I Zmijozel zná lásku aneb Zmijozel trochu jinak...

Šílený den... zrada? ✔

Ráno mě museli probudit holky, protože se mi vůbec nechtělo z postele. ,,Lucy, vtávej už!" řekla nahlas Katy a já si promnula oči. ,,Neřvi tu! Bolí mě z tebe hlava." ozvala se otráveně Andy. ,,Nech Katy na pokoji! A když tě bolí hlava, tak si ji jdi zchladit." rozespale jsem vyhrkla a poté slezla z palandy.

Oblékla jsem se a šli jsme na snídani.
Byla jsem opět trochu nervózní, když jsem si povšimla, že mě Snape pozoruje. Ale už to naštěstí nebylo tak hrozné, jako včera, kdy jsem pomalu nebyla schopna sníst polévku.

Katy s Tomem seděli jako vždy vedle sebe, ale Mellisa se na něho podívala a podezřele se podrbala na nose. |,,Tak dnes večer." řekla si v duchu|

Tak takhle... Katy nebude ráda až se to dozví...

Vyučování dnes proběhlo docela rychle. Získala jsem zas pár bodů pro Zmijozel. A také zvládla test z lektvarů. Ale jen díky Severusovi, protože to se mnou včera večer probral, za což jsem byla velmi ráda, jelikož jsem to kupodivu nechápala. Přitom to bylo tak jednoduché.
Opravdu se se mnou něco děje.

Odpoledne jsem se šla sama podívat do lesa. Po cestě mě však zastihla Katy, a tak jsme tam šly obě.

,,Tom je úžasný." červenala se Katy a básnila o Tomovi. Já jen přikyvovala, protože mě Tom přišel spíše otravný a vůbec mi nebyl sympatický.

Procházely jsme se a tak se zapovídaly, že jsme ani netušily, kam vůbec jdeme.

Les byl čím dál tím temnější a my se už začaly zajímat o to, kde vůbec jsme. ,,Asi jsme se tak trochu ztratily." řekla trochu zděšeně Katy, jelikož nám Hagrid vysvětloval, že v temném lese bývají různá stvoření, která občas nemají daleko do toho, aby nám ublížili.

Rychle jsme přemýšlely, kudy jít, abychom se dostaly ven z lesa. Bloudili jsme mezi tmavými stromy temnou atmosférou.

,,Schovej se! Pojď sem!" stáhla jsem Katy za paži a byly jsme za stromem.
,,Co se děje?" ,,Někoho jsem tam viděla. Nějaká černá postavam Asi v kápi." vysvětlila jsem Katy a už to také brala vážněji.

Pomalu jsem vykoukla zpoza stromu a ta temná osoba se tam jen tak procházela, ale jakoby někoho nebo něco hledala.

Po chvíli se otočil směrem ke stromu, za kterým jsme s Katy byly schované. Poté si sundal kápi. Jeho mrtvolně bledá zploštělá tvář mi vháněla do myšlenek onen sen, jenž se mi loni zdál.

Šel z něho úplně ten samý zvláštní chlad, jako tehdy v té koupelně, kdy se mi začínal na zápěstí objevovat ten znak.

Když se podíval, jakoby na mě, jakoby si mne všiml, zápěstí mě začalo silně pálit. Připadalo mi to, jako kdyby mi někdo přikládal k zápěstí rozpálené uhlíky přímo z ohně.

Upřel zrak naším směrem a malými kroky se k nám přibližoval. Katy to nevydržela, a tak se dala rychle na útěk a já hned za ní. Nechtěla jsem tam být už ani minutu.

Párkrát po nás vystřelil, ale my se vždy vyhly a běžely dál, až jsme konečně narazily na denní světlo.

Vyběhly jsme ven z lesa a zadýchaly se. Naštěstí jsme viděly hrad, a tak jsme tam běžely.

