Midnight Moon Pack [CZ]

Kapitola 27.

"Copak se děje, Jacobe?" otázala se opatrně Lavril.
"Hunter..." vyhrkl, ale musel se znovu nadechnout, "Hunter zabil Maxe!" zavyl.

Lavril s Natillou zůstaly civět jako opařené. Co to právě řekl? Nevěřícně na něj zírala Lavril. To přece není možné! Alfa začala vrtět hlavou, ani si to neuvědomovala.
"Počkej, počkej... Co to říkáš?" zeptala se Lavril. Když se při boji uhodil do hlavy, určitě se musel nějak pomátnout, tohle je... Ne. Tohle už si nikdy o členovi smečky nemysli, Lavrino! okřikla se v duchu. Vyslechnu ho.
"Já a Max a H-hunter jsme bojovali spolu... Jakože po boku...," upřesnil Jacob, když spatřil nepochopení v Lavriliných očích, "Ale potom... Zaútočili na nás dva silní vlci..." Jacob Alfě a Gammě pověděl celý svůj příběh, do všech podrobností. Sice se často zadrhával, jak byl oslabený a ještě trochu v šoku, ale vlčice po celou dobu ani nemukly a jen soustředěně poslouchaly.
"Kde je teď?!" polekal se na zakončení celé historky Jacob a poplašeně se rozhlédl po doupěti. Natilla ho zklidnila.
"On... Bitvu jsme vyhráli, ale Hunter tam nebyl." Lavril spatřila nadšení v Jacobových očích poprvé od chvíle, co se probudil. To, že zemřela ještě Browny, si raději zatím nechala pro sebe.
"Takže utekl... Opravdu nás zradil... Alfo, proč to udělal?!" kvílel Jacob.
"Pššt!" sykla Natilla, Jacob se ztišil a hodil na ni omluvný pohled. Lavril si všechny informace, které teď od vyděšeného Jacoba dostala, přebírala v hlavě. Nelže mi, to bych poznala, pomyslela si. Po tak děsivém zážitku by si z nás šprýmy nedělal. Jeho zážitek ještě podtrhává Hunterovo zmizení. Ale pokud se to opravdu stalo... Vážně jsem ve smečce měla zlého vlka a nevšimla jsem si toho?...
"Alfo? Můžu ti něco povědět?" ozvalo se najednou za Lavril. Zrzka pootočila hlavou, když si vedle ní sedla lovkyně MoonLight, kterou zřejmě vzbudilo Jacobovo kvílení. Lavril fenu vybídla trhnutím hlavy, aby začala mluvit.
"Jacob má pravdu," začala roztřeseně s vykulenýma očima, ale rozvážně, "Sice jsem u toho přímo nebyla, ale sama jsem viděla něco ještě horšího, co Hunter udělal," odmlčela se, zhluboka se nadechla a spustila.
"Hunter zabil Browny." vyhrkla. V Lavril by se krve nedořezal. Hunter zabil Browny, Hunter ZABIL Browny... Ta slova se jí zakusovala do mozku jako hladové klíště, až ji z toho rozbolela.
"Cože?" vydechl Jacob. MoonLight soucitně přikývla.
"Rozhlížela jsem se, komu bych mohla pomoci, když jsem uviděla Vaness s Taylor, jak seděly u mrtvé Browny... Rozeběhla jsem se k nim. A kus od nich... Kus od nich stál on. Hunter. Poznala jsem ho podle očí a pachu. Stál tam, od tlamy mu odkapávala krev... Brownynina krev." dokončila MoonLight. V doupěti zavládlo naprosté ticho rušené jen neustálým bubnování deště. Venku se už setmělo a na oblohu vyrazil Stříbrný Vlk, který byl nyní zpola zakryt mraky.

"To snad není pravda, to... Ani nejde vyjádřit slovy, jak moc se provinil! Nejde ani slovy vyjádřit, jak moc špatný vlk to je!" rozčilovala se s každým slovem Natilla. Lavril se vystřelila do stoje a začala pochodovat v malém kruhu. Tohle potřebovala rozchodit. Bylo to něco naprosto příšerného. Nakonec se několikrát nadechla a vydechla a pohlédla na Natillu.
"Gammo, máš za sebou strašně náročný den. Jdi se prospat. Ty si to z nás zasloužíš nejvíce." Natilla sice chtěla nejdřív něco namítnout, nakonec ale asi zvážila svou situaci a únavu, při které už teď doslova usínala při mluvě. Zvedla se, vděčně se o Lavril otřela čumákem a zmizela z doupěte lovců. Lavril se otočila na Jacoba, ale ten už znovu usnul. Asi byl pořád hodně vyčerpaný.
"MoonLight, děkuju ti. Sice je to strašná zpráva, ale pomůže nám to tento případ vyřešit. Jsem ti velice vděčná. Vaness mi vyprávěla, jak jsi ji i Taylor povzbudila k boji po tom, co Browny zemřela. Vedla jsi je, Vaness si tě chválila. Je úžasné, že jsi neztratila kuráž ani potom, co jeden člen tvé smečky zabil druhého. Jsi opravdu výjimečná fenka, MoonLight. A nikdy se nestyď za to, že jsi pes. Dobře se vyspi." popřála jí polohlasem Alfa, otřela se lovkyni o krk a znaveně vyšla z doupěte ven. MoonLight se za ní dlouho dívala, nakonec si lehla a pozorovala obrovské oko Stříbrného Vlka.
Alfa mě skutečně uznává, pomyslela si hrdě MoonLight. A dokonce i Vaness mě chválila...
Jediná fena konečně poprvé usínala s pocitem, že do vlčí smečky právoplatně patří.