Midnight Moon Pack [CZ]

Kapitola 6.

Taki klidně oddechoval, Lavril se letmo dotkla čumákem jeho hlavy a začala se věnovat vlčatům. Vlčata klidně seděla a vykuleně na ni zírala.
"Kdo jste?" zeptala se jich nejněžněji, jak to jen šlo.

Promluvilo větší vlče, byl to sameček.
"Já jsem Rony a tohle je moje sestřička Crystal." a zmlkl. Lavril naklonila hlavu a vybídla ho, aby pokračoval.
"A odchod pocházíte? Co vaši rodiče, kde jsou?" Zrzavo-hnědá mladá vlčice, kterou její bratříček představil jako Crystal, se poškrábala zadní nohou za uchem a poprvé promluvila.
"Žili jsme jen s maminkou. Včela láno jsme se ale plobudili a maminka tam nebyla. Tak jsme se lozhodli, že ji najdeme. Hledali jsme ji celý den, ale nikte nebyla. Aš večel jsme došli k té jeskyni, mysleli jsme, že se schovala tam. Ani jsme do ní nestihli vejít, kdyš jsme za námi uslyšeli nějaké vlčení..." Její bratr Rony jí skočil do řeči.
"A uviděli jsme toho hrozného medvěda!," Lavril si všimla, že Rony musí být starší než Crystal, která ještě šišlala, odhadovala Ronyho na takový jeden rok, Crystal na devět nebo deset měsíců, "Mysleli jsme, že nás zabije! Ale v tu chvíli přiběhla ta statečná bílá vlčice a postavila se mu! No a pak jste přišli vy, byli jste tak stateční!" vykřikl s hvězdičkami v očích a téměř zbožně na Lavril zíral. Lavril moc nevěděla, co na to říct. Naštěstí ji z trapného momentu vysvobodila Natilla, která se právě vrátila s tlamou plnou bylin a různých květů.
Rozložila si je na plochý kámen, vzala do tlamy kulatý oblázek a začala jeden list rozmlacovat na kašičku. Lavril i vlčata ji mlčky a poněkud nechápavě sledovali. Když si jich Natilla všimla, pousmála se.
"To dělám pro Takiho," řekla na vysvětlenou, "Pomáhá to proti bolesti. Musí to sníst, víte? Ta žebra ho začnou méně bolet."
"Ooo" vydechla Crystal. Natilla chvíli nechala práce, vzala do tlamy květinu se žlutým načepýřeným květem, oddělila květ od stonku a stonek podala Lavril.
"Na," řekla. "Vymačkej z toho stonku tu bílou tekutinu a přilož si ji na rány. Rychleji se zahojí a zažene to bolest." Lavril jako by si až teď uvědomila, že má hlavně na předních nohou škrábance od medvědích spárů, a až teď si uvědomila bolest. Poděkovala Natille kývnutím a udělala, co jí nařídila. Natilla se začala znovu věnovat rozmlacování bylin pro Takiho.

