I Zmijozel zná lásku aneb Zmijozel trochu jinak...

cesta do Bradavic ✔

Měsíc uplynul a já se už tak těšila na cestu. Konečně se odtud dostanu.

Po procházce zapadlou londýnskou uličkou jsem běžela do pokoje, abych si ještě dobalila nějaké věci. Ještě jsem musela dojít na půdu pro svojí hůlku. Vzala jsem ji ze stolu, šla dolů a tam už na mě čekal Hagrid.

Šla jsem si pro věci a ostatní na mě jen udiveně koukali ze dveří svých pokojů.

,,Kam to jdeš?" zeptala se mě povrchně Samantha. Samantha byla vždy pro všechny ta dokonalá a všichni se jí pomalu klanili, přitom to byla jen namyšlená holka co si žije jako princezna díky dědictví po jejích rodičích.

,,Tam, kam se ty nikdy nedostaneš." odpověděla jsem a šla za Hagridem. ,,Jen si jdi ty blázne!" dořekla to a já proti ní zvedla ruku a jakobych ji odstrčila ke zdi, přitom jsem se jí ani nedotkla. Všichni na mě s úžasem zírali. ,,No... už je čas jít." řekl Hagrid.

,,Dávej na sebe pozor a užij si to." dodala ještě paní Leeternová.

,,Všichni do svých pokojů!" rozkázala ostatním zatímco jsem s Hagridem odcházela. Pomohl mi vzít nějaké věci a šli jsme směr nádraží King's Cross.

,,Kdo je Severus Snape?" zeptala jsem se po cestě. ,,Je to nový ředitel zmijozelské koleje. Nedávno dostudoval a je tak i učitelem lektvarů a obrany proti černé magii." ,,Aha. A jak vypadá?" zeptala jsem se jen tak ze zvědavosti. ,,No... chodí neustále v černém a nikde se moc neobjevuje. Není moc společenský. Spíše tichý a chladný." řekl a připomnělo mi to onoho muže, jenž mi poradil, kde mám najít obchod s hůlkami.

Došli jsme na nádraží a tam už čekala Katy. ,,Ahoj." pozdravila mě a já jí pozdrav oplatila.

Všude bylo tolik lidí. Asi jako v Příčné ulici, jen trochu menší hustota. Věděla jsem už jak se dostat na nástupiště 9 a 3/4, jelikož jsem trochu pročítala některé knihy, které jsem si pořídila v Příčné ulici.

Katy se rozběhla proti cihlové stěně a prošla jí zkrz i s vozíkem plným věcmi. Udělala jsem totéž a ocitla se na nástupišti, kde stál velký vlak s nápisem "Bradavický Express".

,,Tak pojď!" křikla na mě Katy, která už byla u vchodu do vlaku, a tak jsem tedy šla.

Konečně jsme našly prázdné kupé, a tak jsme si daly věci nahoru a posadily se. Vedle nás byli velmi hluční, a tak jsme zavřeli.

Dívala jsem se z okna, jak se všichni loučí a poté do našeho kupé přišel nějaký kluk. ,,Ahoj. Já jsem Tom. Tom Hiddleston. Můžu se k vám přidat?" ,,Ano, jistě." odpověděla mu Katy a usmála se na něho.

Dal si věci nahoru a posadil se. Dívala jsem se do chodby kudy procházeli lidé a zahlédla jsem, že tam prošel Snape a koutkem oka se na mě podíval.

Když už byli všichni ve vlaku, po chvíli se vlak rozjel a jeli jsme. Cestou jsem si četla knihu o černé magii a Katy si povídala s Tomem. Když mě čtení přestalo bavit, usnula jsem.

Probudila mě Katy s tím, že se vlak zastavil. Všichni byli v úzké chodbě a vyhlíželi z oken.

Najednou vše zhaslo a téměř všichni šli do svých kupé. Katy a Tom seděli v kupé a já byla na chodbě.

Okna začala namrzat a v chodbě jsem byla jen já. Poté jsem se otočila a zjistila, že tak úplně sama v chodbě nejsem.

Blížila se ke mě postava pod temně černou kápí. Strnula jsem a nemohla se ani pohnout. Když to bylo těsně přede mnou, pomalu jsem začala omdlévat a poté padla do něčí náruče za mnou a uviděla jen silné světlo, které tu postavu odehnalo.

Probrala jsem se a ležela na sedačce v kupé, kde byli i Tom a Katy. Promnula jsem si oči a posadila se. ,,Co se stalo?" zeptala se Katy, ale já si nepamatovala nic, kromě toho, že jsem omdlela a někdo mě v náruči odnesl sem.

,,Nevím. Moc si toho nepamatuji." řekla jsem zmateně. ,,A kdo mě sem vůbec přinesl?" zeptala jsem se. ,,Nějaký mladý muž v černém." odpověděla Katy a vtom se mi vybavil Snape. Nemínila jsem nad tím nějak přemýšlet, a tak jsem si ujasnila to , že mě sem prostě přinesl Snape.