Midnight Moon Pack [CZ]

Kapitola 7.

Její předsudek se vyplnil a ještě před tím, než byl Ohnivý Vlk nejvýš na nebi, Crystal a Rony šli mlčky a spořádaně.

Několik následujících cest Ohnivého Vlka se nic moc zajímavého nedělo. Lavrilina skupinka se posouvala blíže a blíže k horám, cestou mohli sledovat přírodní změny okolo sebe, ze smíšených stromů se staly převážně lesy jehličnaté, kořist jim probíhala téměř pod nohama a Crystal a Ronymu se nejvíce líbily rozsáhlé louky, po kterých se mohli pořádně vyběhat. Lavril se zastavila. Taki ji poněkud překvapeně napodobil a čekal, co se bude dít, Natilla s Darow trpělivě vyčkávaly, zatímco Crystal s Ronym skotačili na louce. Lavril se otočila na svoje dospělé druhy.
"Myslím, že bychom se měli usídlit tady. Dvounožce tu není cítit ani na sto honů, je tu kořisti požehnáno a hlavně se mi líbí ta krásná příroda..." svěřila se jim. Všichni tři nadšeně přitakávali.
"Přesně tak! Dokonce blízko cítím vodu. Tohle bude perfektní území pro naši novou smečku." usmála se na ni Darow. Taki ale vypadal zamyšleně.
"Máte pravdu, je to tu báječné a trvalo nám dlouho, než jsme našli tak dokonalé místo, ale mám takové tušení... Přeci jen, je silně nepravděpodobné, že bychom byli první, kdo by tak skvělé místo objevil. Myslím si... Myslím si, že nás možná čeká boj o území." dokončil. Vlčice ho chvíli pozorovaly.
"To je pravda," odpověděla Lavril, "Ale to mi nevadí. Jsem připravená. Budu ochotná se o tohle teritorium bít. Přece jen tak nenecháme někomu tak krásný kraj."

Vlci vyrazili dál, hlouběji do lesa těsně pod horami. Hledali co nejvhodnější místo pro jejich nastávající trvalý tábor, a tak si na tom dali záležet. Rozdělili se, aby jim to šlo rychleji, Natilla si k sobě vzala Crystal a Lavril Ronyho. Ve chvíli, kdy zrovna Lavril pečlive očuchávala jeden spadlý kmen stromu a Rony lítal všude kolem se soustředěným výrazem, ozvalo se lesem vytí. Lavril prudce zvedla hlavu a nastražila uši. Rony se zastavil na místě a nejistě vlčici pozoroval.
"Taki." zašeptala a tryskem se rozeběhla za hlasem, s Ronym v závěsu. Až po chvíli, co Takiho naléhavý, ale klidný hlas poslouchala, si uvědomila, že nevolá o pomoc, ale nejspíš něco našel. Lavril si oddychla a uvolnila se.
Dorazila na místo a málem se srazila s Darow, která se přihnala jako namydlený blesk. Z dálky viděla Lavril přibíhat Natillu po boku s Crystal. Až potom, co si zkontrolovala, že jsou všichni v pořádku a nikomu nehrozí nebezpečí, se rozhlédla a zároveň zatajila dech.
V objetí hustého lesa, ze kterého Lavril právě vyběhla, se rozkládala široká vodní masa. Vypadalo to impozantně, sílu a volnost tomu dodávaly vysoké hory na pozadí.

A na břehu jezera s vypjatou hrudí pyšně stál Taki.
"Vidíte, co jsem našel?" zasmál se na Lavril. Lavril chvíli stála jako přimrazená a než se zmohla na slova chvály, předběhla ji mláďata.
"Jéééé! Taki našel vodu!" štěkal pořád dokola Rony a společně se svou sestrou vběhli do chladivé vody, až se rozstříkla na všechny strany. Pár kapiček zasáhlo i Takiho, ale ten tomu nevěnoval moc pozornost. Přiběhl k Lavril a otřel se jí čumákem o tvář.
"Tak co tomu říkáš?" zeptal se.
"Úžasný. Jsi skvělý, Taki. Děkuju moc. Za tohle území mám chuť se bít." odvětila Lavril.

