I Zmijozel zná lásku aneb Zmijozel trochu jinak...

Vánoce✔

Vánoce

Pomalu se blíží Štědrý den a já stále nemám dárek pro Katy. Vlastně je to už zítra, to abych se pohla.

Pro Annie mám sadu šperků v červené barvě, jelikož vím, že to je jedna z jejích oblíbených barev.

Vlastně jsem tam zahlédla druhou sadu v sytě modré. Proč mě nenapadlo ji vzít rovnou.. No, dnes odpoledne se v tom zlatnictví ještě zastavím a večer jim dary předám.

Ve Velké síni byl opět hluk a všichni se radovali a těšili na zítřejší den. Většina se také loučila, jelikož odjíždí na svátky ke svým rodinám a příbuzným. Bodejť by ne, když jsou Vánoce.

Já každý rok trávila v Bradavicích, i když mi Katy nebo Annie nabízely, že bych mohla svátky strávit s nimi, ale nechci být pro někoho přítěží. A navíc tu mám svoji lásku.

Společenská zmijozelská místnost

Celé odpoledne jsme strávily povídáním si a balením. Teda já jim s balením spíše pomáhala.

Už přišel čas odjezdu, a tak jsme se všechny tři vydaly k východu, odkud je kočárem odvezli. Ale ještě předtím jsem jim předala dary, ze kterých obě měly velkou radost.

Šla jsem ještě na chvíli do společenské místnosti. Byla jsem tam úplně sama. Seděla jsem v křesle a pozorně sledovala plameny ohně v krbu.

Poté jsem odkudsi zaslechla něčí kroky, a tak jsem se rozhlédla.
Najednou od vchodu vyšel Severus.

,,Ahoj." pronesla jsem klidně a vstala jsem. ,,Ahoj lásko." pronesl, zatímco ke mě přišel a objal mě. Opřela jsem se o jeho hrudník a poslouchala tlukot jeho srdce a užívala si tenhle moment. Bez problémů, se svojí láskou, nikdo nás nerušil.

,,Už bychom měli jít na večeři." pronesl do ticha a oba jsme se odtáhli. Se zklamání jsem souhlasila a pomalu jsme šli do Velké síně, kde bylo jen pár studentů a profesoři.

,,Buď po večeři ve společenské místnosti." pronesl tiše, aby ho nikdo neslyšel, při cestě ke stolu. Což mě rozhodně potěšilo, jelikož jsem tak byla v očekávání, že za mnou večer přijde a nikdo nás nebude rušit.

Hned po večeři jsem se vydala do pokoje a vzala si svůj oblíbený volný, černý svetr. Poté jsem si sedla do křesla ve společenské místnosti a čekala na Severuse.

Uplynuly asi dvě hodiny, nebo mi to tak alespoň přišlo a já začala ztrácet nadějí, že přijde.

,,Můžu dál?" ozvalo se od vchodu. ,,Už jsem myslela, že nepřijdeš." ulevila jsem si.

Vstala jsem a došla k němu. Jemně mě políbil na rty a objal rukou kolem pasu. Zajel mi prsty do vlasů a zadíval se mi do očí.

Pohladila jsem ho po tváři a políbila jej. Což se po chvilce změnilo v dlouhé líbání.

Když jsme se trochu vzpamatovali, sedli jsme si do velkého křesla u krbu.
Zády jsem se opřela o jeho tělo.

Rukou mě objal kolem břicha a já na ni položila tu svou. Přišla jsem si tak v bezpečí.

,,Je mi takhle příjemně. Nikdy jsem nebyl tak šťastný jako teď s tebou." pronesl klidným tónem, což mě zahřálo a já se k němu víc přitiskla.

Přivřela jsem oči a poslouchala jeho úžasný, uklidňující hlas. Po chvíli zůstal mlčet, a tak jsem oči otevřela a pootočila se na něho.

Díval se upřeně před sebe a pevně mě držel. Poté mi druhou rukou jemně přejel po tváři a podíval se na mě.

Pramínek černých vlasů mu spadal přes oko. Lehce jsem mu pramen odhrnula stranou a s úžasem se mu zadívala do obličeje, přičemž jsem svou ruku stále měla na jeho spánku.
Jaké já to mám štěstí. Moje štěstí. Můj miláček. Tak nádherný.