I Zmijozel zná lásku aneb Zmijozel trochu jinak...

Znamení zla ✔

Bylo deštivé odpoledne a my jsme byli ve společenské místnosti. Když vtom nás přišel upozornit Snape, že dal Brumbál všechny svolat do velké síně.
Všichni si sedali ke stolům a byli vyděšeni, že se muselo stát něco naléhavého, když nás dal Brumbál svolat.

,,Utište se!" prohlásil na celou síň a šum mezi studenty se utišil.
,,Jak už jistě víte, vy-víte-kdo se přiblížil i se svou armádou k Bradavicím. Postupně se k němu přidávají lidé, jelikož jim slibuje ochranu a bohatství. A kdo ví, třeba je tu někdo mezi námi spojený s Voldemortem a nebo se ho pokouší získat na svoji stranu." koutkem oka na mě nenápadně pohlédl a zas odvrátil zrak na ostatní. ,,Proto bych vás chtěl varovat, abyste si dávali pozor a když kdekoliv zahlédnete cokoliv podezřelého, zajděte s tím za někým z profesorů a ten mi to poté vše nahlásí a pokusíme se to vyřešit."

Šepot a šum mezi studenty zas zesílil.
Po Brumbálovu proslovu se všichni dali do jídla, které bylo před nimi na stolech a povídali si mezi sebou.

Po večeři všichni postupně odcházeli a já čekala na Katy a ostatní. Přemýšlela jsem, jetli to mám Katy a Annie říct, že jsou to mé nevlastní sestry. Ale zase Snape řekl, ať to nikomu neříkám. Ale proč?

Šli jsme jako každý večer do společenské místnosti. ,,Co jsi mi to provedla?! Za to zaplatíš!" křičela na mě Andy. ,,Můžeš si za to sama." vstala jsem a prohlásila s přívětivím úsměvem a poté odešla.

Šla jsem do dívčích umýváren a tam se sprchovala. Horká voda stékala po mém těle a já přemýšlela nad vším možným. Teď hlavně nad tím, že jsem vlastně vzdálená sestřenice Voldemorta.

Když jsem sprchu vypla, na zádech jsem ucítila nějaký chlad. Jakoby za mnou někdo byl. Cítila jsem jeho přítomnost. Nebyl to ale nikdo z této školy. Aspoň jsem si to myslela. Nešlo mu nahlédnout ani do mysli, což bylo zvláštní.

Když chlad i ta osoba zmizely, oblékla jsem se a vtom mě začalo štípat a svědět zápěstí. Když to konečně přestalo, kůže na zápěstí okamžitě zrudla.

Asi nějaká vyrážka či co.
Šla jsem do pokoje, kde jsem si usušila vlasy ručníkem a poté šla do knihovny. Po cestě ze schodů mě zas zarazilo štípání na zrudlém zápěstí.

Vyhrnula jsem rukáv svetru a košile a všimla si něčeho neobvyklého. Na zrudlé kůži se objevil nějaký šedivý flek, připomínajíc smotaného hada s lidskou lebkou.

Okamžitě jsem se sebrala a běžela se to pokusit smýt, ale nešlo to. Poté jsem se vrátila na pokoj a radši šla spát. Třeba to do rána zmizí.

Ráno jsem se ihned probudila a podívala se na své zápěstí. Ten flek už tam naštěstí nebyl, ale pořád to trochu štípalo.

Byla už zas sobota, takže jsme se nemuseli učit. Šly jsme do velké síně, jestli tam není Katy a Tom, protože ve společenské místnosti nebyl ani jeden z nich.

,,Panebože... Už se zas hádají." povzdychla Annie. Od vchodu jsme je pozorovaly.

,,Proč se furt kolem něho motáš?!" ,,Katy uklidni se!" ,,Protože ty na něho nemáš." ,,Já se mám sklidnit?! Vždyť jsi říkal, že už se to nestane!" ,,Co jsi jí řekl?!" ,,Sklidněte se obě! Já vím, že jsem to říkal, ale tohle nebylo naschvál."

Překřikovali se tam jeden přes druhého.

,,Everte statim!" Katy vytáhla hůlku a odhodila Mellisu. Mellisa pomalu vstala a namířila na Katy hůlkou. ,,Rictusempra!" ,,Protego!" Katy se ubránila a poté ji zas odhodila.
,,Tak si spolu užijte!" křikla na Mellisu a Toma.

