I Zmijozel zná lásku aneb Zmijozel trochu jinak...

Pomsta 1/2 ✔

,,Tak co? Co říkal?" zeptá se mě jemným hlasem Annie. ,,On už nám nepomůže." řekla jsem. Sedla jsem si na starý trám. Vložím si obličej do dlaní a pevně sevřu oči a snažím se zadržet slzy, jenže ty se i přesto derou a stékají po mé tváři.

Ještě stále na rukou i na tváři cítím jeho dotek. Nevzlykám, jen zatínám oči a snažím se zadržovat dech, abych nevydávala hluk. Byla jsem vždy totiž takový "tichý tvor".

Přijde ke mě Katy a začne mě utěšovat. ,,Proč ti na něm tolik záleží, že kvůli jeho smrti tolik truchlíš?" ozve se Annyin soucitný tón hlasu. Já však nejsem schopna promluvit.

,,Víš něco, co my ne? Pokud ano, můžeš se s tím svěřit." začne Charlotte a přisedne si naproti mě. Uklidním se a zhluboka nadechnu.

,,Víte, jak jsem vám říkala, že je ještě jiný svět? Neřekla jsem vám ale vše." pronesla jsem. ,,Také je tam Andy. Snape je nucen ji milovat, jenže ve skutečnosti miluje mne. Jsme spolu opravdu šťastní." vzpomínám s úsměvem a z očí se mi opět spouští slzy.

Všichni mlčí a ve vzduchu panuje podivné napětí. ,,Opravdu mi na něm záleží. A doufám, že v původním světě ještě žije." přeruším ticho.

Najednou mi něco dojde, a tak se rychle bez rozloučení rozběhnu směrem ke komnatě, ve které jsou kruvalští studenti ubytováni.

Co když se může svět opět kdykoliv změnit? Budu se sem moct vrátit a pomstít Severuse? Co bude následovat?

Stále běžím a běžím, ale zastaví mě povědomí hlas. Ten hlas se mi tak příčí, že se rozeběhnu a agresivně otevírám každé dveře, jen abych ji našla a pomstila se.

Jenže nikde není. Je slyšet jen její hlas, který se pomalu oddaluje kamsi do stále tmavší a tmavší chodby. Jdu za tím hlasem. Vím, že bych neměla, jelikož by to mohla být nějaká past, ale dopředu mě žene veškerý vztek.

Neustále zvolává mé jméno a pomalu mne láká do své pasti. Před očima vidím jasné světlo, jenž naznačuje cíl. Kolem mne je jen nekonečná temnota.
Když konečně doběhnu na konec, objevím se v místnosti. Všude kolem jsou tmavé kamenné stěny a je zde vlhčí vzduch. Do kamenné země jsou vyhloubeny velké obdelníkové jámy plné vody.

Jsem někde v podzemí, ale netuším přesně kde. A netuším, jak jsem se tu vůbec ocitla.

Teď už slyším její hlas mnohem zřetelněji, ale nikde ji nevidím. Její hlas se rozléhá všude kolem mě, a já jsem ve střehu.

,,Nemusel zemřít." ozvalo ze všech koutů místnosti. Co má tohle vůbec znamenat? Jsem tady snad na pokec nebo co? Já se přišla pomstít.

,,Je to tvá vina. Kdybys nebyla tak naivní, mohl být ještě mezi živými." Její slova se mi až bolestivě zarývala do uší. ,,Kdybys ty nebyla tak slabá, nemusíš tu mít tyhle "slavnostní" projevy a jdeš si to se mnou vyřídit rovnou." odsekla jsem. Na to už ale neodpovídala a za sebou jsem náhle uslyšela pomalu blížící se kroky.

Omlouvám se, že už příliš dlouho nevyšla žádná část :D ale znáte to, škola, dohánění známek, aby vysvědčení tolik neděsilo na první pohled apod. :D

Tentokrát začnu ale vydávat kratší části, ale za to častěji.

Jinak doufám, že se příběh/fanfikce líbí a děkuji za přečtení 💚

#rickmaniac