I Zmijozel zná lásku aneb Zmijozel trochu jinak...

Utrpení ✔

Všichni jsme prudce vstali a vyptávali se Mikeyho, co se děje. ,,Kruvalský ministr je zrádce," řekl ,,říká se sice, že je to bývalý smrtijed, ale je stále spojen s Voldemortem. Ani jeho studenti to prý nevěděli."

,,Cože?" vylítlo ze mě. ,,Ale.. ale jakto?" zděsila se Katy. Takže se na nás domluvili, aby srovnali Bradavice se zemí. No to je výborný...

Běžíme tedy za Lucy, ale na tu jsme šťastnou náhodou narazili, když nám běžela na proti.

Pohled Lucy:

Běžela jsem za Katy a ostatními a ti běželi proti mě. Zastavili jsme se a já jim pověděla, co jsem se dověděla o kruvalském ministrovi. Oni však řekli, že už to ví. ,,Vím, kdo by nám byl nejspíš schopen pomoci." ozvala se Annie a odmlčela se.

,,Snape." dokončila její myšlenku Katy, protože Annie vypadala, že ze sebe nedostane ani jedno slovo. ,,Musíme tedy za ním a zeptat se ho, jetli o tom ví a jestli by nám mohl nějak pomoci." řekl Remus. ,,Souhlasím. Já za ním půjdu." navrhla jsem. ,,Proč ty? Vždyť jsi tu.." zarazila jsem Charlotte ,,Musím jít já. Vím víc, než si myslíte. Je to důležité." přesvědčila jsem ji a ona nakonec tedy souhlasila, a tak jsem běžela směrem do tmavého sklepení.

Nijak moc se to tu nezměnilo. Ani nemusím klepat, jen lehce strčím do dveří a ony se sami pootevřou. Nikdo v kabinetu není, ale ze Snapeovi ložnice se ozývá vzdychání. Vchod od jeho ložnice totiž není tajná zeď, ale nezabezpečené, požkozené dveře.

Pomalu kráčím směrem k jeho ložnici a přemýšlím, jestli dělám dobře. Asi to, co právě dělám je šílenost, ale nemohu se vrátit jen tak bez odpovědi.

Snažím se být, co nejpotišeji, aby si mě nikdo nevšiml. Konečně stojím u dveří a zhluboka dýchám. Tělem mi prochází nepříjemný adrenalin.

Zlehka potichu pootevřu dveře a to, co vidím se mi pořádně zaryje do paměti. Tak tenhle pohled nezapomenu. Andy si to rozdává se Snapeem, zatímco já jen tiše sleduji.

Chci okamžitě pryč, a tak začnu couvat. Ale sotva udělám první krok dozadu, zaskřípe podlaha a Andy se ihned otočí ke dveřím. Dívá se upřeně mým směrem, mávne lehce hůlkou a otevře dveře dokořán.

Zatímco sedí na Snapeovi a upřeně na mě hledí, on mi naznačuje, abych rychle zmizela. A tak se dám rychle na útěk. Ona si ale nějakým kouzlem na sebe hodí nějaké oblečení a běží za mnou.

Běžím dlouhou chodbou a ona na mě posílá různé kletby, kterým se vyhýbám. Naštěstí běhám rychle a mám dobrý postřeh, takže v jednom mžiku zabočím do prava a běžím dál. Běžím, dokud si nejsem jistá, že už neuslyším její kroky.

Zaběhnu do jakési zvláštní místnosti, která působí tak zvláštně, že se cítím opravdu divně. Do místnosti proudí jen slabý paprsek světla přes malou mříž. Po chvíli odněkud uslyším jakési hlasy a výkřiky. Ohlédnu se kolem sebe, ale kromě jakýchsi podivných stolů, vidím menší železné dveře.

Jdu k nim a snažím se je otevřít. To jde však hodně ztěží, ale nakonec se mi je podaří otevřít. Vede dolů pár schodů, a tak je sejdu. Ale to, co vidím se mi vůbec nelíbí.

Je to místnost zapáchající plísní a čpí z ní zvláštní mrtvolný chlad. Jsou tam kovové očarované mříže, za kterými se nachází spousta trpících, plačicích i zblázněných studentů různých kolejí.

Vidím zde i velmi povědomou tvář. Je však zbledlá a prázdná. John. Katyin přítel, o kterém se v původním světě říká, že zemřel díky nehodě. Já ale znám pravdu. Zde ale ještě žije.