Šly jsme chodbou a vtom ,,Kde jste byly? Co že jste tak zadýchané?" zastavil nás Snape a začal vyslýchat.
,,No... Byli jsme se proběhnouz po venku. Je tam pěkné počasí." vyhrkla jsem první blbosti, co mě zrovna napadly. Nemohla jsem mu přece říct pravdu o tom, že jsme byly v temném lese a setkaly se s Voldemortem.

Jen nahodil nedůvěřivý pohled, otočil se a pomalu odešel. ,,Snape je úžasný." šeptla jsem Katy, načež se Snape  pozastavil a pak šel zas dál. ,,Sakra. Snad to neslyšel." řekla pobaveně Katy.

Byl už večer, a tak jsme běžely na večeři. Všichni jedli co hrdlo ráčilo a já zas snědla jen polévku a krajíc chleba. Jídlo tu bylo velmi dobré, ale moc jsem nejedla. Mě vždy pro nasycení stačil kus chleba.

Tom odešel od večeře poněkud brzy, ani se s námi nerozloučil a tvářil se vážně. Jen řekl, že je už unavený.

Dnes večer jsem chtěla možná Katy říct pravdu o tom, že je to moje nevlastní sestra spolu s Annie. A také jsem jí chtěla ukázat Komnatu nejvyšší potřeby, kde trénuji kouzla, ale o trénincích jí říkat nebudu.

Annie šla už do pokoje a Andy ještě jedla. Já vedla Katy do té komnaty, ale ona to ještě nevěděla. Jen se mnou nechala vést.

Došli jsme před kamennou stěnu a po chvilce jsme byly uvnitř. Byly jsme otočeny čelem ke zdi a poté se otočily.
Pohled na Toma a Mellisu, jak si povídají, smějí se a občas si dají takovou tu "dětskou pusu", nás velmi zarazil. Katy vypadala dosti zklamaně a já byla velmi překvapen.

,,Co?!" vykřikla Katy. ,,Ne, Katy já to vysvětlím." ,,Nic nemusíš vysvětlovat! Akorát by ses to snažil zakrývat a stále ze mě dělat blbou!" a Katy se náhle vhrnuly slzy do očí.

No... Tak jí to řeknu jindy.

,,Nech jí být." ujistila ho Mellisa a on jen mlčel. ,,Ano. Poslechni jí. Máš přeci ji." Katy se odmlčela ,,Už nikdy na mě nemluv a ani se o to nepokoušej! Už jsem s tebou definitivně skončila! Běž si za tou svojí Melliskou! Už mě dál nebaví být ta blbá, zatímco ty se tu scházíš s ní a za zády se mi směješ!" seřvala ho a on na ni jen se szlami v očích hleděl. ,,No teď tu nebreč! Můžeš si za to sám!..." řekla a rozbrečela se.

Hladila jsem ji po zádech a snažila se jí uklidnit. Otočila jsem se na Toma a jen zakroutila hlavou. Otočila jsem se zpět ke Katy a nabídla jí, že bychom mohly jít radši pryč, s čímž okamžitě souhlasila.

Její vzlyky se rozléhaly v chodbě, ale po chvíli přestaly. ,,Nenávidím ho! A Mellisu taky!" postěžovala si. ,,Ano, to chápu." vydechla jsem.

Přišly jsme do pokoje a Katy hned padla do své postele. ,,Co se stalo?" zeptala se lítostně Annie. ,,Tom jí zradil. Schází se tajně s Mellisou." ,,To je hajzl!" řekla Annie rozhořčeně a z jejího pohledu vyzařovalo, že by ho na místě umlátila.

No a to "nejlepší" nakonec... Do pokoje vtrhla Andy a začala zas s jejím básněním o Snapeovi, což mě také rozlítilo ,,Mlč už!!!" trošku jsem si ho bránila a zařvala jsem na ní tak, že to bylo možná slyšet v ostatních pokojích. Ale to mi teď bylo jedno.

No "krásný" to den!!

Všichni naštvaní, rozčílení... krásný to konec dne...