I Zmijozel zná lásku aneb Zmijozel trochu jinak...

Láska a city❤✔ 1/2

Uplynulo už pár měsíců a já si v klidu žila na vrcholku skal u Deanovského lesa ve stanu pod ochrannými kouzly.

Probudila jsem se do chladného rána a vyšla ven ze stanu. Za noc tu napadlo docela dost sněhu.

Ve sněhu však byli něčí stopy, což mě trochu zarazilo, ale měla jsem kolem sebe ochranná kouzla, tak snad nikdo neví, že tu jsem.

Najednou se kdesi cosi šustlo a připadalo mi, jakoby mě snad někdo sledoval.

Opatrně jsem prošla hranicí ochranných kouzel a přistupovala k onomu místu, odkud šli ty zvuky.

Sotva jsem ale došla ke stromu přede mnou, někdo mě ze zadu chytl kolem pasu za břicho a druhou ruku mi dal přes ústa.

Byla jsem trochu vyděšená, ale snažila jsem se být v klidu. Cítila jsem jeho teplý dech na mém zátylku.

,,Pustím tě jen pokud budeš potichu. Mohl by nás totiž někdo slyšet a donést, že nejsem tam, kde mám teď být." zašeptal mi tiše do ucha a poté mi uvolnil ústa.

Dle jeho rukávu jsem poznala o koho jde, a tak jsem se prudce otočila a objala ho kolem krku.

,,Severusi! Tak ráda tě vidím." řekla jsem a do očí se mi draly slzy radosti.
,,Taky tě rád vidím." řekl poklidně s nadšením v hlase.

Odtáhli jsme se od sebe, abychom si mohli hledět do očí. ,,Co se v Bradavicích zatím událo? Změnilo se tam něco?" byla jsem zvědavá a napadala mě spousta otázek. Jedna z nich mě ale docela tížila. A to ta, jenž se týkala Andy...

,,Bradavice jsou pořád stejné, jen Andy stále páchá nějaké problémy." postěžoval si. ,,Aha, co třeba?" ,,Buď někomu ubližuje nebo vyhrožuje a furt se snaží získat moji pozornost." ,,A...ha" zadrhla jsem se, jelikož mě to píchlo u srdce. ,,Ale neboj, nikdy se jí nepoddám. To ti slibuji.." řekl a podíval se na mě, jakoby chtěl něco slyšet ode mě, ale já mlčela, jelikož jsem nevěděla co říct. Po těchto jeho slovech se mi ulevilo, jelikož jsem věděla, že mu mohu věřit.

Ale své tajemství o mých citech k němu si ještě zatím nechám pro sebe.

,,Hodláš se někdy vrátit zpět do Bradavic? Doufám, že ano, protože brzy bude ples." při mluvení se zadíval kamsi do dáli směrem k nížinám.

,,Mm..." zamyslela jsem se ,,Ano, plánuji, ale až pro můj návrat přijde ten pravý čas." řekla jsem a podíval se na mě pohledem, jakoby mu ze zad spadlo obrovské břemeno.

,,A jak jsi vlastně věděl, kde jsem? Jak jsi mě našel?" ,,Je jednoduché vysvětlení, ale těžké popisování." vysvětlil, ale já jsem to trošku nepochopila.

Zadívala jsem se do dáli a přemýšlela, co tím myslel.
Když mi to konečně došlo, srdce mi roztálo, jako sníh na vyhřátém kameni.

Tak přeci jen ke mě možná také něco cítí.

Ale nejsem si ještě úplné jistá.

Chtěla jsem se na něho otočit, ale už byl zas pryč.
Říkal, že brzy bude ples, takže tuším správně, že se ho Andy pokusí konečně získat. Ale to nedovolím!

Jestli mě má k návratu něco donutit, tak je to pomsta!

Uběhl asi týden a já stále myslela na náš nedávný rozhovor a na ten ples.

Jakým způsobem se tam mám vrátit, tak abych nepřitahovala příliš pozornosti?

Už to mám!

,,Zítra se tam vrátím a na cestu se vydám již dnes." prohlásila jsem si pro sebe, když jsem vyhlížela na krajinu pokrytou bílou přikrývkou, jenž se ve slunečním světle třpytila jako malé krystaly.