I Zmijozel zná lásku aneb Zmijozel trochu jinak...

Návrat do Bradavic✔

Konečně jsme dojeli na nádraží. Cesta mi připadala jakoby trvala celou věčnost.

Snape byl už ale pryč z kupé, což mě nijak nepřekvapilo. Vždyť je to profesor, a tak musí být ve škole dříve než dorazí studenti.

Vzali jsme věci a ještě zkontrolovali, jetli nikomu nic nechybí. Vše bylo v pořádku, a tak jsme vystoupili z vlaku, odkud jsme měli namířeno k branám, kde už čekal kočár zapřažen za dva černé koně.

Na kočár však mohli jen čtyři osoby a nás bylo sedm, takže jsme se museli rozdělit. Naštěstí hned přijížděl druhý kočár. Katy, John, Annie a Shawn nastoupili do prvního kočáru a pomalu odjížděli směr Bradavice.

Když se u mě, Remuse a Charlotte zastavil druhý kočár, nastoupili jsme a přidala se k nám nějaká dívka s vlnitými blond vlasy. Přišla mi hodně povědomá.

S úsměvem k nám přisedla a zaměřila zrak hlavně na mě. ,,Jste všichni?" zeptal se chraplavým hlasem kočí. ,,Ano." odpověděla z vesela ona dívka.

Sice se usmívala, ale v jejích očích bylo cosi zvláštního. Ať to bylo cokoliv, nebylo to nic pozitivního.

Celou dobu se usmívala a všechny si nás prohlížela. ,,Jak se máte?" započala konverzaci přes to ticho. ,,Docela dobře. Co ty?" odpověděla jsem zdvořile. ,,Dá se to." řekla a úsměv na její tváři povadl, jakoby říkala: "Proč na mě promluvila zrovna ona?" ale v tom smyslu, jakoby nechtěla abych s ní mluvila.

Hodně mi připomínala Andy, ale nebyla jsem si jistá.

Dorazili jsme ke konci kamenné cesty a tam vystoupili z kočáru a sešli se s ostatními. Šli jsme s ostatními studenty do hradu.

Pohledem jsem hledala Snapea, ale nikde jsem ho neviděla, což bylo divné, jelikož byl vždy v síni dříve než přicházeli studenti do Velké síně.

Pomalu jsme všichni usedali ke svým stolům s našemi kolejemi. Jako každý začátek nového školního roku, byli prváci rozřazeni do kolejí. Přivítali jsme v naší koleji nové spolužáky a poté měl Brumbál obvyklý úvodní proslov.

Poté se všichni pustili do jídla a já si tentokrát nabrala opravdu hodně jídla. Bylo vůbec kupodivu, že jsem nepraskla.

Od profesorského stolu mě nenápadně sledoval Snape. Byla jsem ráda, že dorazil v pořádku. ,,Líbí se ti, že?" ozvalo se za mými zády a já se hned otočila. Seděla tam ona dívka s blond vlasy, blaženým úsměvem a nenávistí v očích. ,,Ehm..." odmlčela jsem se ,,Jak tě to napadlo?" ,,Nedělej hloupou." stále se usmívala, což mi začínalo lézt na nervy, a tak jsem se radši dál soustředila na jídlo.

,,Jak se jmenuješ?" nakonec jsem se zajímala. ,,Tomu bys neuveřila." trochu jsem nepochopila, co tím chce říct. ,,Adele a ty?" dále se usmívala ,,... Ano odhalila jsi mě dobře, jsem ta tvá noční můra! Jsem ta Andy! Pokud ale někomu něco řekneš, nemám problém s tím ti nějak ublížit." pošeptala nenávistně, aby ji nikdo neslyšel. ,,Tak to si asi hodně věříš, ale mě jen tak nezastrašíš. Neboj, moc dobře vím proč jsi se vrátila, ale já si ho tebou nenechám vzít!" odsekla jsem a poté rychle vstala a odešla.

Proč já?! Za co jsem si tohle zasloužila... myslela jsem, že už budu mít klid...

