocnicí byla uvázaná liška.
Bylo mi řečeno, že je to moje liška...a že se jmenuje Kurama.
To jméno mi něco říkalo.
Hned co jsme došli domů táta odešel, že musí něco vyřídit.
Já si šel lehnou do údajně svého pokoje.
Usnul jsem hned.

Týždeň...som tu blbý týždeň a stihol som tu všetkých znenávidieť. Ten deň čo do nemocnice prišla polícia bol aj súd a deň na to som sa dostal sem. Nikdy som netušil , že naša veznica je zamorená takými hnusmi nazývaními vezňami. Prečo som tu? Jeden z chlapcou , ktorých som zbil ešte ten deň podlahol na následky zranení. Vraj vnútorné krvácanie , či čo. Hanbím sa za to. Iste. Ale nelutujem toho. Za to čo urobil Narutovy si to zaslúžil. Teraz ležím na zemi a čakám kým sa vráti môj "spolubývajúci". Snažím sa byť kľudný , no moc to nejde. Akonáhle príde , zase sa stanem jeho hračkou. Už tak ma bolí celé telo a ledva sa hnem.
Dnes som dokonca dostal list. Od samotného Minata Namikazeho. Narutovho otca. Vraj je Naru už doma. Viac som sa nedozvedel. V tom sa otvorili dvere a prišiel on. Je to nejaký nájomný vrah. Ani neviem ako sa volá. Chytil ma za vlasy a trhol so mnou dopredu. Následne si ztiahol nohavice a zo mňa strhal oblečenie. Najradšej by som mu jednu vrazil. Ale čo ja môžem oproti niekomu takému?
Ruky mi chytil a prišpendlil tou svojou k stene. Následne ma druhou rukou chytil za pás a strčil do mňa svoje prirodzenie. Okamžite začal nemilosrdne prirážať a ja som už len zatínal zubi a cítil ako mi stekajú slzy. Kričať o pomoc sa mi naposledy nevyplatilo , lebo som od neho dostal pár rán. O natrhnutie som sa už ani nebál. Vždy sa to stane a nakoniec podomnou zostane len malá kaluž krvy. Toto sa mi deje odvtedy čo som tu. Takýto bude môj život ešte ďalšie tri roky vo vezbe.

Zdál se mi sen a bylo mi to nějak povědomé...
Byl jsem tam já, můj táta a nějaký kluk s blond vlasy...nad něčím se dohadovali, ten kluk dostal záchvat a já potom zařval na tátu, že je ten nejhorší...nebo něco takového.
Potom jsem vyběhl pro batoh toho kluka a pomohl mu si vzít lék.
Hned jsem se vzbudil a šel jsem dolů.
Slyšel jsem tátu, jak mluví o něčem, znělo to, jako by říkal ,,chci to zaplatit, ať v tom vězení není dýl....zachránil mi syna...toto je jen maličkost co můžu pro něj udělat.
A je mi jedno, i kdybych měl zaplatit tisíce" nebo něco takového.
Už jsem to neřešil, šel jsem se napít a zase jsem šel zpět do postele, ve které jsem zase usnul.

Musel som omdlieť. Nepamätám si ani kúsok z toho čo sa po TOM včera dialo.
Nejako som na seba nasúkal oblečenie a v tom do izby vtrhol jeden z polišou čo nás má akože strážiť. ,,Iwatoshi Deidara , so mnou!" No super. Čo som zase urobil? Pomalím krokom som šiel za ním. Bolesť som tak nejak prestal vnímať , ale rýchlejšie tempo by som asi nenasadil. Udivilo ma keď som sa dostal zase na súdy. Čo ma udivilo ešte viac , že tam bol Narutov otec.

S tátou jsme někam šli a já ani nevím kam.
Počkal jsem radši venku před tou budovou, protože mě tam bylo špatně...doktoři říkali, že to je jenom dočasné, protože potřebuju bývat spíše venku než ve vnitř.
Chtěl jsem vědět co se tam děje, ale nemohl jsem...jenom jsem se dostal do vnitř, tak se mi zamotala hlava.

Pokračování příště...