I Zmijozel zná lásku aneb Zmijozel trochu jinak...

Novinky ✔

Za dva uplynulé měsíce se po škole rozneslo několik zpráv. Jednou z nich bylo, že se Tom stal novým odrážečem zmijozelského týmu ve famfrpálu a další, že se probudilo jakési zlo. Prý se jmenuje Voldemort, ale nikdo nesmí vyslovovat jeho jméno. Je to prý jeden z bývalých studentů na této škole. Zřejmě se jedná o Toma Raddla.

Probudila jsem se jako obvykle u skříně a Andy stále šílela z toho, že jí Snape pochválil v hodině, jelikož do něho byla tak zamilovaná a furt o něm básnila jako o svém vysněném princi, což mě samozřejmě štvalo, ale nemohla jsem s tím nic dělat. Prostě pošetilá zamilovaná holka do ředitele své koleje.

Zima se pomalu blížila, a tak jsem si všimla, že venku začal padat sníh a pomalu nastávala zimní atmosféra.

Šly jsme na snídani a poté jako obvykle do sklepení na hodinu lektvarů. Andy seděla vedle Mellisy a docela se k sobě i hodily.

V hodině si spolu povídaly, ale Snape, jakoby si toho nevšímal, což mi bylo divné. Vždy když se někdo v jeho hodinách bavil, poslal ho za dveře, nebo mu udělil nějaký trest.

Vše se mi jako vždy dařilo, dokonce se mi podařil i složitější lektvar, díky kterému jsem získala zas nějaké body pro Zmijozel.

Poté jsme měli jako obvykle přeměňování. Ke konci hodiny všichni odešli z učebny, ale mě si profesorka McGonagallová zavolala k sobě.

,,Daří se ti lépe než komukoliv, kdo tu studoval za celé století." řekla a při tom se tvářila klidně avšak zaujatěji než obvykle. ,,Myslíme si, že by jsi dokázala i složitější kouzla, a proto ti navrhuji, že bys měla doučování. Jelikož já tě mohu učit pouze ohledně přeměňování, jakožto svého oboru, tak tě ostatní kouzla bude muset učit profesor Snape, jelikož na to má určitá práva." po těchto slovech jsem pocítila takové nadšení. Ale ne protože by mě učil Snape, jako to samozřejmě také, ale hlavně kvůli tomu, že jsem měla šanci se naučit mnoha novým věcem. ,,Ano. Moc ráda bych se učila novým kouzlům." okamžitě jsem souhlasila.

Profesorka se poté začala tvářit veseleji. ,,Dobrá. Tak tedy každou středu v sedm hodin vždy po večeři. Nejdříve vás budu zkoušet, jak moc náročná kouzla dokážete a poté půjdete za profesorem Snapeem, který vás bude dál učit."

Byla jsem velmi nadšena i z toho, že se budu více vídat se Snapeem... I když od našeho rozhovoru se mnou téměř nepromluvil.

Při téhle myšlence radost z toho, že se budu vídat více se Snapeem přešla. Středa je vlastně už pozítří... uvědomila jsem si.

Šla jsem do společenské místnosti, kde byli i ostatní. Všichni byli ale nahrnutí u Andy. Stála jsem u vchodu a jen pozorovala, co všechny tak zaujalo.

,,Áaa. Akorát přišla figurína." řekla, když mě spatřila. Já ji však ignorovala a šla směrem do pokoje. Tak já jsem pro ni figurína?! Poté mým směrem vyslala kouzlo "everte statim". ,,Protego!" prudce jsem se otočila a odrazila její kouzlo.

Všichni se na mě upřeně dívali a sem tam jsem zaslechla "Co je to za kouzlo?" nebo "Jakože umí kouzlo z vyššího ročníku?"
Vtom se v místnosti objevil Snape. Takže to vše nejspíš viděl...

Poté mě vedl na chodbu. ,,Tohle před nimi už nikdy nepředváděj. Budou se pak vyptávat, kde jsi se to naučila a to doučování má být udrženo v tajnosti." řekl, jakoby to bylo nějak nalehavé a potom mě přivedl zpět do společenské místnosti.

Působil zas tak chladně, jako tenkrát v příčné ulici. Ten rozhovor v knihovně... měl spíš asi jen slabou chvilku, nebo už únavou nevěděl co říká.

Přisedla jsem si ke Katy a ostatním. ,,Kde jsi se to naučila?" zeptala se naléhavě Andy, která stála u naší party a já se snažila vymyslet nějakou výmluvu. ,,Četla jsem to v nějaké knize." odpověděla jsem a snažila se tvářit, aby to nevypadalo, že se vymlouvám. ,,Aha." odpověděla poněkud nesměle a poté naštěstí odešla.

Pomalu se blížili vánoce. Katy, Tom a Annie jeli na vánoce domu a Andy i když nerada tak naštěstí také. Bylo mi v tu chvíli trochu smutno. Neměla jsem totiž rodinu, ani nikoho, s kým bych svátky oslavila. Proto jsem vánoce neměla tak ráda. Nešlo mi o dárky, spíše o to s někým svátky oslavit.
Na škole moc žáků tedy nezbylo.

Sedla jsem si ke krbu ve společenské místnosti. Jelikož společenská místnost byla v podzemí, bylo tu chladněji.

Opřena zády o zeď u krbu jsem pila teplý čaj a vzpomínala na mámu.

Naštěstí jsme se nemuseli po dobu svátků učit, takže jsem chodila do knihovny skoro, kdy se mi zachtělo.
Nepotkávala jsem moc lidí a ani Snapea, ale to bylo to nejmenší po čem jsem toužila. Ale stále jsem vzpomínala na ten rozhovor. Poté začal být zas takový jako předtím. Tak chladný a necitlivý. I druhý den po tom rozhovoru se tvářil, jakoby se nic z toho nestalo a od té doby se mnou téměř nepromluvil a věnoval pozornost více Andy, která se mu snažila furt zalíbit a asi se jí to dařilo...

Nechala jsem přemýšlení nad Snapeem plynout a šla do velké síně na večeři. Když jsem si sedala, zas mě pozoroval jako předtím, ale jen ať si nemyslí, že mě zas dojme.

Moc lidí v síni nebylo. Jen asi pět z každé koleje, teda v naší koleji jsme byli jen dva.

Po večeři jsem zašla do knihovny a tam strávila pár hodin čtením. Chtěla jsem jít do pokoje, abych se konečně po dlouhé době vyspala ve svojí posteli.

Byla jsem již u vchodu do knihovny a vtom se mi udělalo špatně a měla jsem mžitky před očima. Strašně mě bolela hlava a pomalu jsem se neudržela na nohou. Padla jsem k zemi a nemohla se moc hnout. Jen se mi pomalu rozmazával zrak. Poslední jsem uviděla jen něčí nohy jak ke mě běží a poté zavřela oči.