Darow se vrátila už za světla s bažanticí a drobným králíkem v tlamě. Pustila úlovek na zem, sedla si a odpočívala. Lavril k ní došla, dotkla se jejího čela a poděkovala jí.
Natilla i Darow podala stejný stonek, jako měla Lavril, protože i Darow měla nějaká ta zranění. Jediný, kdo byl vlastně v pořádku, byla Natilla a mladá vlčata.
"Co s nimi?" zeptala se Darow a kývla na mláďata. Lavril všem rychle převyprávěla, co se od nich dozvěděla. Natilla vypadala zamyšleně.
"Jejich matka je mrtvá." řekla tiše. Lavril a Darow na ni udiveně pohlédly.
"Ten medvěd ji zabil." řekla tak, aby ji mláďata neslyšela. Lavril nechtěla nic dalšího slyšet.
"Alespoň jsme ji pomstili."
Dál se nedostaly, protože je vyrušilo šustění srsti. Taki se probudil.
"Výborně, Taki, zrovna jsem dopřipravila tvůj lék. Měl by sis ho dát co nejdřív, dokud je čerstvý. Postupně ztrácí účinek." Vzala bažanta, odtrhla z něj kus masa a vyválela ho v léčivkách. Pak maso optrně vzala do zubů a odnesla ho Takimu.
"Na, jez." přikázala. Taki nijak neprotestoval a zakousl se do ptačího masa.
Vlčice si mezitím rozdělily zbytek kořisti, Lavril nechala větší kus Darow za to, že šla sama lovit, a oddělila z králíka i vlčatům. Oba dva se na to vesele vrhli a po chvíli Lavril nemohla uvěřit, že tak malinká mláďata spořádala jídlo tak rychle.
"Děkujuu!" švitořila Crystal.
Zatímco Lavril jedla, periferním viděním vnímala, že se na ni Taki občas podíval. Tak... Ustaraně? Netušila. Každpoádně si s ním chtěla promluvit. Dožvýkala svůj příděl a šla si k němu lehnout. Začala si čistit tlapky.
"Tobě se nic nestalo, doufám?" zeptal se Taki.
"Ne, já jsem v pořádku. Spíš doufám, že to tvoje zranění není moc vážné." odpověděla Lavril ustaraně.
"Ty Natilliny léčivky opravdu pomáhají. Cítím se tak nějak... Uvolněněji. Jsem si jistý, že do pár dnů budu zase v pořádku." usmál se na ni.
"Bez tebe bychom toho medvěda nezabily. To tys mu zasadil smrtlenou ránu. Děkuju." řekla Lavril tiše. Taki vypadal nejdřív trochu překvapeně.
"No... Byla to týmová práce. Všichni jsme se na tom podíleli. Zase já bych ho sám nezabil - hodně jste mi všechny pomohly. Stává se z nás opravdu sehraná smečka." Takiho úsměv se roztáhl ještě víc. Lavril se nemohla přemoct a oplatila mu ho.

Vzbudila se, když už slunce zapadalo. Noční boj s tou bestií ji unavil na tolik, že celý den prospala. Taki vedle ní pravidelně oddychoval. Byli na sobě nalepení tak, až se Lavril trochu zastyděla, a zvedla se. Obě mláďata vyspávala u Natillina boku. Ta je jen něžně pozorovala. Darow opodál také spala. Lavril si s potěšením uvědomila, že Darow si už od Takiho nedrží takový odstup.
"Jak se ti spalo? Je ti už lépe?" zeptala se Lavril Natilla.
"Ano, mnohem. O těch ránách už skoro ani nevím." řekla popravdě.
"To jsem ráda. I tak se ale ještě musíš šetřit. Při nějakém neopatrném pohybu by se mohly zase otevřít." upozornila ji bílá vlčice. Lavril jen kývla, jako že rozumí. Stočila pohled k mláďatům.
"Necháme si je, že ano?" spíš se zeptala než oznámila. Natilla naklonila hlavu.
"To je na tobě. Ty nás vedeš a rozhoduješ."
"Nemáme jinou možnost. Sami by nepřežili - jsou ještě malí. Navíc hledáme novou smečku. Zůstanou s námi." řekla a pozorovala Ronyho, který škubal nohama ze spánku, jako by něco lovil, a Crystal, která občas tichounce zakňučela.
"Je mi líto jejich matky." povzdechla si Lavril. Natilla na chvíli zavřela oči.
"To mně taky."

"Ale Natillo, už je mi dobře! Nic mě nebolí!" ozval se jeden hlas. Odpověděl mu druhý, trochu zvýšený hlas.
"Musíme mít jistotu. Dost na tom, že už odcházíme! Měl by ses šetřit. Ta žebra ještě nejsou úplně v pořádku." Než stačil Taki něco odpovědět, vstoupila jim do cesty se smíchem Lavril.
"No tak, Taki, poslechni Natillu. Musíš být zdravý a silný, abys nás mohl chránit, přece!" a olízla mu tvář. Taki jí to hned oplatil.
"Dobře, Alfo. Budu se šetřit." mrkl na ni.
"Neříkej mi tak!" zavrčela vesele.

Ještě v ten den dopoledne se o dva členy rozrostlá smečka vydala dál směrem do hor. Vpředu šla Lavril s Takim, za nimi Darow, mezi ní a Natillou skotačila Crystal s Ronym. Byli plní energie, ale Lavril věděla, že se za chvíli unaví a zklidní se. Její předsudek se vyplnil a ještě před tím, než byl Ohnivý Vlk nejvýš na nebi, Crystal a Rony šli mlčky a spořádaně.