Midnight Moon Pack [CZ]

Kapitola 34.

Byla moc čistá pro tenhle svět... Pomyslela si Lavril, když koutkem oka sledovala Nighta, jehož hlas byl nejprocítěnější. Vím, že jsi ji miloval, ale doufám, že tě její smrt nevzala tak moc jako ji, a zůstaneš tu s námi dál.
Prosím.

Od Shadowiny smrti uběhl celý měsíc a táborem pořád panovaly zbytky pochmurné nálady, způsobeny onou tragickou událostí. Na kopci za táborem přibyl vedle Maxova hrob další, i když smečce nedělalo žádnou radost vidět, jak si Vlkozem bere k sobě postupně další a další členy smečky. I přes to se ale všichni rozhodli přes to přenést a jít dál, mezi nimi dokonce i Nightmare.

Shadowina smrt ho sice vzala, ale poučil se z její vlastní chyby a nenechal se strhnout. To, co mu řekla těsně před tím, než opustila tento svět, ho povzbuzovalo, aby zvedl hlavu a šel dál, aby se netopil v minulosti. Cítil, že Shadow bude navždy v jeho srdci a bude ho provázet kamkoliv, kde se pohne a dodá mu sílu, když to bude potřebovat. A žít bude dál pro ni. Cokoliv udělá, bude to pro ni. I když to bylo absurdní, teď si vlastně byli ještě blíž, než kdy jindy, ačkoliv každý v jiném světě. Alespoň tak to tedy cítil Nightmare.

Tyhle myšlenky se honily hlavou černému vlku s každým okem jiným, když při jarním svítání ležel před hroby svých přátel a chvílemi lehce podřimoval. Momentálně se cítil naprosto bezpečně, jako by cítil přítomnost Shadow i jejího bratra Maxe a Night se nechal unášet vzpomínkami. Bylo mu smutno, což pak o to, ale už dávno ho přešly depresivní myšlenky a tak si teď dopřával chvilku klidu a míru. Ta mu ale byla, nejspíš neúmyslně, odepřena.

Černý vlk trhl ušima, když už z dálky zaslechl křupání sněhu pod něčími tlapami. Ani se nemusel otáčet, vlka poznal podle pachu. A tak zůstal ležet s hlavou na tlapách a pozoroval čerstvou zelenou trávu, která se za posledních několik dní probouzela k životu, zatímco sníh pomalu odcházel a teď z něho zbyly spíše různě velké rozblemcané ostrůvky. Vedle Nighta se zastavily světlé tlapy a jejich majitel si sedl na zadek. Chvíli bylo ticho.

„Za chvíli bude potrava," řekla Vaness a pohlédla na nízkého Ohnivého vlka. Už nastal podvečer, ale vzhledem k tomu, že teprve začínalo jaro, dny byly stále kratší než noc.

„Přijdu," přikývl Nightmare. Vaness chvíli seděla, očividně nevěděla, co si počít, takže se nakonec zvedla a nervózně přešlapovala v mokré trávě.

„Asi půjdu. Nechci tě rušit. Jen jsem ti to chtěla říct," téměř zašeptala a měla se k odchodu, když Night udiveně zvedl hlavu a sledoval ji svýma různobarevnýma očima.

„Nechoď," vyhrkl a Vaness se zarazila. Otočila se zpátky na něj a naklonila hlavu.

„Ne? Myslela jsem, že jsi radši sám," podivila se. Night se k jejímu překvapení pousmál, povzdechl si a posadil se.

„Víš," začal a zahleděl se do hor, „Něco jsem si uvědomil. Ačkoliv Shadow pro mě byla všechno, nechci být v tomhle ohledu... Jako ona. Když ztratila někoho sobě blízkého, v podstatě se zbláznila. Nedokázala myslet na nic jiného a myslím, že později si začala Maxovu smrt vyčítat. A všichni vidíme, jak dopadla...," stočil zrak k jejímu hrobu, zatímco Vaness ho pozorovala něžným pohledem, „Nechci umřít proto, že zemřela ona. Nechci zabít sám sebe. Myslím, že jsem se z její chyby poučil. Ano, chybí mi, ale... Cítím, že ona se mnou pořád je. Jako bych jejího ducha cítil pořád se mnou, nezáležíc na situaci. Stejně tak Max. Možná jsou to jen moje výmysly," hrdelně se zasmál a povzdechl si, „Ale myslím, že je lepší si něco vymýšlet, něco tak malého, než celý život před sebou vidět jen její smrt," jeho tvář najednou zvážněla, „Vaness... Nikomu jsem to ještě neřekl, ale... Při Velkém vytí, když se spojí všechny hlasy všech vlků... Vidím ji. Vždy sedí vedle mě a vyje s námi, tak, jako to dělala před tím. Vždycky je veselá, šťastná, najedená a zdravá, jako bývala před tím a jak si ji pamatuji. Ona se mnou je pořád. A já s tím budu žít normální život dál, i když vy ji třeba nevidíte," nakonec se otočil na hlídkařku a věnoval jí milý a upřímný úsměv. Vaness zamrazilo. Poslední měsíc smečka žila normální život jako před tím, hlavním středem zájmu byl blížící se porod Alfy a Gammy, což smečku naštěstí odreagovalo, takže nikdo už nad ztrátou sourozenců Shadow a Maxe nikdo moc nepřemýšlel, což ale samozřejmě neznamenalo, že na ně zapomněli. Každopádně Vaness se o Nighta bála, protože před očima stále měla obrázek Shadowina přístupu a tak nějak si myslela, že Night na tom bude stejně. Ale nebyl. Krémová hlídkařka se upřímně usmála.