Midnight Moon Pack [CZ]

Kapitola 19.

Natilla valila svoje modré oči bez skrývaní svého překvapení. Chvíli na ni jen zírala, pak ale zatřepala hlavou a znovu nasadila chladný výraz.
"Pojď se mnou." řekla.

Natilla vedla mladou fenu klusem přímo do tábora. Golden Darkness, Taylor a Vaness, kteří měli v tu chvíli hlídku a míjeli Gammu s fenou, se po nich zvědavě otáčeli a ptali se Natilly očima, koho to našla. Ta jim jen kývnutím odpověděla, jako že je vše v pořádku a pokračovala bez zastavení dál. Když konečně dorazily k Hlavní skále, na které se stále ještě rozvaloval Taki, celá smečka, která byla v táboře, je zvědavě pozorovala.
"Potřebuju mluvit s Alfou," řekla Takimu. Ten se na ni rozespale otočil a když uviděl fenu, vyvalil oči.
"Koho jsi to našla, Gammo? Je to pes?" divil se. Natilla kývla.
"Jindy bych ji vyhnala, ale řekla pár věcí... Které mě docela překvapily." Taki kývl na srozuměnou.
"Lavril se šla projít, nevím, kdy se vrátí." v tom se mu za zády objevila rezavohnědá srst.
"Už jsem se vrátila. Co ti ta fena řekla, Natillo?" Lavril si sedla vedle ležícího Takiho. Natilla jí vše dopodrobna převyprávěla. Vynechala pouze část, kdy se vyválela v kytičkách, protože by to pro postavení Gammy bylo silně nedůstojné. Lavril fenu zaujatě pozorovala, až se mladá samička nervozitou otřásla.
"Odkud jsi?" položila Alfa fence otázku. Fena se jí podívala do očí a spustila.
"Narodila jsem se se svými bratry u lidí," když tohle vypustila z tlamy, několik vlků poplašeně a opovržlivě syklo, ale Lavril je umlčela pohledem, "Otec žil v divočině. Pak, když už jsme byli trochu větší, naši lidé si zvaly domů cizí lidi a nechali, aby nás okoukávali a kdo z nás se jim líbíl, toho si cizí lidi odnesli domů. Ale mě nikdo nechtěl, možná proto, že já jsem k nikomu nechtěla. Chtěla jsem být s otcem, který žil divoce. Strašně mě lákal svět tam venku! Nechtěla jsem pořád být přivázaná na vodítku a nechat se sekýrovat lidmi, žrát suché jídlo bez chuti a dělat jen to, co se lidem líbí. Mimo to se mi zdaly sny, ve kterých mi nějaké hlasy napovídaly, abych našla vlčici Lavril, která je Alfa. Strašně mě to zajímalo! A tak jsem jednoho dne i se svým jedním bratrem utekla, ale napadla nás smečka kojotů, kteří...," feně se zlomil hlas, "Kteří ho zabili. Musela jsem pokračovat dál sama. Už jsem ztrácela naději, ale nakonec... Nakonec jsem tě našla! Našla jsem tě! Byl to můj osud!" Fena postupně radostí zvyšovala hlas a téměř posvátně na Lavril hleděla. Vlci ji chvíli mlčky sledovali.
"Když jsem ji našla," prolomila ticho Natilla, "Opravdu tvrdila, že hledá Alfu, která se jmenuje Lavril. Nemyslím si, že by tě znala, když žila u lidí. Je to z ní cítit. Říká pravdu." Lavril přikývla.
"Neuvažujete snad nad tím, že bychom do smečky vzali domácího mazlíčka a ještě k tomu psa," zavrčela temně Baya.
"Správně! Jsme vlčí smečka! Musíme být silní, ne zdomácnělí jako psi!" zvolal Hunter. Delta je probodl pohledem.
"Nic takového se ještě neřeklo!" uzemnil je.
"Pokud se jí o tobě opravdu zdálo a nikdy před tím tě neviděla," namítl tiše Taki, "Opravdu to něco znamená. Pokud jí sny předurčily, kam patří, neprotivil bych se jim. Když jí sám osud dal najevo, že do naší smečky patří, je to pravda." Někteří vlci, zvláště Baya a Hunter, začali znovu protestovat, ale Lavril je ignorovala a zahloubaně hleděla střídavě na Takiho a na psí fenu. Taki má pravdu, pomyslela si, sny znamenají hodně. Jestli jsem se jí ve snu ukázala, a dokonce i se jménem a vzhledem, má to nějaký velmi důležitý účel. Sny nikdy nelžou, pokud jsou věštecké. A když ještě tahle fena měla tu sílu a odhodlanost ujít několik dní, během kterých dokonce ztratila bratra, je to opravdu silná fena a bere svůj sen vážně. Pokud jim osud takhle okatě ukazuje, že by se fena ke smečce přidat měla, nebyl by chtrý nápad ho jakkoliv měnit. Co je dáno, to je dáno, zastavila se Lavril pohledem na feně.
"Beru tvůj sen vážně," ze shromážděné smečky se ozvaly překvapené štěky, "A jsem pro tě vzít do smečky. Jak řekl můj Beta, osud ti ukázal, kde je tvé pravé místo. Vítej v naší smečce... Ehm, jak se jmenuješ?" Lavril ignorovala protestujícího Huntera s Bayou, ke kterým se občas přidalo překvapené nebo trochu podrážděné vrčení. Fena nadšením přímo nadskočila, mumlajících vlků si nevšímala.
"Já se...," fena se zarazila a Lavril zvědavě naklonila hlavu, "Já nemám jméno. Lidi ani matka mi žádné nedali." a sklopila hlavu. Má jméno, tím jsem si jistá, pomyslela si Lavril. Ale zřejmě jí není příjemné nebo si nechce připomínat mazlíčkovskou minulost.
"Tak dobrá, když říkáš," odpověděla Lavril, "Dnes ti jméno i postavení ve smečce vybereme."

