I Zmijozel zná lásku aneb Zmijozel trochu jinak...

Dopis z Bradavic ✔

Lucy - Její matka zemřela, když jí bylo pouhých šest let a otec byl posedlý jen svým bohatstvím a proto se o Lucy nestaral. Lucy měla však ještě starší sestru, ale ta byla něco jako její otec, takže se o Lucy nikdo nezajímal. Jednou však Lucy jejímu otci odebrali z péče a dali ji do sirotčince. Byla zasypávána nadávkami a různými urážkami ohledně jejího chování, jelikož nebyla tak společenská a byla spíše tichá a plachá. Ale to nebylo jediné proč ji ostatní považovali za divnou a jinou. Uměla se zneviditelňovat a číst myšlenky. Takže kdyby chtěla, mohla odtamtud kdykoliv utéct, ale neměla kam by šla.

Bylo obvyklé pondělní deštivé odpoledne a já jako vždy byla na půdě našeho sirotčince, seděla na okně a vyhlížela ven.

Přes zapršené sklo okna nebylo moc vidět ven. Všimla jsem si však jen pohybu, jakoby šel někdo dovnitř. Vzhled osoby, která šla i s dozorkyní Leeterovou dovnitř, byl vidět jen matně.

Paní Leeterové jsem se vždy mohla s čímkoliv svěřit a rozuměly jsme si. Určitě věděla, že budu na půdě, jelikož věděla, že tu trávím většinu volného času.

Uslyšela jsem jak zaskřípaly staré dřevěné schody a někdo šel nahoru. Když šli paní Leeternová a ten neznámý starší muž s dlouhými stříbrně bílými vlasy až po pas a vousem, který mu spadal na světle fialový hábit, něco si mezi sebou šeptali a paní Leeternová poté odešla dolů.

Slezla jsem z okna, posadila se ke stolu a pozorovala onoho muže. ,,Ty jsi Lucy Rickman?" řekl a přistoupil. ,,A..ano." vykoktla jsem, jelikož jsem před cizími lidmi byla vždy hrozně nervózní. S pobaveným výrazem si přisedl ke stolu a pokračoval. ,,Jak se dnes máš? Počasí je dnes takové smutné." ,,Ani ne. Mám déšť a bouři ráda." řekla jsem, když už tréma ustoupila. ,,A mám se dnes dobře." dodala jsem. ,,To je dobře, protože tam, kde budeš studovat bývá bouře často."
,,Cože?? Kde budu studovat?" vyjekla jsem nadšeně, že se odtud konečně budu moct hnout dál než na jeden kilometr.

,,No... možná tě to překvapí, ale tvoje matka byla bílá čarodějka. Tvůj otec... obyčejný mudla, posedlý bohatstvím a nechajíc tvou matku zemřít. Ale o tom teď nebudu mluvit." řekl, pohlédl na zapršené okno a poté mi podal dopis s pečetí, na které byl jakýsi erb. ,,To je Bradavický erb." poznamenal ,,Co jsou to Bradavice?" zeptala jsem se s údivem, protože o Bradavicích jsem nikdy neslyšela. ,,Škola čar a kouzel, kde budeš studovat." řekl poklidně a mě se jen zatajil dech. ,,Cože??? Škola čar a kouzel??" řekla jsem překvapeně.

,,Ano. Přesně za měsíc tě Hagrid dovede na nádraží King's Cross na nástupiště 9 a 3/4 a Bradavický Express tě dopraví spolu s ostatními studenty do Bradavic.

Nejdříve si musíš ale pořídit věci, co budeš ve škole potřebovat. Jako jsou knihy, koště, hůlka atd." ,,Vždyť ani nevím, kde mám tohle všechno pořídit a nemám ani žádné peníze." Můj pocit naděje, že se dostanu do kouzelnického světa klesl.

,,Že ne? V Gringottovic bance je trezor, kam tvá matka uložila své poslední našetřené finance. A není jich málo.
Za týden pro tebe přijde Hagrid a odvede tě do Příčné ulice, kde si vše nakoupíš a pak tě odvede zpět." řekl a už byl na odchodu.

,,A zapomněl jsem se představit. Jsem Albus Brumbál a ředitel Bradavické školy." dodal ještě a paní Leeternová ho odvedla. Sedla jsem si zas na okno a sledovala, jak Brumbál odchází. Došel až k branám sirotčince a najednou zmizel a jakoby se po něm slehla zem.