I Zmijozel zná lásku aneb Zmijozel trochu jinak...

Jsi to vůbec ty?✔

Snapeův kabinet

Z pohledu Sebastiana:

Vtrhnul jsem do Snapeova kabinetu. Stál jen tak u stolu a něco si asi přerovnával, ale ihned jsem k němu přišel a přitlačil ho ke zdi. Špička mojí hůlky byla na jeho krku. ,,Dej mi svou hůlku a o nic se nepokoušej." poručil jsem mu, aby se nepokoušel o nějaké hlouposti.

Pomalu mi ji podal do ruky, poté jsem si ji dal do své kapsy, aby pro ni jen tak nemohl.

,,Buď se normálně bez jakéhokoliv násilí domluvíme, nebo to pro vás nedopadne dobře Severusi." řekl jsem klidně a on mírně přikývl. ,,O co tu jde?"

,,Jistě milujete Lucy a zřejmě nechcete, aby se jí něco stalo. Moc dobře vím, kde teď je. Že se pokouší zachránit toho Johna společně s Katy a Annie. Ale to se jim nepodaří." ,,Jak? Co jí chceš udělat?" zeptal se a snažil se vypadat neutrálně, ale v jeho očích byly vidět obavy.

,,Nechci jí ublížit, nebojte se. Jen se domluvit, aby se jí třeba něco nestalo, nebo ji nepotkalo něco špatného." nadechl jsem se.

,,Nebudu chodit okolo horké kaše. Jak jistě víte, Andy je dcerou Voldemorta a já jsem jeho služebník. Musím plnit rozkazy svého pána, a jedním z nich je přimět vás k tomu, abyste miloval Andy a na Lucy zapoměl. Takže? Co si o tom myslíte?"

,,To nemůžu. Lucy miluji a nemohu na ni zapomenout jen proto, že si nějaká Andy umanila zamilovat se do mě a vyhrožovat mi přes vás. Vím, že vás sem poslal."

,,Jste mnohem pošetilejší, než jsem si myslel. Ubohý, zamilovaný puberťák, jenž by byl schopen čehokoliv pro svou lásku." řekl jsem posměšně. ,,Dělám to opravdu nerad," zhluboka jsem se nadechl. ,,Krucio!" vykřikl jsem a Snape se na zemi začal svíjet v bolestech.

Po chvíli jsem ho nechal a on si stále zachovával svůj neutrální výraz, jako by to nic nebylo a vstal. ,,Opravdu se vám líbí trpět?" ,,Radši budu trpět, než abych měl navždy zapomenout svoji reálnou lásku." zdůraznil.

,,Zdá se, že ale nemáte na vybranou Severusi. Nebo je tu i ta možnost, že si o tom s vámi může promluvit sám Pán zla osobně. A bude to mnohem horší." upozornil jsem.

Pocítil jsem vůči němu trochu lítost, ale to jsem hned zahnal myšlenkou, že mě po splnění tohoto úkolu čeká odměna, nebo že budu s Katy.

Vypadalo to, že se mu do očí draly slzy, ale snažil se je zadržet a dál mlčel. ,,Nebo se může Lucy něco stát." nastala krátká pauza. ,,Na rovinu. Pokud Lucy milujete, zapomeňte na ni a poddejte se Andy. Nechcete přece, aby Lucy potkalo něco špatného." jeho výraz se změnil ve výraz malého vystrašeného kluka.

Mírně se křečovitě shrbil u stěny, jako by pocítil jakousi silnou bolest a po tváři mu začaly stékat slzy. ,,Dobře." vydechl. ,,Tak se mi to líbí. A nezapomeňte, neustále vás sleduji. A vy víte, jaké by byly následky." upozornil jsem ho a vrátil mu opatrně hůlku, když jsem byl již u dveří.

Poté jsem se odebral svým směrem...

