DeiNaru [Naruto CZ/SK FF]

22-návšteva

((Dopredu oznamujem , že táto časť obsahuje velkú dávku cringu...Tiež sa ospravedlňujem za to , čo som vám z Deia urobila , keďže toto bol zväčša môj nápad...))

Deidara-hrubo
Naruto-normálne

,,Iwatoshi? Jako ten mafián Iwatoshi?" zeptal se ho táta a já nevěděl o co jde, tak jsem jen čuměl na osobu, která mluvila.

Uchechtol som sa. Ako by som to nečakal. ,,Typujem , že budete ďalším človekom , ktorý ma súdi za to , kto boli moji rodičia," povedal som a otočil sa mu chrbtom. Nemal som náladu sa štvať. Nie som ako môj otec. Nikomu by som nikdy neublížil preto lebo by som chcel. Bohužial tento fakt málokto chápe.
,,Můj syn se nebude zahazovat s mafiánem a jeho rodinou!!" Prudko som sa otočil. Toto presahovalo aj moje medze. Pozrel som sa mu priamo do očí a nepriatelsky povedal: ,,Ja...nie som...žiadny mafián," začal som sekať slová, ,,a vážne netuším o akej rodine to tu splietate. Moja takzvaná 'rodina' je mŕtva.",,Jak si můžeš být tak jistý ,  co ak někdo přežil?" povedal Narutov otec Minato rovnako nepriatelským tónom. To už som sa neudržal a začal trochu naštvane   hovoriť: ,,Môjmu otcovy preletela guľka priamo cez spánok. Na vlastné oči som to videl! Bol som pri tom , keď ho odo mňa ťahali preč , aby ma náhodov nezabil! Keď sa im to nepodarilo , tak ho polícia proste zastrelila!" Posledné vety som už skoro kričal. Ďalej na mňa pozeral tým opovrhujúcim pohľadom. ,,Moja mama zomrela o rok neskôr keď ju znásilnili a ona sa v nemocnici podrezala...Nemám záujem byť ako oni! Každý jeden člen mojej rodiny ma nenávidel! Dokonca aj starká s ktorou som ostal po smrti rodičov! Akonáhle videla , že som schopný sa o seba postarať , tak sa hodila pod auto!"
Bol som hrozne naštvaný. Nenávidím , keď niekto spomína tých humusákov po ktorých so, dostal meno. V tom sa spustil kašel. Je to tu zase. Padol som na kolená. Musím sa dostať k liekom.

Nevěděl jsem co dělat, tak jsem rychle běžel pro jeho tašku a dosel ji.
,,Ty jsi fakt neskutečný!!" zařval jsem na tátu a šel jsem zase k Deidarovi. Vytáhl injekční stříkačku a nějak to do něj nacpal.

Ešte že je môj milovaný taký rýchli. 
Konečne som sa normálne nadýchol. Postavil som sa a zašepkal som:,,Ďakujem..."a zároveň zhlboka dýchal. Ak to takto bude pokračovať , tak sa nedožijem ani tridsať rokov. ,,Myslím...že na dnes toho bolo dosť."povedal som a zobral si tašku a s nasupeným pohľadom odišiel z toho domu. Toto bolo proste moc.

,,Tak ahoj," řekl jsem mu a otočil se zase na tátu ,,Může být snad horší osoba než ty??" řekl jsem naštvaně ,,Hele neotvírej si na mě pusu,pořád jsem tvůj otec!" ,,To, že si můj otec je poslední věc, která mě zajímá....kvůli tobě mohl zemřít !!" ,,To mě nezajímá...je to syn mafiána a já ti nedovolím se s ním stýkat!" ,,Kašlu ti na to jestli mi to dovolíš nebo ne..... já s ním budu, i kdybych...já nevím...se měl odstěhovat!" ,,Na to zapomeň!" ,,Teď mě tak napadá.....když tu bydlela máma, tak tu bude část mojí rodiny..." řekl jsem ,,Ty máš štěstí, že už musíme jet, jinak by si jel s náma....bych to zařídil." s těmito slovy odešel k sobě do pokoje a vrátil se s kuframa, které dal do auta.
Jeho přítelkyně byla v autě, tak jenom nasedl on a odjeli.
Já jsem sebou naštvaně plácl na gauč.
Napadlo ně se za to vše omluvit, tak jsem vzal mobil a napsal Deidarovi, jestli by nezašel do parku, ale, že pochopím, když nepůjde.

,,Čakam ťa tam"
Odpísal som a prešiel k parku. Nebol som zas tak ďaleko. Ak mi chce vyčítať kto boli moji rodičia tak nech.
,,Můj syn se nebude zahazovat s mafiánem!" Preblesklo mi hlabou. Chytil som sa za ňu a snažil sa nejako ukludniť. Kedy som stihol klesnúť na takéto dno?

Pokračovanie nabudúce...