Vybalila jsem si věci a převlékla se. Vtom přišly Katy a Annie. Rozhodovala jsem se, jetli jim o Andy řeknu, ale zase jsem se zamyslela nad tím, že by mi opravdu mohla nějak ublížit, protože přeci jen jejím otcem je Voldemort...

Ale Severuse si nenechám sebrat nějakou namyšlenou fiflenou, co si myslí, že když je dcerou pána zla, tak že si může dovolit vše, co jí jen napadne.

První týden uplynul tak rychle, že mi přišlo, jakoby uběhla teprve ani ne hodina od našeho příjezdu do Bradavic.

Zatím žádné komplikace. Ale ono se určitě něco stane, nikdy to není bez komplikací.

Byla Sobota, takže jsme měli volný den a já zas většinu dne strávila v knihovně, ale byla jsem i na astronomické věži, kde jsem se občas scházela se Severusem.

Venku se začalo stmívat a já si užívala nádherný výhled na západ slunce. Poté jsem si uvědomila, že už se blíží čas večeře a já tu jen tak posedávam.

Běžela jsem do pokoje, kde jsem si jako obvykle na večeři vzala hábit a šla do Velké síně, kde už čekaly Katy a Annie. Sotva jsem si sedla, hned ke mě doběhla Andy a sedla si mezi mě a Katy.

,,Ahoj, tak jak jsi se dnes měla?" zeptala se "mile", ale já neodpověděla. ,,Fajn, tak když jsi tak nevychovaná, že ani neodpovíš..." řekla podrážděněji. ,,Jo mám se fajn, jen kdyby... ale nic, prostě se mám fajn." řekla jsem otráveně.

Dojedla jsem a čekala na Katy a Annie, abychom mohly jít do knihovny, kde by se ony dvě sešly se svými kluky a povídali bychom si.

,,Tak co? Už se těšíš na sraz se Severuskem? Připravuješ ho na to, že budu jeho nevěsta, že?" po těchto slovech jsem svírala ruce v pěst, až se trochu prohla kovová lžíce, kterou jsem dojídala polévku. ,,Teda, musím uznat, že máš sílu, ale sílu moji a Severusovi lásky nepřemůžeš." pokračovala a já si koutkem oka všimla, že nás podezřívavě sleduje Snape.

Neměla jsem už na to, poslouchat ty její řeči a radši než abych zas vybouchla, tak jsem se zvedla chtěla odejít. Jenže na mě vyslala odzbrojovací kouzlo, které jsem však postřehla včas a odrazila jej.

Všichni se na nás náhle otočili a sledovali nás. Z její hůlky vycházela různá útočná kouzla, ale ja je vždy jedno po druhém odrazila.

Neútočila jsem, jelikož jsem nechtěla nikomu ublížit, protože vím, že kdybych začala útočit, odneslo by to pár okolních lidí.

Stále se do mě snažila pálit jeden útok za druhým, ale stále marně. Jen jsem radši couvala. Možná jsem vypadala jako zbabělec, ale byly k tomu určité důvody.

Poté jsem trošku popoběhla dozadu a udělala něco, co jsem opravdu dělat nechtěla. Jelikož každý věděl, že přemisťovat a létat ve formě černého dýmu umí jen smrtijedi a já byla na půl jedním z nich, kvůli tomu znaku, jenž jsem měla na zápěstí. A rozhodně jsem nechtěla, aby to ostatní věděli.
Ale v tu chvíli jsem nic dělat nemohla. Nikdo z profesorů to nebyl schopen zastavit a nikdo se nikoho nezastal a ona stále pokračovala v palbě.

Rozeběhla jsem se proti ní a když vyslovila jedno z útočných kouzel, už jsem letěla naproti profesorskému stolu a rovnou skrz okno za nimi.

Při posledním pohledu si pamatuji jen to, že ostatní nevěřícně sledovali.

O téhle mé "vadě" věděl jen Snape, Brumbál a Katy a Annie. Teda až doposud. Teď už to vědí všichni...

Asi bude lepší, když se nějakou chvíli nebudu vracet do Bradavic...