Midnight Moon Pack [CZ]

Kapitola 5.

Zastavili se na malém svahu a shlédli opatrně dolů. Ve svahu, na kterém leželi, zela díra - byla to tedy jeskyně. Lavril zvedla oči a tlapy jí přimrzly k zemi. Stála tam Natilla s obranným pohledem v očích a proti ní se na zadních tlapách tyčil medvěd.

Darow se zděšeně dívala na ten strašný obraz a Taki začal tlumeně vrčet. Lavril nevěděla, co má dělat. Medvědi byli silná zvířata, vlka by zabili jako nic, měli ohromnou sílu. Ale čtyři vlky by zabít tak jednoduše nemusel. Chtěla se odhodlaně podívat na své společníky a sdělit jim její plán, když si všimla něčeho, co leželo a třáslo se u Natilliných nohou. Zaostřila zrak a spatřila dvě malá klubíčka třsoucí se srsti - jedno bylo kaštanově hnědé, tu a tam Lavril zahlédla bílou srst na bříšku, a druhé bylo tmavě hnědé, o něco větší než druhé klubíčko. Natilla chrání vlčata! Uvědomila si Lavril. Otočila se na Takiho a Darow, kteří oba také vyjeveně zírali na vlčata pod Natillinýma nohama.
"Už víme, proč je tu Natilla. Jí se nic nestalo, přišla sem chránit ta vlčata. Ale mohlo by, sama proti medvědu neobstojí. Musíme něco vymyslet." Taki kývl a na chvíli se zamyslel.
"Jeden z nás musí dostat ta mláďata do bezpečí. Stačí, když je odnese jen kousek, prostě jen z dosahu nebezpečí..." spustil polohlasem, když mu Darow skočila do řeči.
"To by měla být Natilla. Nechci ji urazit, ale ona se více vyzná v bylinách než v boji. Každopádně, pak nám přijde pomoct, kdyby se něco stalo." Lavril na ni kývla.
"Pravda. Teď se musíme shodnout, jak obelstíme toho medvěda..."