Návrat Lucy, Katy a Annie do současnosti

Z pohledu Lucy:

Vrátily jsme se zas do současnosti. Hned co jsme vyšli z umýváren nás podezřívavým pohledem zastavila profesorka McGonagallová. ,,Co tu pohledáváte tak pozdě v noci?" řekla přísným hlasem. ,,No.. " zarazila jsem se, protože jsem nevěděla, co mám říct. ,,Všechny do postele, a to hned." rozkázala a pokračovala dál.

,,To byl teda citový zážitek." poznamenala jsem a Katy se dala do pláče. Annie se jí snažila uklidnit a já v dáli v temné chodbě zahlédla něčí stín.

,,Pozor, někdo tam je." upozornila jsem je a postrčila ke zdi. Stín se k nám pomalu přibližoval a začínal být zřetelnější.

,,Co se tu potulujete jen tak po chodbách?!" sykl naštvaně onen stín a mě došlo, že je to Severus. ,,To jsme jen my." zmínila jsem a chtěla ho obejmout a políbit, ale jen mě od sebe chladně odstrčil tak, že jsem málem spadla na zem.

,,Stalo se něco?" zapochybovala jsem. ,,Co by se mělo stát! Jak jste se opovážila?!" zvýšil trochu hlas. ,,Jsi to vůbec ty?" nebyl to ten Severus, co mě miloval. Byl to zas ten protivný Snape, který působil chladně a bezcitně. Možná horší.

Do očí se mi začaly drát horké slzy. ,,Co se ti to stalo?" řekla jsem ve vzlycích. ,,Nic se mi nestalo říkám! A neptejte se tak blbě slečno Rickman! Ty vaše neustálé hloupé dotazy!!" zařval, až se holky trochu přikrčili.

,,Nevím, co se ti stalo, ani jestli jsi to vůbec ty, ale já za to opravdu nemůžu. Nechápu, co jsem udělala, že jsi na mě takový. Bezdůvodně na mě řveš..." nedořekla jsem to a skočil mi do řeči. ,,Poslyš, je konec! Jdi!! Odejdi!!" zařval a jeho hlas se musel rozléhat po celé chodbě.

V tom jsem si vzpomněla, jak na mě vždy řval můj otec, z čehož jsem měla traumata. Tohle na mě bylo už příliš. Ucítila jsem jen silnou bolest hrudníku a jako by se mi zastavil dech a klesla jsem k zemi.

,,To známe, ty tvoje simulace!" jen jsem ho viděla bezohledně odcházet. Jeho poslední slova před odchodem mě srazila ještě víc.

Měla jsem pocit, jako by mi mělo každou chvíli explodovat srdce. Bolest byla skoro k nevydržení. Katy a Annie jsem jen sotva vnímala a před očima jsem jen tak tak viděla jejich obrysy.

Najednou přišlo jakési odhodlání plné smutku a vzteku, k tomu abych vstala. Zvedla jsem se a rychle se rozeběhla proti oknu na konci chodby, které jsem sotva zrakem registrovala.

V uších mi zněl jen přehlušující šum. Se vším smutkem i za Katy a Annie jsem proskočila a vznesla se do výšin a letěla jsem ve formě černého dýmu.

Nechtěla jsem se v tu chvíli nikdy vrátit zpět a nikdy vidět Snapea. Tolik se mi příčil, ale stále jsem ho tak milovala.

Jak? Co se mu stalo?

Ani jsem nevěděla, kam mám vlastně namířeno, ale dopadla jsem na tvrdou kamenitou zem. Pomalu jsem vstala a překonávala veškerou bolest, co mě právě tížila. Rozhlédla jsem se. No, moc daleko jsem se nedostala.

Při pohledu na hrad, který nebyl zrovna moc daleko ode mě, se mi vše přehrávalo přímo před očima. Pokus o záchranu Johna, Johnova smrt, setkání s jeho vrahem, návrat, setkání s úplně jiným Severusem, konec...

#sdstr