I Zmijozel zná lásku aneb Zmijozel trochu jinak...

Noční můra nebo předvídání ? ✔

Probudila jsem se na jednom zůžek ošetřovny a pomalu se mi rozjasňovalo před očima. Seděla u mě Katy a když jsem se už probrala, zavolala ostatní.

Bylo mi už mnohem lépe, a tak mě večer pustili z ošetřovny. Annie mi však ještě podpírala ruku, abych někde nepadla. ,,Co se ti včera stalo?" zeptala se Katy. ,,Ani nevím. Zničehonic se mi udělalo špatně a bolela mě hlava, jakoby mě někdo praštil železnou tyčí. Asi jsem byla jen přetažená." uklidnila jsem ji a šly jsme na pokoj.

Vybalily si věci a mě posadily na postel. Když si už vybalily šly jsme do velké síně na večeři. Jak nečekané. Katyin pohled se zastavil u Toma jak se v uličce mezi stoly baví s Mellisou, která ho políbila na líci. Katy začala rudnout a my se jí ani nedivily. Annie mě podpírala, jelikož jsem necítila ještě pořádně nohy a Katy měla namířeno k Tomovi a Mellise.

S annie jsme stály radši opodál a sledovaly jejich konflikt. ,,Co... co si myslíš?!" vykřikla Katy na Mellisu, která se už měla na odchodu, ale pak se zastavila. ,,To, že ty na Toma nemáš a já jo." pronesla úplně v klidu, ale to asi neměla dělat. Katy zrudla ještě víc a dala Mellise pěstí až spadla na zem. Všichni se na Katy otočili a ztichli. ,,Co je?! Něco neobvyklého?!" řekla naštvaně Katy a byla na odchodu.

,,Půjdu za ní." řekla jsem Annie. ,,Ale co když někde spadneš?" zeptala se starostlivě. ,,Já to zvládnu." ujistila jsem ji, a tak mě pustila a dokulhala jsem za Katy do knihovny. Věděla jsem, že tam půjde.

S hlavou na stole obklopenou složenýma rukama vzlykala. ,,Ahoj. Mrzí mě co se stalo. Tom se zachoval jako pitomec, že se tě ani nezastal." uzišovala jsem ji a ona zvedla hlavu a obličej si dala do dlaní. ,,To bude v pořádku. Já něco vymyslím, jak se jim..." zasekla jsem se a uvědomila si, že Snapea vlastně už nemám tak ráda, protože ten rozhovor byla zřejmě jen slabá chvilka a že mi nemělo vadit, že se Andy snaží Snapeovi zalíbit a neměla jsem se jí proto už chtít pomstít. V hloubi mi to přeci jen ale vadilo. ,,Vlastně jí pomstít." opravila jsem se a objala Katy.

Když jsem ji konečně uklidnila, šly jsme zas do velké síně na večeři. Katy se na Toma ani nepodívala a sedla si od něho dál. Upřímně, ani se jí nedivím. Reagovala bych podobně.

V klidu jsme se najedli a potom šli do společenské místnosti. Sedli jsme si všichni včetně Toma na pohovku u krbu. ,,Promiň Katy. Nechtěl jsem..." ,,Ale stalo se." skočila mu do řeči Katy. ,,Fakt se ti omlouvám. Mrzí mě to." ,,Dokaž to!" řekla mu Katy a poté se k ní Tom přiklonil a políbil ji na rty.
Dětská láska je tak roztomilá. řekla jsem si v duchu pobaveně, ale s tím, že to myslím vážně. ,,Vše je odpuštěno." Tom se usmál ,,Ale! Nikdy se to již nebude opakovat." varovala ho Katy a Tom přikývl na souhlas.

Dnešek byl plný zajímavých věcí.
Ležela jsem u. skříně a vtom uslyšela jakýsi šepot ve společenské místnosti.
Vzala jsem si hůlku a posvítila si. Andy nebyla v posteli...
Ale to teď bylo to nejmenší. Spíše mě zajímaly ty hlasy. Čím víc jsem se blížila k onomu místu, kde hlasy zněly, pomalu se přesouvaly do chodeb. Na chodbách jsem však nemohla svítit hůlkou, jelikož bych probudila lidi na obrazech a ti by mě jen prozradili. Tak jsem se zneviditelnila, což mi naštěstí umožnilo aspoň trochu vidět ve tmě.

Toulala jsem se temnými chodbami a šla za těmi hlasy. Když jsem se k tomu místu blížila, řeč byla mnohem zřetelnější. Znělo to spíše, jako nějaký dialog. ,,Ano pane. Zařídím, aby se ta dívka z Mrzimoru nedožila rána." řekl nějaký zřejmě muž polohlasem. ,,Ale co když mi vtom zas zabrání Snape?" ,,Tak se ho nějak zbav. Neříkej mi, že si neporadíš s někým, jako je Snape." po těchto větách mi šel mráz po zádech. Co že?! Proč se chtějí zbavit Snapea? A jaká dívka z Mrzimoru? Kdo to vůbec byl?