Darow zůstala sama na svahu a pozorovala Lavril a Takiho, kteří šli neslyšně a neviditelě každý z jedné strany, Lavril zprava a Taki zleva. Zastavili se přesně proti sobě, mezi sebou měli jen medvěda. Natilla očividně nic netušila, stále zírala medvědu do očí a výhružně vrčela. Taki a Lavril se na Darow opatrně otočili hlavami a kývli, jako že jsou připraveni. Darow jim odpověděla stejně. Napnula svaly a připravila se ke skoku. V tu chvíli se z obou stran vyřítili Lavril a Taki, zuřivě štěkali, vrčeli a vyli, čímž medvěda na okamžik překvapili a zmátli. To byla Darowina chvíle. Odrazila se, seskočila ze svahu dolů, kousek popoběhla a silným skokem vyskočila medvědovi za krk. Ten zaryčel, až jí to málem urvalo uši, ale zaryla mu drápy hluboko do masa a zakousla se mu do krku. To medvěda rozzuřilo ještě víc.
Lavril viděla, jak Darow skočila medvědu za krk. Všechno šlo podle plánu. Přiskočila k vykulené Natille, která se ale rychle vzpamatovala.
"Vem ta vlčata a rychle je odnes do bezpečí. Ale vrať se, možná tě budeme potřebovat!" křikla ještě za bílou vlčicí, která už popadla mláďata a ztratila se v lese. Lavril se otočila a čelila nebezpečí. Medvěd sebou rozzuřeně otřásal, až se Darow téměř pustila. Medvěd padl na všechny čtyři, čehož využil Taki s Lavril a každý se mu zakousl do jedné nohy. Medvěd mohutnou tlapou uhodil Takiho do boku a odhodil ho několik metrů daleko. Taki zakňučel bolestí a chvíli zůstal ležet. Lavril se vyděsila, ale nepolevila. Naopak, stiskla medvědí nohu ještě silněji. Medvěd se jí ale vytrhl, až jí bolestivě škublo v čelistech, a začal se starat o Darow, která mu ještě pořád visela na zádech. Medvěd se otočil a naschvál spadl na zem. Darow v poslední chvíli uskočila odběhla o pár skoků daleko, jen tak tak že ji medvěd nezavalil. Už se zase zvedal, ale byl na vlky moc pomalý. Taki, který se už vzpamatoval z nárazu, se už řítil s obnaženými zuby k medvědu a zakousl se mu do citlivé kůže pod krkem. Lavril s Darow ani na chvíli nezaváhaly a kousaly a škrábaly medvěda do boků. Ten jen ryčel, zmítal sebou, ale nevěděl, co si počít. Ztěžka se zvedl na zadní a Lavril s hrůzou sledovala, že Taki i přes to nepovolil sevření a pořád trhal medvědu krk. Visel v podstatě jen za zuby, nic víc. To už se přihnala Natilla, ale očividně nevěděla, co má dělat. Medvěd řval bolestí a vztekem, Lavril a Darow nepolevovaly. Natilla se vzpamatovala a přiběhla k Lavril. Společně ze všech sil vrazily medvědovi do poraněného boku, Darow uskočila a medvěd se skácel na zem. Všechny vlčice se vrhly Takimu na pomoc.
Po chvíli se v lese zase vznášelo jen ticho rušené obvyklými lesními zvuky. Taki jako poslední uvolnil čelisti a pohlédl na mrtvolu medvěda. Měl rozervaný krk, zakrvácené boky a nohy, v otevřených očích prázdný pohled. Taki chtěl ustoupit, ale zapotácel se a svalil se na zem. Lavril netušila, jestli to bylo vyčerpaností nebo něčím jiným, a tak se k šedému vlku hned vrhla. Taki ležel, zhluboka oddechoval, jazyk vyplazený až na zem.
"Taki?" zeptala se Lavril opatrně. Taki na ni jen pohlédl, něco zakňučel a zavřel oči. Natilla k němu přistoupila prohlédla mu tělo. Lavril to znepokojeně sledovala. Bála se o něj. Bála se o něj víc, než o kohokoliv jiného, až jí to samotné připadalo zvláštní. Až na pár škrábanců, které utržili všichni bojovníci, neviděla Lavril na Takim nic vážnějšího, ale Natilla se na vlčici otočila s nespokojeným výrazem.
"Co se stalo?" zeptala se Lavril.
"Nejspíš má naražená žebra. Zlomené to není, ale bolestivé to je hodně. Nejspíš se mu to stalo, když ho ten medvěd praštil a odhodil." Lavril jen zakňučela a sklonila hlavu k Takimu.
"Můžeš chodit?" zeptala se. Taki zatáhl jazyk, otevřel oči a pokusil se zvednout. Natáhl přední tlapy, ale zakňučel při každém pohybu. Lavril k němu přiskočila a přidržovala ho z jedné strany. Taki na ni vyčerpaně a vděčně kývl. Darow se zařadila po jeho druhém boku. Stál, ale třásl se a zatínal svaly, aby nekňučel. Lavril ho bylo líto, a tak se co nejšetrněji vydala do jejich provizorního tábora. Natilla je předběhla a za chvíli se vrátila s vlčaty. Lavril na ně v zápalu boje a následujícím strachu o Takiho úplně zapomněla.
"Odveď je do úkrytu" řekla. Natilla kývla, popostrčila vlčata, která jen vykuleně poulila oči střídavě na Darow, Takiho a Lavril. Pak se otočila a švihala za Natillou.

Taki se ztěžka položil na zem a vyčerpaně oddechoval. Lavril se na něj ustaraně dívala.
"Budeme tu muset zůstat, dokud se Taki nezotaví. Darow, pokud nejsi moc vyčerpaná, došla bys prosím něco ulovit?" otočila se na černou vlčici. Darow jen chápavě kývla hlavou a zmizela v hustém podrostu. Už začalo svítat. Mezi větvemi se draly první paprsky Ohnivého Vlka. Dnes bude zase slunečný den, pomyslela si Lavril. Včera tomu tak nebylo. Ohnivý Vlk nás upozorňoval, že se něco stane.
S hrůzou si uvědomila, že je Natilla pryč a že zůstala sama se spícím Takim a cizími vlčaty. Určitě šla pro byliny, řekla si Lavril. Taki klidně oddechoval, Lavril se letmo dotkla čumákem jeho hlavy a začala se věnovat vlčatům. Vlčata klidně seděla a vykuleně na ni zírala.
"Kdo jste?" zeptala se jich nejněžněji, jak to jen šlo.