Midnight Moon Pack [CZ]

Kapitola 12.

"Správně. Rony a Gold měli hlídku ráno. Máš dobrý postřeh, Nightmare! Určitě se u Alfy přimluvím, aby ses stal hlídkařem." zazubila se na něj vlčice. Nightmare jí to vesele oplatil. Mám novou smečku. A nejspíš rodinu na celý život.

Lavril předstoupila před svou smečku a rozhlédla se po každém vlku.
"Než začneme jíst, poděkujme všem Vlčím Duchům za tuto krásnou kořist, kterou nám dopřáli! A také, že k nám seslali tři nové vlčí životy - Shadow, Maxe a Nightmare! Dva nové lovce a hlídkaře!" pronesla Lavril a pozvedla hlavu k nebi. Děkuju, že se tak hezky staráš o mou smečku, mami. Děkuju, že se tak staráš o mě. Děkuju! Vyla do nebe svou písní. Vnímala, jak se k ní přidalo dalších čtrnáct hlasů. Každý vlk děkoval individuálně. Někdo Vlčím Duchům, někdo svým příbuzným... Někdo všem. Až když Lavril přestala, postupně odpadli všichni vlci.
"A teď pojďme jíst!" štěkla zvesela Lavril a jako první si utrhla kus koloucha. Odnesla si ho na své místo, lehla si, a až potom si pro svůj příděl přišel Taki. Po něm šla Natilla, za ní BlackHeart až se vystřídali všichni členové smečky. Zbylo požehnaně i na Omegu, a i tak zbyla část kořisti i na další den. Vlci si klidně povídali, zatímco jedli.
"Vedeš naši smečku úžasně, Lavril." pochválil ji mezi sousty Taki. Lavril se na něj usmála.
"A ty, Natilla a BlackHeart mi úžasně pomáháte. Bez vás bych to nezvládla." pochválila na oplátku ona jeho.

O PÁR ÚPLŇKŮ POZDĚJI

"Alfo?" uslyšela Lavril za sebou, "Ještě několik cest Ohnivého Vlka a už nastane vláda Mrazivého Vlka. Měli bychom se připravit." oznámil Delta.
"Ano, ano, já to vím. Musíme nalovit co nejvíce kořisti a šetřit. Kdo ví, jak se uživíme v době mrazu."

Lavril sledovala lovce, kteří se z výprav vraceli vždy s plnou náručí, ovšem si i tak všimla, že se množství kořisti snižuje oproti množství, které nalovili před několika úplňky.
"Doneste to do skladu a přikryjte listím. Musíme se o kořist dobře starat." poručila. Sourozenci Shadow a Max byli pro smečku v oblasti lovu velice přínosní. Čím víc šikovných lovců, tím více jídla. Nightmare byl u hlídkařů, což ale neznamenalo, že by ho Lavril nějak snižovala. Sám si to místo vybral a dělal ho dobře.
Večer se vlci najedli a postupně se na dvě části doběhli napít k jezeru.
Lavril běžela skoro na konci smečky společně s Taylor a Natillou.
"Aaaaa!" ozval se zpředu zděšený křik. Lavril se polekala a rozeběhla se ještě rychleji. Co se tak mohlo stát? Přemítala. Než si domyslela všechny děsivé scénáře, dorazila k jezeru, kde už stála celá část smečky, se kterou se Lavril šla napít. Všichni jen stáli a zírali na jezero. Nejblíže břehu stála Crystal, která také před chvílí zavyla. Lavril se procpala dopředu, aby viděla, co ji tak vyděsilo. Žádné zvíře ani mrtvola tam nebyla, tak proč.... Lavril se zarazila.
Celá plocha vody byla pokryta slabou vrstvou ledu. Crystal se asi lekla, když se nemohla napít vody.
"Co to je?" zeptal se zvědavě Rony.
"To je led. Voda v období Mrazivého Vlka zamrzá. Je to normální," uklidnila Crystal, která se trochu stydlivě stáhla, "Ale led jde rozbít. Můžeme ho na jednom místě prorazit a pít. Ale budeme to muset dělat často, led bude zarůstat. Musím vás ale upozornit, že koupat se v tom opravdu nedá. Umrzli byste." obeznámila Lavril svou smečku.
"Já a Gold se o to postaráme." vystoupil z davu Hunter se zlatým vlkem po boku. Došli k vodě za zvědavého přihlížení zbytku smečky. Golden Darkness položil jednu tlapu na led, ale hned trochu ucukl. Napodruhé ji tam položil jistěji, a když se trochu opřel, led začal pod jeho vahou praskat. Omega trochu polekaně vyjekla.
"Uhni, neumíš to." zavrčel Hunter a strčil do Golda ramenem. Ten jen zavrčel, ale odstoupil. Hunter se rozhlédl, jestli ho sledují všichni okolo, potom stoupl na led, vztyčil se na zadních a...
"Huntere, takhle to nedělej, propadneš se. Stačí jen malá..." Lavril to ani nestihla dopovědět a Hunter už silně udeřil předními tlapami do ledu pod sebou. Led se hlasitě rozpraskal, Hunter se ani nestihl narovnat a už se začal propadat. Nebyl sice v moc velké hloubce, ale voda mu sahala skoro po břicho. Černý vlk zděšením vyštěkl a snažil se otočit, ale zakopl nejspíš o vlastní tlapy a skácel se do ledové vody. Omega, Crystal a Rony začali poplašeně kvičet, Taylor couvla dozadu s ocasem mezi nohama.
"Huntere!," zavolala na něj Lavril. Hunter sebou ještě pořád plácal v ledové vodě s vytřeštěnýma očima, ale to už k němu přiskočila Alfa a Golden Darkness, každý uchopil mohutného vlka za jedno rameno a společně ho vytáhli na suchý břeh.

