I Zmijozel zná lásku aneb Zmijozel trochu jinak...

Patron ✔

Byla temná noc. Nikde nikdo, až na Lucy, která ležela na lůžku. Vtom se zničehonic objevila ta postava z její noční můry. Pomalu se k ní blížil a něco si pro sebe říkal. Čpěl z něho ten zvláštní mrtvolný chlad.

Probudila jsem se, jak jsem správně tušila, v ošetřovně. Spíše mě probudil něčí hlas, ale v místnosti nikdo nebyl.

Přemýšlela jsem o tom snu, kde na mě ta žena zvolala to "avada kedavra". Přemýšlela jsem, jestli to nějak nesouvisí s budoucností, protože přeci jen tam Andy vypadala tak na šestnáct let. A jaký že ples? A kdo byla ta osoba? Proč se tohle děje právě mě.

Ale co když to doopravdy nějak souvisí s tím, proč se mnou Severus nemluví a spíše mě ignoruje?
Po dlouhém přemýšlení jsem opět zavřela oči a usnula.

Ráno jsem se probudila a tentokrát u mě nikdo nebyl. Překvapilo mě to, ale byla jsem i ráda, protože nechci působit, jako ta, co musí být obskakována ostatními. Prostě jsem si chtěla jít jednoduše po svém a ostatní ať si se mnou nedělají starosti. Spíše jsem radši pomáhala já jim.

Jenda z ošetřovatelek mi přinesla snídani. Když mě konečně pustili, běžela jsem rychle do velké síně, kde už měli čekat ostatní seřazeni, aby se šlo na hodinu lektvarů. Jenže tam nikdo nebyl. Asi jsem přišla pozdě.

Běžela jsem tedy co nejrychleji do sklepení. Vtrhla jsem do třídy a všichni se na mě otočili. Poté jsem se Snapeovi omluvila za pozdní příchod do hodiny a rozhodně to odůvodnila, aby mi zas neuložil nějaký trest.
Ne, že bych chodila pozdě do hodin. Vždy jsem chodila včas, ale věděla jsem, že by mi rozhodně za tohle nějaký ten trest dal.

,,Promiňte pane profesore. Zdržela jsem se na ošetřovně." po mém odůvodnění se na mě jen chladně podíval a věnoval svou pozornost dál výuce.

Lektvary mě hodně bavily. Byl to dokonce můj nejoblíbenější předmět, a tak jsem nechtěla přijít o jedinou hodinu.

Dnešní výuka proběhla celkem rychle. Po obědě jsem se šla do knihovny učit a trénovat nějaká složitější kouzla, které jsem se naučila při doučování a kupodivu mi šli perfektně. Musela jsem však trénovat, když v knihovně zrovna nikdo nebyl.

Další den proběhl také rychle a bez jakýchkoliv komplikací. Vlastně od té doby, co se mi začaly zdát ty příšerné sny, vše ubíhalo nějak rychleji.

Dnes mám mít vlastně doučování. uvědomila jsem si.
Sedmá hodina večerní se rychle blížila, a tak jsem si vzala hábit a pomalu šla ke kabinetu profesorky McGonagallové.

Po asi hodině jsem šla od profesorky McGonagallové - jako vždy - za Snapeem. Došla jsem ke dveřím jeho kabinetu ve sklepení a nejistě zaklepala na dveře.

,,Dnes bychom mohli zkusit něco složitějšího." pronesl Snape svým chladným hlasem. ,,A mimochodem. Pokud chcete i nadále procvičovat kouzla i po večerce, doporučil bych vám Komnatu nejvyšší potřeby v sedmém patře." Jak o tom ví?
Jen jsem tiše souhlasila.

,,Jistě už víte o kouzlu "Patronus". A jsem si jist, že znáte i postup. Tak do toho." řekl Snape s pohledem: To nezvládne ani za nic.

O kouzlu "Patronus" jsem samozřejmě věděla a znala postup, ale ještě jsem ho ani jednou nezkoušela. Tak teď jsem měla příležitost...

Zapátrala jsem v paměti po nějaké silné vzpomínce. Vybrala jsem vzpomínku, když jsem ještě trávila šťastné časy se svojí matkou.
,,Můžeš?" ,,Ano." odpověděla jsem trochu nejistě, ale ta vzpomínka mi přišla hodně silná.

Zhluboka jsem se nadechla a zvolala ,,Expecto patrnum."
Z konce mě hůlky vyběhla bílá laň a začala obíhat celou místnost dokola. Za ní se vznášela bílá třpytící se mlha.
Snape jen strnul a překvapeně hleděl na pobíhající laň.

