Midnight Moon Pack [CZ]

Kapitola 20.

Lavril přistoupila k čerstvě pojmenované MoonLight a olízla jí tvář.
"Vítej v naší smečce, MoonLight."

Lavril sledovala skupinu hlídkařů, kteří se jako jaždé ráno vydávali na obhlídku teritoria. Tentokrát šla Talor, Nigtmare a fenka MoonLight. Zvláštní, zamyslela se Lavril znovu, jako už hodněkrát před tím, s pohledem upřeným na krátkosrstou hnědou fenku, zajímalo by mě, jaký účel mělo to, že jsem se jí zjevila ve snu. Mně se o ní nikdy v životě nezdálo, tedy alespoň co si pamatuji. Jako hlídkařka si vede dobře, každopádně určitě má osud jiný... Určitě to přijde. Musíme jen čekat. I kdyby se ale nic velkolepého stát nemělo, jsem ráda, že je tu s námi. Je milá, i když občas mi připadá, že trochu surová. No, každá tlapka se hodí. Alfa se zvedla a zamířila k doupěti lovců. Měla v plánu si něco malého vyřídit.
Hunter se rozvaloval ve svém pelechu, který byl perfektně vystlán měkkým mechcem, který pravidelně celé smečce vyměnovala pracovitá Omega, a tepal hustým černým ocasem o zem. Mohutnými a ostrými drápy dělal malé vrypy do země pod sebou a olizoval si růžovým jazykem černý čumák. Už se těšil, až vyrazí na lov.
"Huntere?" vstoupila do přítmí pod hustými korunami nízkých stromů a keřů Lavril. Chvíli si její oči musely přivyknout tmě.
"Alfo?" pozdravil drsným hlasem lovec. Znělo to ironicky, ale takhle mluvil se všemi. Tedy vlastně kromě Darow, uvědomila si překvapeně Lavril. No, tohle teď řešit nebudu. Zrzavá vlčice si sedla na zadní nohy a pohlédla do rudých očí mohutnému vlkovi. Ten čekal, co se bude dít a vyzývavě Alfě pohled oplácel.
"Chci si s tebou promluvit." začala Lavril a čekala na vlkovu reakci. Ten jen kývl hlavou a neuhl pohledem.
"Všimla jsem si, že poslední dobou moc neplníš svoje úkoly," začala, "Lovec jsi sice výborný, ale zákonem smečky je nejdříve nakrmit smečku, až potom sebe. To je zákon lovce, ovšem já jsem se dozvěděla, že ty ses na lovu nažral sám, aniž bys počkal na večerní jídlo se smečkou. Proč?" zabodla do něj přísný pohled a snažila se o co nejvyšší autoritu a respekt. Hunter nehl ani brvou, i tak ale bystrá Lavril postřehla v jeho očích stín překvapení. Olízl si pysky, než promluvil.
"Tohle ti přišel napráskat kdo?" zavrčel temně. Lavril trochu vycenila zuby.
"To není tvoje starost. Chci odpověď, Huntere. Můžeme to vyřešit bez okolků a trestů, když nebudeš zapírat a povíš mi popravdě, proč jsi to udělal." tmavý vlk přestal zarývat drápy do země a pomalu se zvedl do sedu naproti Lavril.
"Věř nebo ne," začal sarkasticky, "Lov mě unavil. Potřeboval jsem nabrat znovu sílu. Snědl jsem jednu malou myš, myslím, že z toho nemusíme dělat takovou událost, že? Přeci jen, jsem skvělý lovec, sama jsi to řekla." zabodl se jí vzdorovitým a zároveň posměšným pohledem do očí a drze očekával její odpověď. V Lavril se začínala vařit krev a naježily se jí chlupy na zátylku. Jeho arogance, drzost a hlavně lži ji rozčilovaly tak moc, že si myslela, že jí snad prasknou nervy. Musela se držet, aby se na něj vztekle nevrhla. Sklopila uši a hrozivě na vlka zavrčela.
"Sice jsi skvělý lovec, to se musí nechat, Huntere. Ale nechápu, proč mi lžeš, a to mě dost zklamalo." Hunter konečně uhnul pohledem, ale zuby měl vyceněné pořád.
"Nechápu, o čem to mluvíš..." Lavril mu skočila do řeči.
"Oba dobře víme, že jsi nesežral jen malou myš, ale taky celého králíka. Přiznej se k tomu hned teď, a trest tě ještě nepostihle tak velký." rozčileně Huntera sledovala a temně při tom vrčela. Černý vlk se poraženecky podíval do země a dokonce klesl v jeho nafoukaných ramenou.
"Přiznávám se, Alfo." zamručel potichu. Lavril na to nic neřekla, jen se otočila a svižně a ráznými kroky vypochodovala z doupěte lovců. Srst měla stále zježenou, zuby zlostně vyceněné a oči jí metaly blesky.
Nečekala jsem, že mi někdo ze smečky bude schopný lhát!

