I Zmijozel zná lásku aneb Zmijozel trochu jinak...

Noví přátelé? ✔

Za dva týdny se roznesla zpráva, že někdo z Bradavic je spojen s Voldemortem. Neví se však kdo to je.
A také to, že Voldemort se pohyboval v prostorách školy.

Bylo zas sobotní ráno a Katy s Tomem se zas usmířili. Ale když Katy narazila na Mellisu, pokaždé jí odhodila hůlku nebo odhodila ji samotnou, protože Mellisa na Katy měla řeči.

Katy však nevěděla, že se s Tom s Mellisou potajmu schází. Tom se však s Mellisou scházel nerad, protože se bál, že se to dřív či později dozví Katy a nedopadlo by to dobře.

Běžela jsem z pokoje do knihovny, protože mě napadlo zjistit si něco o svých předcích a pokusit se sestavit rodokmen.

Přečetla jsem mnoho knih o zakladatelech Bradavic a jejich potomcích.

Vše jsem sepisovala na velký pergamen a udivilo mě, jak je ten rodokmen rozsáhlý.
Když jsem to dopsala, nemohla jsem uvěřit vlastním očím.
A samozřejmě v řádku, kde byli potomci mé matky byly Katy a Annie.

Pergamen s rodokmenem jsem se však snažila udržet v tajnosti. Srolovala jsem ho, uklidila knihy na místo a šla do společenské místnosti.

Seděla jsem na jednom ze schodů u vchodu a prohlížela si popsaný pergamen. Když jsem slyšela něčí kroky, pergamen jsem zas srolovala.
Naštěstí to byly jen Katy a Annie a za nimi šel i Tom.

,,Co je to za pergamen?" zeptala se mě zvědavě Katy a já trochu znervózněla.
,,Nic důležitého." odpověděla jsem a snažila se vypadat v klidu.

,,Půjč mi to." řekl Tom a pergamen mi vytrhnul z rukou. ,,Vrať mi to!" křikla jsem na Toma, ale neposlechl a začal pergamen rozbalovat.

,,Slyšel jsi?!" okřikla jsem ho znovu. Začínalo mě to dost štvát, jelikož to mělo zůstat v tajnosti.

Už měl pergamen rozbalený a začal očima projíždět řádky. Vypadalo to, že to chce číst nahlas, v tom jsem mu ale musela zabránit, a tak jsem použila přivolávací kouzlo "Accio", jenž mu vytrhlo pergamen z rukou a vrátilo do těch mých.

,,Neber věci, které nejsou tvoje!" prohlásila jsem. ,,A co to teda je? Proč nám to nechceš říct?" zeptal se naléhavě Tom a já se zamyslela, co jim mám říct, protože ostatní také vypadali, že to chtějí vědět.

,,No... jak jsem již řekla.. nic důležitého." snažila jsem se z toho nějak vykroutit a doufala, že už se na to nebudou dále vyptávat, ale doufala jsem marně. ,,Když to tedy není důležité, proč nám to nechceš ukázat? Co je na tom tak tajného?" ,,Prostě to neřešte! Pojďme už radši na večeři, ať nepříjdeme pozdě." snažila jsem se změnit téma, aby už dali pokoj a to se také splnilo.

Vcházeli jsme zrovna do velké síně a vtom kolem nás, jako hurikán proběhli nějací dva starší studenti. Jeden z nich byla dívka a patřila do Havraspáru a ten druhý do Nebelvíru.

Ten z nebelvíru si sedl ke svojí partě, jenž byla známá pod názvem "Poberti". Poté jsem si uvědomila, že to jsou ti, co jsou vždy ve vlaku nejhlučnější. A ta dívka z Havraspáru... vím jen, že se jmenuje Charlotte a baví se s tím z nebelvíru, do kterého Snape občas rýpe. Jen si teď nevzpomenu na jeho jméno.

Věděla jsem, že Havraspár nemá moc v oblibě Zmijozel, ale tak to všechny koleje, ale ona mi přišla přátelštější.

Spolu s ostatními jsme povečeřeli. Po večeři jsem chtěla jít do knihovny, ale uslyšela jsem povědomé hlasy. Byli to kluk a nějaká dívka. Zastavila jsem se za dveřmi a zpoza dveří jsem nakoukla do knihovny. Musela jsem se ale zneviditelnit.

Byla tam Charlotte s tím klukem z Nebelvíru. Vypadalo to, že si hodně rozumí. Pak jsem si uvědomila, že tam vlastně můžu jít, aniž bych je nějak vyrušila a mohla sledovat.

,,To je v pohodě. Nemusíš pro ně chodit." usmála se Charlotte. ,,Dobře." řekl a poté jí chytl za ruku, což ji zarazilo. ,,Charlotte?" ,,Remusi?" řekli sborově a na to se zasmáli. ,,Chtěl bych ti neco říct. No, vlastně už delší dobu o tom přemýšlím." Charlotte na něj se zájmem hleděla a čekala co z něj vypadne. ,,No?" pobídla ho, když už to čekání trvalo déle. ,,No..." z hluboka se nadechl ,,M-mi-miluji tě." vykoktl a Charlotte se v obličeji rizzářila, zčervenala a objala ho.

Jejich pohledy se poté střetli a pomalu se k sobě přibližovali. Remus se na ní pousmál, svoji ruku jí přiložil k její tváři a poté jemně políbil na rty.
Vypadalo to, že se nechtějí jeden od druhého odtrhnou a polibek trval dlouho.

Snažila jsem se být co nejpotišeji. Vtom ale do knihovny vtrhla Katy s ostatními a Charlotte a Remus se od sebe odtáhli a snažili se tvářit, jakoby se nic nestalo, a tak radši odešli. Když vyšli na chodbu, oba se začali smát a běželi někam pryč a přitom se drželi za ruce.

Už se těším na svojí první lásku.
Tak Andy to má asi jasný, když má na spodním prádle "Severus❤".
Při téhle myšlence jsem měla chuť se rozesmát.
Četla jsem ale, že v 15-ti letech se všem dívkám na zápěstí objeví monogram toho, do koho budou zamilovány a s kým také budou poté dokonce žít. Ale prý to vidí jen ty dívky, nikoliv kluci.
Tak jsem zvědavá, kdo to bude u mě...

,,Lucy tu není. Kde potom je?" starala se Annie. ,,Tu jsem." zviditelnila jsem se a upozornila na sebe. ,,Cos dělala? Kdes byla?" zeptala se Katy, jakoby jí vadilo, že mě museli hledat.

,,Nic. Sledovala jsem." ,,Koho? Nebo, co?" ,,To je jedno. Nepůjdeme do společenské místnosti?" navrhla jsem a měla se k odchodu z knihovny.

,,Proč nám poslední dobou furt něco tajíš?" zeptal se jízlivě Tom. Jen jsem oddechla, nevědíc, co říct a šli jsme do společenské místnosti, kde jsem jim řekla co jsem viděla v té knihovně.

Když jsem vyprávěla o té části, když se Charlotte a Remus políbili, Katy se podívala na Toma a začervenala se a s úsměvem sklopila zrak, aby si jí Tom nevšiml.

Od Annie jsem se dozvěděla, že se jí líbí ten nový kluk, který přešel z jiné školy sem, ale prý že patří do Nebelvíru. A že prý ji sledoval a když se na něj také podívala, on se pousmál.

Katy je zamilovaná, Andy je zamilovaná i Annie. To jsem vážně jediná, kdo se ještě nezamiloval?
A nebo jsem se také zamilovala a jen si to chci popírat?