DeiNaru [Naruto CZ/SK FF]

32-Bude výlet

Deidara-hrubo
Naruto-normálne

Ďalšie ráno som šiel skôr do školy. Prečo? Lebo Pein so mnou niečo chce. Tentokrát bude vraj sám , takže nemám taký strach , ako keď bol s Hidanom.
,,Čo si mi chcel?"spýtal som sa a spražil ho pohladom. ,,Dúfam , že mi odpustíš to predtým." Ukázal na moju lavú ruku. Presne som vedel , čo tým myslel. Len som kývol a oprel sa o stenu školy. ,,Je to všetko?" ,,Nie tak celkom," ,,Čo myslíš tým 'nie tak celkom'?" Pozdvihol som obočie a čakal čo odpovie. Do školy sa už začali zbierať deti. ,,Akatsuki mu už neublíži , je u nás vítaný rovnako ako Sasuke...Nikto z nás predca nechce problémy , že?" Popri posledných vetách sa ku mne nebezpečne približoval. Jednou rukou som mu chytil tvár a nasmeroval ju ďalej od tej svojej. Uchechtol som sa. ,,Isteže!"

Ráno jsem šel do školy.
Ve škole jsem si to nasměroval do třídy a měl jsem takové štěstí, že jsem zakopl.
Musím si za to později zatleskat.
Sesbíral jsem se ze země a šel do lavice.

V triede bolo tentokrát lepšie ako včera. Samozrejme tomu lepšie sa dá povedať len Akatsuki , ktorý sa so mnou začali baviť. Aj tak som väčšinu z tohto dňa nevnímal. Bol som viac uväznený vo svojej mysli s Narutom. Premýšlal som o poslednom týždni. O všetkom tom zlom čo sa stalo. To zároveň tvorilo moju náladu , ktorá bola na bode mrazu.

Se zvonením došel učitel.
Říkal nám, že budeme mít dvoudenní výlet.
Já jsem nad tím přemýšlel.
Chci tam, ale to bude znamet, že dva dny budu bez Deidary.
Potom začala výuka.
Hned co zazvonilo jsem si vytáhl mobil, protože jsem nevěděl, jestli si Deidara může povídat, tak jsem mu napsal: Dei...jedu na dvoudenní výlet, tak se zítra a pozítří neuvidíme..
Potom jsem si pozvedchl a sklouznul na židli.

Chvíľu som len pozeral na správu. Poslednou dobou s Narutom moc času netrávim. Toto ma už nezabije.
Hlavne sa tam neprizabi , ty si toho schopný. Odpísal som a odložil mobil.
Zajtra mám skúšky z výtvarného umenia. Myslím , že na to mám.
,,Deidara , čo budeme zajtra kresliť?" Prirútila sa ku mne Konan. ,,Vraj nám dajú tému,"odpovedal som ľahostajne. Konan a Sasori sú jediný , ktorý si vybrali rovnaký odbor ako ja. Sasori chce byť sochár a Konan maliarka...no a ja som niečo medzi.
Povzdychol som si a lahol si na lavicu. Nech už je koniec tohto väzenia nazývaného škola.

Zasmál jsem se tomu co napsal.
Vytáhl jsem si učení na dlaší hodinu.
Seděl jsem a přemýšlel o tom, jestli nám to s Deidarou vydrží.
Náhle mi zazvonil mobil.
Podíval jsem se kdo to je.
Byl to táta, tak jsem to zvedl.
,,Naruto...musíme zase odjet...nebudeme pryč dlouho, vrátíme se v pondělí, takže se nestresuj, když nikdo doma nebude." ,,Dobře...to je vše?" zeptal jsem se ,,Jo..tak ahoj" řekl, potom jsem se taky rozloučil a vypl hovor.
Náhle zazvonilo a my měly tělocvik.
V šatně jsem se převlékl a šel do tělocvičny.
Měli jsme rozcvičku a potom jsme hráli fotbal.

Pokračování příště...