Midnight Moon Pack [CZ]

Kapitola 25.

Zvuky války začínaly být tak vzdálené, jako by to bylo mimo jeho svět, jako by se díval na dětskou pohádku v televizi.
Zrádce, bylo poslední, co si stihl s bodavým smutkem a vztekem v srdci pomyslet.

Vaness s Taylor a Browny bojovaly bok po boku. I když patřily zrovna k těm slabším členům smečky, všechny byly chytré a uměly si poradit i se dvěma vlky. Tyhle tři vlčice se dokázaly domluvit byť jen pohledy nebo náznaky ocasů. Když Vaness, která v jejich trojce převzala vedení, švihla ocasem do prava a krátce pohlédla na Taylor, bílá vlčice pochopila a zařadila se více doprava, stejně jako Browny doleva. Společně takhle skolily už dva nepřátelské vlky, kteří raději utekli jinam po tom, co zjistily, že přemoct je nebude zrovna nejjednodušší. Jenomže začínalo jít do tuhého.
K vlku, se kterým vlčice statečně bojovali, se přidal další sok - černá vlčice. Ta se bila hlava nehlava s tesáky stále obnaženými. Browny i Taylor několikrát vyjekly, když se jim její ostré bílé zuby zakusovaly do nohou. Jenomže černá vlčice nebyla tak chytrá.
Vlčicím se skoro podařilo ji obklíčit a nějak jí znemožnit pohyb, když v tom uslyšely dusot tlap, který se nanávratnou rychlostí blížil. A v tu chvíli Browny hlasitě vykřikla.
Jeidné, co Vaness stihla postřehnout bylo, že malá Omega byla vyhozena do vzduchu, následně tvrdě stáhnuta dolů a potom...
Potom se mýtinou rozlehlo tak bolestivé vytí, až to Vaness trhalo srdce.
Nad Omegou se tyčil obrovský černý vlk. Hlavu měl ještě pořád skloněnou u Brownyina krku, jejíž srst se barvila doruda. Vaness vlkovi sice naviděla do obličeje, ale spatřila krev odkapávající od jeho mohutné tlamy.
Vlk se pokochal svou 'prací' a hlavou pootočil tak, že Vaness zahlédla jen jedno přivřené rudé oko. Bylo to jen na velice krátký okamžik, protože vlk hlavou trhl a chystal se rozeběhnout pryč. Jenomže byl Vaness tak povědomý... V tu chvíli ale nebyla schopná přemýšlet nad tím, odkud vlka zná. Tupě civěla na Brownyino nehybné tělo, jak schlíple leželo na zelené trávě. Její hrudníček se sice ještě slabě zvedal, ale bylo vidět, že není cesty zpět. Vaness a Taylor se slzami v očích k malé vlčici vrhly.
"Browny! Browny!!" skučela Vaness a přitiskla svůj útlý čumák ke krku Browny. Ta se jen mělce nadýchla a chabě se na obě kamarádky usmála.
"Dobře jsme spolupracovaly," zasípala tiše. Docházel jí dech. Taylor i Vaness horlivě kývaly hlavami a laskaly Browny čumáky.
"Ano, ano, a ještě budeme..." uklidňovala spíše sebe Taylor než Browny. Omega pomalu přisunula svou tlapku k té Taylořině.
"Jsem moc ráda, že jsme se potkaly, holky... Vždycky jsme pekly spolu..." sípala a rázem se to změnilo v kňučení. Taylor položila svou tlapku na tu její.
"A vždycky budeme, Browníku... Natilla tě vyléčí, ona je šikovná..." šeptala, i když věděla, že tyhle naděje nemají absolutní cenu. Browny se pokusila roztáhnout úsměv tak moc, jak mohla, jako by říkala: 'Mějte se tu hezky, Bůh vám žehnej', než konečně zavřela oči a naposledy vydechla. Vaness s Taylor ji chvíli jen vytřeštěně sledovaly, ignorovaly mumraj kolem sebe. Černá vlčice mezitím běžela bojovat s někým jiným.
"NEE!" zaúpěla Vaness a zdrceně sklonila hlavu. Taylor nic nedělala. Jen se jí po bělostné tváři s jednou šmouhou od krve koulely slzy jako hrachy.