Vyděsil mě však pohled na umírající nebo již mrtvé, které ostatní oplakávali. Bylo to opravdu vyčerpávající pro mou psychiku. Do očí se mi draly slzy, ale snažila jsem se je zadržet.

Absolutně jsem v ten moment nevěděla, co dělat a přemohl mě pocit beznaděje. ,,Uklidněte se, můžu vám pomoci." řekla jsem a rázem nastalo hrobové ticho.

Všichni okamžitě zpozorní, ale v mžiku ucítím jen tupou omračující bolest hlavy a vidím, jak pomalu padám k zemi.

»»»»»

,,Lucy?" ,,Probouzí se." slyším hlasy kolem mě i přes šum v mých uších. Pomalu se probouzím a začínám vnímat okolí. Na tváři cítím něčí teplou dlaň. Ten dotek je mi povědomí. Po chvíli si uvědomím, uvidím, prudce vstanu, abych se mu vyhnula, protože se mi stále z hlavy nedostal ten hnusný pohled na Snapea a Andy.

Rozhlédnu se a kolem sebe vidím několik postav. Mezi nimi je Snape, Karkarov i Voldemort s Andy. Snape se snaží tvářit neutrálně, jako vždy, ale z jeho očí sála strach stejně, jako tenkrát v tom podivném domě, než jsem se dostala do tohodle světa.

,,Vítej, Lucy." promluví Voldemort. ,,Co se to děje? Kde to jsem a proč tu jsem?" jsem zmatena. ,,Řekni, co jsi viděla na tom místě včera?" zeptala se Andy tím svým otravným hlasem.

Jen mlčím a snažím se zorientovat. ,,Ano, viděla jsi správně. Byli to bradavičtí studenti s nečistou krví. Říká se ale, že utekli, což mi opravdu nedělá radost." když to Andy řekla, opravdu se mi ulevilo a doufala jsem, že jsou již v bezpečí.

Neuvěřitelně mi však lezlo na nervy, když se furt motala kolem Snapea. A já to musela pozorovat. Zabítzabítzabít probíhalo mi v ten moment furt hlavou.

,,Nemáš žádný nárok Snapea milovat. Pokud se tak tomu dá ovšem říkat. Jen ho využíváš pro své cíle!" vypadlo ze mě, ale přitom jsem tohle nechtěla říct a chtěla jsem to vrátit zpět. Byl to však jen můj názor.

Andy na mě překvapeně pohlédla. Voldemort si už chystal hůlku, aby vyslal klebu avada kedavra. ,,Počkej otče. Jen ať nám Severus sám poví, jestli mě doopravdy miluje." zaměřila svůj pohled na zkleslého Severuse.

,,Jen pověz, má lásko, jak mě miluješ?" Severus ale jen mlčel a čekal, co bude dál. On ji nemiluje, vím to. Vím, že Andy ho jen využívá. ,,No tak, Severusi." sykne už naštvaně, ale on stále mlčí.

,,Mlčíš snad kvůli ní?" podívá se do jeho utrápené tváře a poukáže na mě. ,,Ne." podívá se jí do očí a definitivně odpoví, smířen s čímkoliv, co ho čeká. ,,Avada kedavra!" rozlehne se po celé místnosti Andyin hlas. Šokem zavřu oči a čekám, až to odezní.

,,Máš pravdu, nemilovala jsem ho. Nikdy." prohlásila vítězoslavně a dívala se na již mrtvého Severuse. ,,Byl pro mě občas spíše jen přítěží, ale občas se hodil." řekla a nohama šťouchala do jeho těla. Ve mě vřela krev nenávistí a vztekem. Silně jsem zatínala pěsti a zároveň mě bolel pohled na mrtvého Snapea, který mě ještě před chvílí hladil po tváři, aby mě probudil.

Zavřela jsem oči, abych se na to nemusela dívat a měla jsem slzy na kraji. Když jsem po chvíli oči otevřela, nikdo již v místnosti nebyl. Jen já a Severusovo bezvládné tělo.

Přisedla jsem k němu, pohladila ho po jemné, pomalu chladnoucí tváři a chytla za chladnou ruku. Už jsem se dál nedokázala ubránit slzám, a tak jsem je nechala volně se spouštět z mých očí.

Vzala jsem jeho ruku a přiložila si ji ke své tváři a poté na hruď. Z očí se mi hrnuly slzy a stékali po mé tváři.

#sdstr