Bylo to mnoho vyčerpávajících hodin, které jsem toužil trávit spánkem. Ovšem bál jsem se toho, že minu stanici v Daegu, na které jsme se měli již za několik málo minut setkat s Yoongim.
Stále jsem si nepřipouštěl, že jsem jej měl brzy vidět na vlastní oči a ne jen si jej představovat.
Když jsem zaslechl hlas, který ohlašoval stanici před mým cílem, cítil jsem, jak se mi jemně orosilo čelo. Nervozita se mě snažila pohltit a já se s ní snažil co nejvíc vypořádat. Ale čím více jsem se snažil, tím víc mi připadalo, že jsem se bál. Co kdybych rychle vystoupil z vlaku a nasedl na zpáteční? Třeba by si toho Yoongi hyung ani nevšiml.
Uchechtl jsem se nad svými paranoidními myšlenkami a pokusil jsem se - tentokrát úspěšně, nad ně povznést. Usmál jsem se a jemně sebou zatřásl, abych ze sebe dostal i zbytky obav a strachu. Co špatného by se přeci jen mohlo stát? Yoongi alespoň přibližně ví, co jsem za člověka a já zase vím, jaký on je a co od něj mohu čekat. Já ani on jsme se neměli čeho bát.
Proto jsem byl již skoro bez obav, když vlak podruhé za krátkou dobu začal zastavovat, žena opět ohlašujíc název mé cílové zastávky. Popadl jsem cestovní tašku a hodil si jí přes rameno. Poté jsem se rychle prohlédl v černé, lesklé obrazovce svého telefonu a zasunul jej do kapsy. Než vlak úplně zastavil, stál jsem spolu s mnoha ostatními lidmi u dveří a čekal na to, kdy nás vpustí do centra Daegu.
ᑎᗩIᗪE᙭_
----------
ČTEŠ
Death Calls My Name
Fanfiction@HappyCheeks - proč chceš zemřít? @SoonDead - smrt už dlouho volá mé jméno /sope/ Nádherný Cover je jako vždy od skvělé @Carol-ComT end-24.02.18 corection star -09.04.20 corection end - 29. 09. 22