MoonLight zrovna oddělala jednoho malého hnědého vlka. Nezabila ho úplně, to odmítla. Nechtěla zabíjet jen tak pro nic za nic. Ale způsobila mu alespoň zranění, která ho alespoň po dobu bitky vyřadí z boje. Ještě na něj výhružně zavrčela, když se začal plazit pryč a rozhlédla se, komu by mohla pomoci.
Nechtěla si to přiznat, ale trochu se jí na bojišti líbilo. Samozřejmě nenáviděla válku a to, že dnes jistojistě zemře možná hned několik členů její milované smečky, kterou si i po docela krátké době stihla oblíbit, ale i tak jako by se v ní probudil jakýsi plamen, který si boj užíval. Ne proto, že mohla vidět své přátelé umírat nebo dokonce vraždění, ale bavil ji samotný boj. Navíc jí šel. Připadala si skutečně jako ve svém živlu, kdy si opravdu připadala užitečná a sama o sobě mohla říci, že jí to jde. Že může říct, že je smečce prospěšná. Stihla bojovat už s několika vlky a vždy vyšla jako vítěz. A to ji pohánělo dál. Krev se v ní rozproudila a ona si byla jistá, že vyhraje. Ani nemusela při souboji moc přemýšlet, jako by ji vedly prostě jen instinkty.
Ta rozprouděná krev jí ale v žilách na moment ztuhla, když spatřila to, čeho si v zápalu vlastního boje ani nestihla všimnout.
Asi deset vlčích délek od ní, úplně na okraji bojiště, kde už skoro nikdo nebojoval, seděly zdrceně Taylor s Vaness a před nimi ležela...
Browny. Mrtvá Browny.
MoonLight pocítila nával vzteku a zároveň smutku. Nohy se jí samy rozeběhly k jejím kamarádkám.
Když k nim doběhla, živé vlčice sebou trochu trhly, ale když zjistily, že jde o člena jejich smečky, znovu se pustily do pláče. MoonLight je obešla a stanula u hlavy mladé Omegy. Zemřela tak mladá, byla tak nevinná... Ucítila šimravý pocit v zádech, jako by se na ni někdo díval. Mírně pootočila hlavou a spatřila...
Huntera.
Stál tam. Několik kroků od ní. Stál a zíral na ni. Od tlamy mu odkapávala krev... A ta krev... To je Brownynina krev!! trhla sebou v duchu MoonLight. Zděšeně se na Huntera dívala. To on ji zabil!! To on ji zabil!! Jak mohl!? Byla z jeho vlastní smečky! Na nic nečekala a rozeběhla se přímo proti němu. Nikdy nečekala, že by se v boji obrátila proti svému spojenci, ale v tuhle chvíli šly Krvavé drápy stranou. Zabiju ho! Zabiju ho!! skučela v duchu.
Hunter se očividně trochu lekl, když se na něj MoonLight začala z ničeho nic řítit. Nicméně zaujal bojovou pozici a rozeběhl se lovkyni vstříc.
Střetli se za děsivého ticha ve změti drápů, tesáků a krve. Hunter šel MoonLight hned po krku, ale ona mu hlavu beskurychle odstrčila přední tlapou, přičemž ostrými drápy sjela od spánku až k čelisti. Hunter zakňučel, vymanil se z jejího sevření, zastavil se až několik kroků od ní a s šíleným pohledem se na ni zadíval. MoonLight si všimla, že se mu od spánku až k tlamě táhly tři krvavé jizvy od jejích drápů. Skoro mu znemožňovaly vidět na levé oko. Hunter rozzuřeně zavrčel, vyplivl krev, která mu natekla do tlamy a rozeběhl se pryč.
A to úplně pryč. Pryč do lesa, pryč od jeho i nepřátelské smečky.
Ten zbabělec! Ten zrádce! Ten VRAH! Rozčilovala se MoonLight. Takhle rozzuřená nebyla snad nikdy v životě. Měla nutkání se za ním rozeběhnout, jizvu na tváři prodloužit a stáhnout ho tak z kůže... Ale nemohla. Musela tu být pro svou smečku, nemohla se zachovat jako on. Vztekle se tedy otočila a rozeběhla se zpátky k Vaness a Taylor a mrtvé Browny.