Hunter se rychle postavil, ale klepal se zimou. Svou původní mohutnost, kterou mu dodávala hlavně hustá srst, rázem jako by zmizela. Černé chlupy se mu lepily k tělu, uši měl zklopené dozadu, aby mu do nich nenatekla voda.
"Je to... S - studený!" vykoktal. Gold si pohrdavě odfrkl.
"Rychle, odveďte ho do tábora, nebo zmrzne!" vyštěkla Natilla a kývla na Ronyho. Ten se hned černému vlku zařadil po jednom boku a společně s Gammou odváděli promočeného Huntera zpátky.
"Doufám, že se aspoň ze své chyby poučí." řekla Lavril a přistoupila k velké díře v ledu. Sklonila hlavu a ponořila jazyk do vody. Opravdu je hodně ledová, pomyslela si. A Hunter ji má po celém těle. Musí se cítit jako rampouch. Po Alfě se postupně napili i Gold, Taylor, Omega a Crystal. Lavril zavelela k odchodu.

Lavril zrovna mířila do jeskyně se uložit k spánku, ale ještě než to udělala, otočila se na patě a zamířila k pelechům ostatních vlků. V doupěti lovců na tlusté podestýlce mechu ležel sice už suchý, ale očividně slabý Hunter. Každou chvíli kýchal. Stála u něj Natilla a něco mu tiše domlouvala. Při tom mu pod čumák strkala tři listy zelených léčivek.
"Jak mu je?" zeptala se s obavami Lavril.
"Vidíš sama. V té ledové vodě nastydl. Ale je to jen obyčejné nachlazení, brzy se z toho dostane." Hunter konečně zpolykal Natilliny byliny a unaveně si položil hlavu na zem. Po chvíli začal pravidelně oddychovat a dokonce přestal kýchat.
"Byla to jeho chyba," řekla Lavril, "Golden Darkness na to šel správně. Doufám, že se z toho Hunter poučil." Gamma chápavě kývla.
"To každopádně. Musíme Huntera trochu izolovat od ostatních, abychom to nechytili teké. Bude taky několik cest Ohnivého Vlka nepoužitelný pro lov." vyslovila Natilla Lavrilinu myšlenku nahlas.
"Škoda. Ale už i tak máme hodně zásob. Vládu Mrazivého Vlka přežijeme bez hladu."