I Zmijozel zná lásku aneb Zmijozel trochu jinak...

Návrat✔ 1/2

,,Vstávej." ozvalo se měkce jeho hlasem. Na krku jsem cítila jeho klidný dech a otevřela jsem oči.

Políbil mě jemně na krk a pak na ústa. ,,Asi se půjdu umýt." navrhla jsem a on s úsměvem přikývl a poukázal na koupelnu, která byla hned u vchodu do pokoje.

Černé kachličky se leskly ve světle moderního světla a já si vlezla do sprchy.

Po výstupu jsem si uvědomila, že své oblečení mám v ložnici a nechtělo se mi tam jen tak vejít nahá, když tam byl Severus.

Osušila jsem si vlasy ručníkem a poté jej na sebe omotala, abych si pro to oblečení došla. Jenže když jsem otevřela dveře od koupelny, byl tam Severus a nabízel mi svoji košili, a tak jsem ji přijala.

Byla mi naštěstí až po polovinu stehen. Vzala jsem si i spodní prádlo a pak si zas lehla k Severusovi a přitulila se.

Najednou jsem si zničehonic vzpomněla na obraceč času. ,,Lásko? Asi bych ti mohla říct o tom, kde jsem včera doopravdy byla po tvém odchodu." nejistě jsem navrhla.

,,Mě můžeš říct cokoliv." ujistil mě a pohladil po tváři. ,,Dobře," usmála jsem se na něho a spustila. ,,Včera, ten deník, jestli si vzpomínáš." ,,Ano. Co s ním?" odpověděl zmateně. ,,Víš, není to deník. Je to můj provizorní plánek Bradavických míst. A včera jsem jej vzala s sebou, protože jsem se rozhodla.. prozkoumat další místo."
poté jsem se zastavila a čekala na jeho reakci.

,,A co jsi objevila?" zeptal se se zájmem, mezitím co se mi upřeně díval do obličeje. ,,Šla jsem nejdříve do učebny lektvarů. Tam jsem zahlédla dost podivnou část zdi, a tak jsem se o ni více zajímala. Vypadala jako nějaký vchod. Zkoušela jsem ho nějak otevřít, ale nešlo to. Poté mě napadlo udělat to samé gesto, které vždy používáš při vstupu sem do ložnice. Udělala jsem to a vchod se opravdu otevřel." udiveně se na mě podíval, tak že mě to až pobavilo.

,,Šla jsem dovnitř, kudy vedla nějaká cesta do podzemí. Vchod za mnou se hned zase zavřel. Pokračovala jsem tedy dál do podzemí, až narazila na nějaké staré dřevěné dveře. Otevřela jsem je a vypadalo to tam jako v nějaké domácnosti.. jen bez oken a šero." zamyslela jsem se.

,,Připadalo mi ale, že jsem tam už několikrát byla. Spíše se mi o tom místě zdálo. Chtěla jsem prozkoumat i horní patro, kam vedli prudké schody, ale nebyl čas. Bylo divné, že tam čas ubíhal tak rychle... Co jsem ale prozkoumala dolní patro, tak jsem se zastavila - sama nevím proč - v obýváku. Něco mě lákalo k tomu, abych to tam prohledala, a tak jsem se do toho pustila. V jednom z šuplíků nad pokličkou jsem našla obraceč času, který mi z počátku nic neříkal, ale pak jsem si uvědomila, co to vlastně je." vydechla jsem a Severus vypadal docela zamyšleně.

O pět dní později

Denní věštec: Na nádraží King's Cross, nástupišti devět a tři čtvrtě byl Bradavickým Expressem sražen jeden ze studentů, který se údajně na koleje dostal z vlastní vůle - skočil. Jedná se o Johna Stamose z havraspárské koleje.

,,Cože?" vyjekla jsem zděšeně. ,,Co se stalo?" zeptal se starostlivě Severus, když zrovna dopil vodu. ,,Johna Stamose prý přejel vlak. Byl to přítel mojí sestry." vysvětlila jsem.

,,Aha. To je mi moc líto. A jak se to stalo?" ,,Prý tam skočil sám. Ale to mi přijde jako hloupost, protože John by nebyl tak pošetilý, aby měl potřebu skákat pod vlak. Mě přijde, že to má někdo na svědomí." podívala jsem se na Severuse a čekala až něco řekne.

,,No.. Johna jsem sice neznal, ale taky mi to přijde divné. Vždyť měl úžasnou přítelkyni a co by ho mohlo tak trápit, aby se kvůli tomu zabil?" staral se, což se mi na Severusovi opravdu líbilo. To že se zajímal o ostatní a snažil se pomáhal, i když to nedával najevo.

Bradavický vchod

,,Katy! Katy, jste v pořádku?" vyhrkla jsem na ní, když jsem k ní přiběhla. ,,Ee.." ,,Moc mě to mrzí Katy!" nenechala jsem jí domluvit.

,,Jistě, my jsme v pořádku. John.." nedořekla to a okamžitě se dala do srdceryvného pláče. ,,Já vím, co se stalo." objala jsem ji kolem ramen, abych ji utěšila.

V tom k nám přiběhl nějaký Mrzimorský student. ,,Ahoj, jsem Sebastian. Moc mě mrzí, co se stalo." promluvil ke Katy, jako by ji znal a byli dobří přátelé.

,,A ty jsi?" zeptala jsem se zmateně. ,,Jak jsem říkal, Sebastian. Znám Katy dlouho. Ona si na mne možná nevzpomíná, ale já ano." ujistil mě.
,,Aha. V tom případě dobře, ale zkřivíš jí vlas a jsi mrtvý, jasný?" pohrozila jsem mu, protože jsem vždy byla nedůvěřivý člověk a své příbuzné a přátele jsem měla vždy tendenci chránit.

,,Jojo jistě, neboj se, neublížím jí. Chci ji utěšit." řekl s respektem. Pomohli jsme Katy s věcmi a vybalit věci.

Celé odpoledne probrečela s Johnovou fotkou v dlani. ,, Mě to stejně přijde divné. Proč by John skákal jen tak pod vlak?" navrhla jsem téma. Sice ne moc příjemné téma, ale byla to také jedna z věcí, kterou jsem s nimi chtěla probrat.

,,To opravdu netuším. Ale když jsem tam stála blízko u něho, vypadalo spíše, jako by do něho někdo prudce strčil, ale tak, že si toho nikdo nevšiml, a proto teď mají všichni za to, že je John sebevrah." zamyslela se Annie.

,,Kdo by tohle ale udělal? A z jakého důvodu? Pokud vím, tak John nikomu nic zlého neudělal." navrhla jsem rozhořčeně.

Katy neustále vzlykala, Annie ležela zamýšleně na posteli a já si při přemýšlení nad opravdouvou příčinou Johnovi smrti, prohlížela obraceč.

,,Katy, to bude v pohodě." snažila se ji utěšit Annie. ,,Jen ji nech vybrečet. Vyplaví se to z ní a bude pak v pohodě. Lepší, než kdyby nebrečela vůbec a držela to v sobě." poradila jsem a Annie si zas tedy lehla k sobě.

,,Co takhle to zjistit?" řekla jsem si pro sebe polohlasem, aniž bych si uvědomila, že jsou tu se mnou vlastně Katy a Annie.

,,Co? Co zjistit?" zeptala se se zájmem Annie. Vstala jsem a v rukou držela obraceč. ,,To uvidíš." pronesla jsem odhodlaně.

#dvntr