I Zmijozel zná lásku aneb Zmijozel trochu jinak...

Tajemství ✔

Uběhlo několik týdnů a pomalu se blížila zima.
Za tu dobu jsem si povšimla, že Katy často sleduje jednoho tmavovlasého kluka z Havraspáru.
A famfrpálový zápas vyhrál nebelvírský tým, s tím, že výhra byla díky Remusovi, který si opět vedl výborně.
Andy se jako obvykle vnucovala Snapeovi, ale ten o ní nejevil zájem.
Jen se jí stále často věnoval.
Co když to z toho snu, kde Andyina matka nutila Snapea pod tlakem, aby se zamiloval do Andy a na mě se vykašlal, je pravda?

Nehodlala jsem nad tím dál přemýšlet, a tak jsem šla najít Charlotte a ostatní.
Charlotte jsem našla na chodbě na jedné z laviček, kde se líbala s Remusem.

,,Neruším?" řekla jsem pobaveně a oba se od sebe odtáhli a věnovali mi pozornost. ,,Nevíte, kde jsou ostatní?" ,,Nevíme. Jen to, že Katy šla ven a Annie seřvala Toma." ,,Aha. Děkuji." řekla jsem a poté odešla do společenské místnosti, kde nebyl nikdo kromě mě.

Sedla jsem si ke krbu a zase mě chytla ta posmutnělá nálada, kdy přemýšlím nad vším možným a žene mi to slzy do očí.

Abych se odreagovala, šla jsem se procházet po chodbách hradu. Všichni byli někde pryč, a tak jsem se musela nějak zabavit.

Pomalu jsem procházela chodbami nad vším se jako obvykle zamýšlela.
Měla jsem sklopenou hlavu, a tak jsem neviděla před sebe a najednou do někoho omylem narazila.

,,Nudíte se, a proto se tu potulujete sama po chodbách? Kde máte ostatní." zeptal se a když jsem se probrala ze zamyšlení, uvědomila jsem si, že ten do koho jsem narazila, je Snape.

,,Ostatní? Ti jsou každý někde, a tak jsem si našla vlastní zábavu. Aspoň si lépe zapamatuji, kam která chodba vede." chvilku bylo ticho a on šel po mém boku, aniž bych znala důvod.

Bylo zvláštní, že jemu se dostávalo do myšlenek tak složitě a ostatním tak jednoduše.

,,Andy tě hodně štve, že?" změnil téma a já přemýšlela, co odpovědět. ,,Ano. Vždy, když se s ní setkám, tak vznikne konflikt..." vydechla jsem se zrakem stále sklopeným k zemi. ,,A ještě když... No to je jedno." zarazila jsem se nakonec mu neřekla to, že mi vadí jak se mu pořád vnucuje, protože to už by bylo dost nápadné a trapné.

,,A, co? Co vás ještě trápí?" zeptal se se zájmem a po tomto dotazu mi přišel, jako paní Leeternová, která vždy musela znát mé problémy a neustále se vyptávala. ,,Je spousta věcí.. ale nechci svými problémy někoho zatěžovat. Jsou to moje problémy a já se s nimi musím nějak vypořádat." snažila jsem se v mysli najít tu správnou odpověď.

,,Obdivuji, že máte na svůj věk tak rozumné názory a odpovědi. Jste vyspělejší než ostatní." řekl a pousmál se.

Po těchto jeho slovech jsem zas trochu znervózněla a po obličeji se mi rozlilo to divné horko.

Zabočili jsme do prava a proti nám šla zrovna Andy. A jéje... To bude zas divadlo...

Protočila jsem oči v sloup a oba jsme se zastavili. Na Severuse hodila zklamaný výraz a na mě se dívala, jakoby mě chtěla stáhnout z kůže a rozpitvat za živa.

Když konečně odvrátila zrak a odešla, pokračovali jsme se Severusem do velké síně na večeři.

Vešli jsme do velké síně, kam přicházeli další studenti. U mého místa jsme se rozdělili a on šel k profesorskému stolu.

Je tak úžasný. Dá se s ním tak dobře komunikovat.

,,Ahoj jsem Shawn." ozvalo se za Annyinými zády a ostatní se ohlédli na hnědovlasého kluka z Nebelvíru. ,,Ahoj jsem Annie." vydechla a zadívala se mu do obličeje, jakoby ji něčím zvláštním zaujal.