"Tak tohle je to nejlepší místo, co jsme si kdy mohli přát!" rozplývala se Darow, zatímco se rozhlížela na všechny strany a poznávala nové pachy. Natilla se seznamovala s novými rostlinami a jejich léčivými účinky. Crystal s Ronym už byli unavení, a tak si vyšlapali kolečko ve vysokém kapradí a mlčky si lehli. Darow se vydala na označkování stromů, aby případní návštěvníci předem věděli, že toto území už patří někomu jinému. Lavril s Takim jen stáli blízko sebe, až se otírali boky, a kochali se tou krásou kolem sebe.
„Je to nádhera, viď?" zamumlal Taki. Lavril ani nepotřebovala odpovídat slovy. Pouze kývla. Lavril padl do oka velký balvan, u kterého s Takim stála. Chvíli přemýšlela, pak se narovnala a hrdě zvedla hlavu. Taki se po ní zvědavě otočil. Lavril se několika hbitými skoky dostala na vrch balvanu. Složila tlapky pod sebe a sedla si na zadek. Taki se posadil pod skalku s očima upřenýma na Lavril. Po chvíli se k němu připojila i Natilla s vlčaty a zanedlouho přišla i Darow. Když uviděla ostatní vlky shromážděné pod balvanem, na kterém hrdě seděla Lavril, rychle se posadila vedle Takiho.
„Moje malá smečko," pokusila se Lavril o slavnostní tón, „Našli jsme nejspíš trvalý tábor a úkryt v bezpečí hor a lesů. Kořisti je tu mnoho, vodu máme na dosah. Co víc jsme si mohli přát? Ta dlouhá štreka, která se neobešla bez zranění," krátce pohlédla na Takiho, "ale také nám za to přinesla nové členy smečky," to se zase s úsměvem otočila na Ronyho a Crystal, kteří potěšeně zavrtěli ocásky, „opravdu stála za to. Kdyby se nám toto území někdo snažil vzít, braňte ho! Braňte ho stejně jako byste bránili kohokoliv ze své smečky, která je vaší rodinou. Je nás málo, ale i tak můžeme být silní, pokud si budeme věrní a budeme si pomáhat. Vzdejte hold všem Vlčím duchům, že nám požehnali tak pohostinným územím! A samozřejmě nezapoměňte pochválit sami sebe za to, co jste stihli pro svou smečku udělat, protože každý z vás toho udělal mnoho! Doufám, že se nám bude žít šťastně a že se naše smečka rozroste!" to už Lavril nadšením skoro křičela. Všem vlkům okolo ní jako by její slova dodala odvahu, energii a štěstí. Lavril jako první pozvedla svůj čenich k nebi a zazpívala rudému Ohnivému Vlku tu nejkrásnější píseň, co se jí kdy povedla. Cítila, jak se k ní postupně přidávají hlasy i ostatních vlků, Takiho hluboký, Darowin sytý a výrazný, Natillin jemný a něžný, a nakonec i pištivé roztomilé pokusy o vytí i obou malých vlčat.

Crystal se probudila brzy ráno. A sama se podivila, protože to bylo opravdu hodně brzy. Byla ještě tma, všichni vlci okolo ní spali. Crystal si zívla a snažila se znovu usnout, ale nešlo jí to. Potom až si uvědomila, že jí v tom brání potřeba se vyprázdnit, a tak se zvedla, oklepala ze sebe ztuhlost ze spánku a odcupitala do lesa. Když byla hotová, byla už bohužel úplně probuzená, a tak bylo nemožné znovu usnout. Naopak ji chytila zvědavost a adrenalin. Rozhodla se, že třeba něco uloví a udělá tak Alfě radost. Ano, Crystal tak Lavril v duchu říkala, i když to Lavril neměla ráda. Ale Crystal v ní viděla autoritu a tak jí tak říkala alespoň v duchu. Pozvedla hlavu a zavětřila. Stačila chvíle a hned jí do nosu padla vůně myšky. Pustila se za pachem, který ji vedl až k jezeru. Najednou se sladká vůně myši promíchala s jiným pachem, který neznala. Trhla sebou a zastavila se. Pach jí nebyl úplně neznámý, poznala, že je vlčí, ale individuální pachy vlků jí byly neznámé. Přitiskla se k zemi a připlížila se ke keři na okraji lesa. Opatrně vyhlédla skulinou mezi větvičkami a vytřeštila oči. Na břehu jezera stálo šest vlků a pili jejich vodu! Mladá vlčice měla chuť po nich na místě skočit a ukázat jim, komu to tu patří, ale včas si uvědomila, že je ještě mladá a nezkušená, a hlavně je sama a jich je šest. Z úvah ji vytrhl velký černý vlk s bílou tlamou, který právě zvedl hlavu od vody, natočil se jejím směrem a dal znamení svojí smečce, aby vyrazili. A mířili přímo proti Crystal. Ta se co nejrychleji zvedla a za prvních paprsků Ohnivého Vlka uháněla varovat svou smečku před vetřelci.