Death Calls My Name

69_160518

Hoseok;

Sledovat Jiminovu spící tvář mě nutilo si zívnout. Nepřál jsem si nic jiného, než také usnout, ale musel jsem tomu odolat. Jimin působil, že to potřeboval více, než já, obzvlášť, když jsem zahlédl jeho kruhy pod očima, které kazily jinak téměř dokonalé proporce jeho tváře. Čemu jsem však neodolal, bylo prohrábnutí jeho růžových vlasů. Mimoděk jsem si představil na jeho tváře Yoongiho a musel se usmát ještě víc.

Jak jsem s těmito dvěmi neskutečně atraktivními a roztomilými chlapci měl strávit víkend? Nevěděl jsem, jestli mé srdce něco takového mohlo vůbec unést. 

Abych si zkrátil čas jízdy, vzal jsem si do rukou telefon a našel konverzaci s Yoongim. Nebyl však aktivní, tudíž jsem usoudil, že asi spal. Povzdechl jsem si a otevřel YouTube, kde sem téměř okamžitě našel nějaká videa, jenž mě zaujala. Klikl jsem na první, které jsem viděl a pustil se do jeho sledování, zatímco Jimin tiše oddechoval v mém klíně nevědě o světě.

-

S Jiminem jsme měli hlad. A protože jsme tím nechtěli otravovat Yoongiho, rozhodli jsme se, že nejdřív vyrazíme někam na jídlo. Dal jsem na Jiminovy zkušenosti a doporučení a vydali jsme se do nedaleké restaurace, v níž údajně vařili to nejlepší Japchae, které jsem kdy mohl okusit. 

Zatímco jsme čekali na tento výborný pokrm čekali, mluvili jsme snad o všem, co nás napadlo. Seděli jsme v snad tom nejzapadlejším rohu a vůbec nás neobtěžoval běh restaurace, v níž se lidé střídali jako karty v dlani hráče Una. 

Po nějaké chvíli nám však došla volná témata. Jal jsem se pozorovat maminku s netrpělivým dítětem, která se jej snažila marně uchlácholit. Naklonil jsem hlavu na stranu a snažil se odhadnout, proč to dítě plakalo. Poté jsem však ucítil zašimrání na temeni, jako by mě snad někdo pozoroval, a tak jsem od scény před sebou odtrhl pohled, který jsem následně spojil s Jiminovým 

Díval se na mě zvláštně. Přišlo mi, jako by byl v transu, protože jeho snad mlhou zahalené oči se jen tak dívaly do mé tváře. Jinak se nehýbal, což mě trochu vyvádělo z míry. Chystal jsem se jej zepat, co se dělo, ale zarazil mě rychlým, zato důkladným polibkem na mé rty, čímž vyslal husí kůži do mého celého těla. 

Netrvalo to dlouho - možná tak tři vteřiny, než se oddálil a ve tváři zrudl jako uzrálé rajčátko. Okamžitě ode mě odvrátil pohled, který následně zabodl do podlahy a znovu se takřka přestal hýbat.

"Promiň, netuším, co to do mě vjelo," přiznal tiše, jako by se snad bál mluvit více nahlas. Nějakou chvíli jsem se nevzmohl na odpověď. Proč to udělal? Měl jsem celou dobu za to, že se mu líbil Yoongi. Poposedl jsem si a poprosil jej, aby se na mě podíval. Napřed tak neučinil a místo toho se ode mě odvrátil zbytkem celého těla.

"Jimine," vyslovil jsem jeho jméno pomalu, zatímco mi myšlenky běhaly hlavou jako splašená smečka vlků. Nechápal jsem to, ale... nevadilo mi to. Pomalu ke mně zvedl tvář rudou jako západ slunce. Prohlédl jsem si jej. Zmátl mě, protože si nebyl jistý, co přesně měla ta pusa znamenat. Ale naštvaný jsem nebyl. "To je v pohodě," ujistil jsem jej pomalu, mysliv to vážně. Chtěl jsem se jej ještě zeptat, jestli by mi to nemohl vysvětlil, ale když jsem zahlédl pohled v jeho očích, zarazil jsem se. Byl stejně zmatený, jako já.

ᑎᗩIᗪE᙭_

----------