Nahlédla jsem zpoza zdi. I když jsem byla zneviditelněná, chtěla jsem mít jistotu, že mě ty dvě osoby opravdu nespatří. Byl tam profesor Guiler a ten samý muž, co byl v té mě noční můře, když jsem tehdy strávila noc v knihovně. ,,Sdílíme tu společnost možná s někým dalším." řekl, jakoby něco objevil. Poté jsem strnula a snažila se strachy ani nedýchat.

Když šel na místo, kde jsem byla já, couvla jsem o pár kroků a on kolem sebe mával rukama, jakoby chtěl někoho nahmatat. Jak může vědět, že tu jsem? Vždyť jsem neviditelná.
,,Budeme se muset pro dnešek rozloučit, řekla ta postava z mé noční můry a poté jen zasvištěl zvuk větru a zmizel. Já byla přitisknuta ke zdi a profesor Guiler kolem mě těsně prošel a šel pryč. Tady jsem asi být neměla, ale proč by mě jinak ty hlasy vedly až sem.

Snažila jsem se najít cestu zpět do zmijozelských komnat, ale bylo tu tolik zatáček a chodeb. A sakra! Ztratila jsem se. Co teď?! Běžela jsem bez uvažování různými zatáčkami, ale furt jsem ne a ne najít zmijozelské komnaty.

Ještě jsem se zamyslela nad tím, kde může být Andy. S těmito myšlenkami jsem se dostala k nějaké místnosti, odkud šlo světlo. Nakoukla jsem tam a uviděla, jak se Snape baví s Andy a spolu se smějí. Něco řešili. Snape zněl vážným tónem, ale občas se pousmál, což u něho nebylo obvyklé.

Podívala jsem se na Andy a ta byla jen rudá jako rak a mlčela. Vypadala, ale o několik let starší. Nebyli tam však jen oni dva. Byla tam ještě postarší žena v bohatém moderním obleku. Zřejmě její matka.

,,Takže aby jsme si to ujasnili. Moje dreca..." zamyslila se ta žena a Andy zčervenala ještě víc. Nechápala jsem však proč, ale po pár okamžicích mi to došlo... ,,Váš miluje." řekla ta žena
a v tu chvíli Snape zvážněl a mě se málem zastavilo srdcem.

I když nechápu proč, když mi to mělo být vlastně jedno. ,,Na tu Lucy Rickman, se kterou byste se rád více seznámil se vykašlete. Má dcera je o dost lepší. A na ten ples s ní půjdete." řekla s odporem moje jméno a ostatní, jakoby se pyšnila. To, že mě Snape chtěl více poznat mě těšilo, ale to ostatní vůbec. ,,Ale mami, no tak nepřeháněj." řekla Andy a nesmělým tónem se uchichtla.

Už toho mám opravdu dost! ,,Promiňte, ale nenechám si vámi dál bránit v tom, abych se poznal s někým, kdo je jedním z mála lidí, které mám doopravdy rád a nechat si vámi nutit vaší dceru." řekl vážně Snape. Já, že jsem jeden z mála lidí, které má doopravdy rád? To mě zahřálo u srdce. Už jsem i pochopila, proč se mnou Snape téměř nepromluvil. Nemohl, kvůli tomu, že mu byla nucena Andy.

,,Ale ano, necháte! Buďto má dcera, nebo smrt. Moc dobře víte, že můžu přivolat vy víte koho, aby vás okamžitě zabil." řekla rázněji. Že její dcera nebo smrt? To mi vhánělo spíše slzy do očí. Upřímně jsem Snapea litovala. ,,Dob..." nedořekl Snape a já se zviditelnila a objevila se ve dveřích. Všichni tři na mě s údivem hleděli. Snape spíše ustaraně, jakoby říkal "Ty blbko, uteč!" Andy a její matka se tvářili více překvapeně, ale za to více naštvaněji. No prostě už jsem nevydržela, jak tam Snapea trápily.

,,Uteč!" vykřikl na mě Snape, ale dřív Andyina matka zvolala jakési "Avada Kedavra". Já jen uviděla tvář toho z té můry , který byl z druhé strany Andyiny matky a poté jen záblesk.

Probudila jsem se na zemi u skříně a hlasitě zrychleně dýchala. Všimla jsem si, že je v pokoji rozsvíceno a u mě byla Annie a Snape. Trošku jsem se rozhlédla, ale viděla jsem jen rozmazaně. Zděšeně jsem vyběhla směrem do koupelny, abych se opláchla studenou vodou a ujistila se tím, že to byla jen další noční můra.

Viděla jsem rozmazaně a do toho mě zas příšerně bolela hlava. Sotva jsem vyběhla z pokoje, už jsem zas ležela na zemi. O něco jsem zakopla. Poté už jsem jen věděla, že mě stoprocentně nese Snape v náruči do ošetřovny.

Doufám, že se vám tahle fanfikce zatím líbí a, že vás to nenudí :D
Pokud ovšem ano, pište do komentářů, co bych měla zlepšit atd.
Dobře vím, že se mám ohledně psaní ještě co učit, tak bych byla ráda za nějaké rady a předem děkuji za vaši přízeň :)