Poté šla směrem k nám, ale spíše chtěla odejít. Tak jsem ji chytla za paži a zastavila. ,,Tohle se musí už vyřešit." řekla jsem s klidem. ,,Jak tohle chceš vyřešit, vždyť to už se fakt nedá." ,,Jen si stěžuj!" ,,Melliso nech Katy být!" okřikl ji a běžel ke Katy.

,,Ty! Vykašli se na Mellisu! Neubližuj mé sestře!" vykřikla jsem na Toma a pak si uvědomila... ,,Sestře? Vy jste sestry?" zarazil se Tom. ,,No... Neřeš to teď. Teď se Katy omluv!" rozkázala jsem a snažila se nevypadat rozrušeně z toho, že jsem řekla to, co jsem říkat neměla. A také jsem doufala, že tu poblíž nebyl Snape a neslyšel to.

,,Katy omlouvám se. Už se to doopravdy nestane. A ten polibek nebyl naschvál. To Mellisa." Snažil se ji uklidnit. ,,To jsi říkal i minule, že se nic podobného nikdy nestane. Promiň, ale na tohle teď nemám náladu. Nech mě být. Potřebuju být sama." řekla posmutněle a odešla.

Blížilo se odpoledne, a tak jsme po obědě šli ven. Tentokrát se přidal i Darwin a předváděl nám zas funkce svého foťáku.

Šli jsme do dvora, kde jsme uviděli  Katy jak sedí na lavičce u zábradlí a vypadá zamýšleně. Šla jsem k ní jen já a Tom a Annie čekali opodál.

,,Jak je? Už jsi v pohodě?" ,,Ano. Je to lepší, ale s Tomem... co s ním. Mellisa se kolem něho furt motá a mě to opravdu štve." ,,Zkusím Tomovi domluvit, aby se na Mellisu už vykašlal." řekla jsem abych ji povzbudila. ,,Dobře. A co jsi myslela tím, jak jsi řekla, že nebude ubližovat tvé "sestře"?" ,,No... to je na dlouhé vyprávění. Teď pojďme za Annie a Tomem." chvilku jsem Katy přemlouvala, až nakonec přemluvila a šly jsme za Tomem a Annie.

Večer se mi zas objevil ten znak. Tentokrát ale výrazněji a tmavěji.
Jako první mě napadlo jít za Snapeem, ale nechtěla jsem ho s tím otravovat, a tak jsem šla do knihovny, jestli by o tom někde nebyla kniha nebo něco.

Při cestě jsem ale na Snapea narazila. ,,Dobrý večer slečno Rickman. Kam máte namířeno?" ,,Do knihovny pane." ,,Co tam? Nechcete si o něčem promluvit? I když jsem si jist, že ano, takže se ani nemusím ptát." Jak ví, že jsem s ním chtěla mluvit? Také snad umí číst myšlenky? ,,Dobře." odpověděla jsem a šli jsme k němu do kabinetu.

,,Nedáte si něco k pití?" ,,Ne, děkuji."
odmítla jsem a on se posadil ke stolu vedle mě. ,,Tak, o čem že chcete mluvit?" zeptal se se zájmem a já vyhrnula rukáv ze zápěstí, kde bylo to znamení a přišlo mi, jakoby se trošku pohybovalo. ,,Občas se to objeví. Poprvé se mi to objevilo, když jsem šla po schodech do knihovny. Ale byl to jen šedý flek, připomínajíc tenhle znak." mluvila jsem, když mi Snape držel ruku a pozorně znak prohlížel.

Poté ke mě vzhlédl ,,To je znamení zla. Mají ho jen smrtijedi a jeho armáda, také na zápěstí. Snaží se tě dostat na svojí stranu. Dávej na sebe velký pozor a nenech se." upozornil mne.
,,Jak se mám ubránit když třeba nebudu mít hůlku při sobě, nebo to bude mnohem silnější než já? Začínám se trochu obávat." řekla jsem a on mi jen hleděl do očí. ,,Neměj strach. Hlavně to ne. Musíš být silná a připravena na vše." ,,Aha." ,,Budu se snažit tě ochraňovat." vydechl a poté mě chytl za obě ruce.

Tahle jeho slova mě uklidnila. Ještě chvíli jsme si povídali a pak jsem šla už na pokoj, abych šla spát.

Začíná mi být docela sympatický. I když si mě tolik nevšímá a věnuje více pozornosti Andy. Ale prostě tak...