Slunce už se dotýkalo svými rudými paprsky hřebenů hor a zalévalo nebe ohnivými odstíny barev. Vlci se vyhřívali v posledních teplých paprscích a všem bylo líně a příjemně. Rony s Crystal hloadově sledovali hromadu s úlovky a Omega si hrála s Taylor. Lavril ležela na malém travnatém plácku společně s Takim a opírala hlavou o jeho krk. Když dorazil do smečky i Gold, který měl Hlavní hlídku, Alfa vstala a vydala se k Velké skále.
Zbytek smečky se začal zvedat a olizovat pysky, už když Lavril kráčela kolem nich směrem ve skále a hromadě úlovků. Než ale zvolala, aby se vlci pustili do jídla, dvěma ladnými skoky vyskočila na vrch skály a pohleděla každému členu smečky do očí. Vlci si už všimli, že jim chce Alfa něco sdělit, a tak si zvědavě posedali před Velkou skálu. Když si sedl i poslední vlk, Lavril spustila.
"Ještě než se najíme, musíme vyřešit jednu docela nepříjemnou věc," začala, a vlci se po sobě začali zmateně otáčet, "Zákon smečky praví: 'Nejdřív nakrm smečku, až potom sebe'. Bohužel, jeden z našich lovců toto pravidlo porušil." smečkou se roznesl tichý šepot. Vlci diskutovali, kdo se takové věci mohl dopustit, a někteří se postupně začali otáčet na Huntera, který strnule seděl až vzadu a ledovým pohledem zíral na Lavril.
"Hunter se nažral už při lovu, kdy měl lovit jen pro svou smečku a držet půst. Proto se dnes za trest nají až jako poslední. Až po Omeze." řekla silným hlasem a sledovala reakci smečky. Chvíli nikdo ani nedutal, vypadali v šoku. Potom se postupně začínaly ozývat hlášky typu 'Jak si to mohl dovolit'? Lavril ale nehodlala Huntera trápit moc dlouho.
"Tímto ale nechci Huntera nijak ponižovat. Berte to jako výstrahu. Huntere, doufám, že ses poučil." s poslední větou zírala do očí černému vlkovi. Ten jí to stejně vzdorovitě oplácel, potom ale poddajně sklopil hlavu. Doufám, že mi je alespoň vděčný za to, že jsem zatajila ty jeho lži.

MoonLight probudily paprsky Ohnivého vlka, které se jí plazily po krátké srsti. Ospale zvedla hlavu a zamžourala do ostrého světla. V doupěti hlídkařů spal už jenom Golden Darkness a ona. Vaness měla Hlavní hlídku a všichni ostatní byli na obchůzce. Argh, to mě tak nebaví, být hlídkařem! Jen se brzy vstává a každý den si málem ušlapu nohy, protože jen obcházím celé území! Dokonce i sama velitekla hlídkařů Vaness mi řekla, že mám roztěkané smysly a že mi dost věcí pří hlídce uniká! Říkala si, když se zvedala a pomalu se ploužila z doupěte. MoonLight se nezlobila na nikoho jiného, ale pouze na sebe. Bylo jí líto, že jí pořádně nejde hlídkovat, protože se chtěla Alfě Lavril odvděčit za to, že ji do smečky přijala, i když je 'jen' pes. Připadala si, že je vlkům jen na obtíž. A někteří jí svůj nesouhlas se psem ve smečce dávali dost okatě najevo. Mnohem více mě ale baví lov, říkala si, zatímco se se svěšenou hlavou ploužila do lesa, aby si ulevila. Tím bych smečce výborně prospěla. Mám silný stisk a jsem dost rychlá! MoonLight hlavou probleskl rychlý nápad, který jí připadal sice šílený a riskantní, ale pokud se chtěla posunout dál, musela to riziko podstoupit.
Když si odskočila, rychlým krokem se vrátila zpátky do tábora, kde se zastavila a rozhlížela se po vlcích okolo.
No jo, ale koho?

1174 slov příběhu
Ola!
Po 150 letech konečně nová kapitola MMP! :D
Sice zatím žádná nová postava, každopádně jsem se snažila trochu víc přiblížit povahu Huntera.
V médiích Hunter v momentě, kdy bylo shromáždění. (Ano, Twilight sága, ale ten vlk je na Huntera dokonalej :D)
Fotka MoonLight, jen tak, lol.
Anketa: Co si myslíte, že se MoonLight chystá udělat?
Snad brzo u další kapitoly,
Shelly