I Zmijozel zná lásku aneb Zmijozel trochu jinak...

Láska a city❤❤✔ 2/2

Druhý den

,,Žije?" ,,Bude v pořádku?" ,,Co se jí stalo?" uslyšela jsem kolem sebe přes stálý šum v mých uších, který pomalu ustupoval, povědomé hlasy, ale nevěděla jsem o koho jde.

Pomalu jsem otevřela oči a zahlédla jen matně obrysy několika postav kolem mě.

Jediné co jsem věděla bylo, že jsem ležela, ale stále jsem nechápala, jestli žiju nebo jsem už mrtvá a tohle má být probuzení do posmrtného světa.

Začínala jsem už rozpoznávat jednotlivé tváře těch postav. Přitom jsem sama pomalu nevěděla, kdo vlastně jsem. Jakoby mi někdo vymazal paměť, ale postupně jsem se začala rozpomínat a vše se mi vracelo.
Posadila jsem se na postel a podívala se na ostatní, jenž byli kolem mé postele.

Prohlédla jsem si na rychlo místo, kde se právě nacházím a uvědomila si, že jsem na ošetřovně v Bradavicích.

,,Tak přeci jsi v pořádku!" zajásala Katy a objala mě, ale já byla ještě trochu zmatená. Annie napodobila Katy a také mě objala.

,,Co se ti stalo?" zeptala se zvědavě Annie. ,,Ani nevím." odpověděla jsem nejistě a zmateně. ,,No, to je jedno, hlavně že jsi živá a zdravá." zajásala Katy.

,,Jo, dneska má být ples, takže bychom tě teď rády odvedly do pokoje a připravily ti šaty." nabídla Annie. ,,Dobře, to je skvělý nápad." souhlasila jsem a podívala se na paní Pomfreyovou tázavým pohledem, jestli mohu opustit ošetřovnu a ona souhlasně přikývla.

Plná radosti jsem vyskočila z postele a pomalu se rozhýbávala. Zpočátku jsme pomalu šly, ale když jsem už byla schopna běžet, tak jsme doslova sprintovaly do našeho pokoje.

V chodbě, která vedla k našemu pokoji nás zarazil vražedný pohled Andy s ironickým úsměvem. ,,Tak ty ses odvážila vrátit." řekla sarkastickým tónem, ale já se ji snažila ignorovat.

,,Poté, co jsi zbaběle utekla, tě můžu ujistit, že jsi Severuse velice odradila a začal se místo s tebou scházet se mnou. Úplně tě se mnou vyměnil." vychloubala se, což mě bolelo.
To, že by Severus udělal? To není možné. Vždyť ještě při našem nedávném rozhovoru říkal, že by se nedal. Tak co je na tom sakra pravdy?!

,,Nech jí být! Nemusí hned poslouchat ty tvoje lži, kterými všechny akorát otravuješ." napomenula ji Annie a šly jsme dál do našeho pokoje.

,,Toho si nevšímej. Od doby, co jsi tu nebyla, se furt jen vytahuje, jak jí Snape líbal a podobné blbosti. Někdo jí to věří, ale většina ví, že je to absolutní blbost, protože věří, že Snape by něčeho takového stejně nebyl schopen." uklidnila mě Katy, zatímco si mě Annie zamyšleně prohlížela.

,,Počkej," zarazila jsem Annie, když začala prohlédávat skříň s šatami.

Došla jsem ke svému kufru, ve kterém jsem měla šaty po své matce, které si brala na obzvláště významné situace.

Otevřela jsem jej a z něho pomalu vytáhla tmavé modrofialové šaty jako noční obloha, na nichž se třpytily malé kamínky jako hvězdy. 

Vstala jsem a šaty si dala po délce svého těla. Poté jsem se otočila na Katy a Annie a ty ke mě užasle přistoupily. ,,Páni!" vydechly obě najednou s úžasem v očích.

,,Tohle bych do tvého stylu nikdy neřekla." zavtipkovala Annie. ,,Oblékni si je." pobídla mě Katy.
Šla jsem tedy do kabinky a tam se převlékla.

Vyšla jsem po malu z kabinky a šaty spadaly až na zem. ,,Vypadáš opravdu nádherně!" vyjekla Katy. ,,Ano, jen ještě musíme vyřešit účes a ostatní doplňky." dodala Annie.