Celá smečka byla shromážděna pod Velkou skálou a zvědavě vzhlížela k Alfě a feně, které proti sobě stály na vrcholku. Obrovský stříbrný měsíc v úplňku ozařoval celou mýtinu i les okolo. Místem shromáždění se nesl šepot, jak si vlci předávali novinky o mladé feně, která se měla stát členem smečky, a protože neměla své jméno, dnes si ho za svitu měsíce měla sama vybrat, jak bylo zvykem. Lavril kývla na Takiho, Natillu a BlackHearta, kteří hned vyskočili za ní na Velkou skálu a všichni se postavili čelem ke smečce. Když ostatní vlci postřehli, že se velká čtyřka chystá promluvit, postupně utichli. Až když zmlkl i Rony jako poslední, Lavril začala mluvit silným a jasným hlasem.
"Tuto noc si tato fena, kterou k nám přivedl osud v podobě snu od lidí, která musela překonat dlouhou cestu, než nás našla, která zažila silné ztráty, ale i přes to vytrvala a silná vůle ji vedla dál, si dnes vybere své trvalé jméno a stane se další hlídkařkou naší smečky!" zvolala Alfa silným hlasem. Od smečky se zvedla vlna nadšení, ovšem poněkud chabá. Například Baya s Hunterem zarytě mlčeli. Potom čtyři majestátní vlci nechali fenu, aby si stoupla mezi ně. Alfa, Beta, Gamma a Delta si okolo ní posedala do neuzavřeného kruhu tak, aby na ně smečka viděla.
"Vyber si své jméno." pobídla ji Lavril. Fena nervózně kývla a zvedla čumák k tmavému nebi, jako by tam hledala pomoc. Nejdřív se cítila bázlivě, styděla se a myslela si, že to nedokáže. Teď, když upírala téměř hypnotizovaný pohled k obrovskému oku měsíce, se uvolnila. Chci mít silné, ale zároveň krásné jméno, pomyslela si. Po chvíli sklopila zrak a stoupla si. Se zrakem stále upřeným k nebi a hvězdám, které zářily dolů. Můj bratr je mezi nimi, pomyslela si.
"Budu se jmenovat po tajuplném, ale zároveň krásném a přívětivém měsíci a jeho nepřístupném, ale zároveň klidném svitu. Volím si jméno MoonLight!" zvolala mladá fena s radostí v očích. Smečka ji začala horlivě vítat vytím a provoláváním jejího nového jména.
"MoonLight... To je krásné jméno!" volala Omega.
Lavril přistoupila k čerstvě pojmenované MoonLight a olízla jí tvář.
"Vítej v naší smečce, MoonLight."

1122 slov příběhu.
Už nám zbývá jen pár postav! Pak už může začít pořádný příběh lol.
V médiích MoonLight. Fotka úžasného měsíčního svitu, podle kterého se MoonLight pojmenovala (jen pro nasátí atmosféry :D)