,,Dobře. Tímto bych hodinu ukončil. Můžete jít." řekl když se probral a vyvedl mě z kabinetu.

Proč vypadal tak překvapeně?

Šla jsem do společenské místnosti, kde byli i ostatní. Povídala jsem si s nimi a jako vždy jsem se vymluvila, že mi zas Snape udělil trest. Po večerce jsme šly do pokoje a uložily se ke spánku. Teda kromě mě, protože jsem si ještě chtěla vyzkoušet to kouzlo, které Snapea tak překvapilo a vzpomněla jsem si na Komnatu nejvyšší potřeby.

Andy zase básnila o Snapeovi jak je úžasný atd. Já se to snažila ignorovat.
Katy zas mluvila o Mellise, která se neustále motala kolem Toma.

,,Jestli se to stane znovu, skončím s Tomem a Mellisu budu navždy proklínat." pohrozila Katy a vtom jí do řeči skočila Andy. ,,Ale nech už toho. Už je to trapné. Podívej se na mě, já jsem zamilovaná do Severuse a on možná do mě, protože už se i přestal bavit s támhletou Lucy." řekla namyšleně.

Nereagovala jsem a radši mlčela, protože pokud bych měla něco opravdu říct, nebylo by to nic hezkého a jí by se to určitě nelíbilo a zas by si stěžovala Snapeovi. ,,Nech Lucy na pokoji!" okřikla jí Annie. ,,Nebo co? Pošleš na mě toho svýho holuba?" odpověděla. ,,Nechte se už! Chci spát!" okřikla je Katy. ,,Tak si dej špunty do uší a..." nedořekla to a vtom jsem jí skočila do řeči já. ,,Hele Andy sklidni se už. Už to přeháníš. Radši už spi." řekla jsem zatím klidně, když jsem se posadila a protočila oči. ,,Že to říkáš zrovna ty, mě překvapuje." odsekla. ,,Zmlkni už! Bolí mě z tebe hlava." už jsme zvýšila hlas.

,,No a pak se zas budeš válet na ošetřovně co?!" odsekla, ale na to už jsem nereagovala, protože jsem, aby už všechny usnuly, abych mohla do té Komnaty, kterou mi Snape doporučil.

Konečně usnuly a já mohla odejít. Zneviditelnila jsem se a potichu se toulala chodbami. Dostala jsem se do sedmého patra a hledala Komnatu nejvyšší potřeby. Konečně jsem ji našla. Teda aspoň vypadala, tak jak ji Snape popisoval.

Ocitla jsem se v místnosti plné starých věci skoro po strop. Byl tam ale i dostatečný prostor pro můj trénink.

Opět jsem vykouzlila svého patrona z hůlky. Laň probíhala kolem mne a když jsem se posadila na podlahu, zastavila se. Šla naproti mě. Podepřela jsem si hlavu dlaní a sledovala laň s krásnými dlouhými řasami.

Pomalu se blížili letní prázdniny a já se těšila jak budu všechno vyprávět paní Leeternové.

Za tu dobu jsem co uběhla od mého prvního vyčarování patrona, jsem se dověděla, že mám stejného patrona jako ma Snape. Důvod mi ale nechtěl nikdo říct. Když jsem se na ten důvod ptala Snapea, tvářil se spíše zvláštně překvapeně. Skoro to vypadalo, že se chtěl usmát, když jsem se o tom zmínila.

Ne, že by se mnou nějak mluvil, samozřejmě věnoval svou pozornost spíše Andy, ale několikrát jsem ho po hodině zastavila a zeptala se. Jenže nikdy neodpověděl.

Asi to tedy musí být něco hodně zvláštního.

Když jsem se svými věcmi byla už na nástupišti, přišel i Snape. Přišel ke mě a sám od sebe mě objal. ,,Užij si prázdniny." zašeptal.

Poté jsem už musela jít. Snape se na mě usmál a když jsem už byla u vlaku, měl zas ten svůj obvyklý nečitelný výraz.

Katy a Tom se políbili a na to se oba zasmáli. Přišli mi spolu roztomilí.

A tak skončil první školní rok v Bradavicích, plný zajímavých událostí a situací.

Snad se vám první rok v Bradavicích líbil :D
Upřímně spíše doufám, že to co píšu není spíš nudné.
Budu moc ráda za jakékoliv rady, ohledně toho, co bych měla zlepšit atd. :D