72_170518

842 144 22
                                    

Hoseok;

Ani já, ani Jimin jsme nebyli překvapení, když nás Yoongi hyung odkázal na rozložený gauč, zatímco si sám zabral postel. Nijak mi to nevadilo, docela jsem s tím i počítal. 

Ráno, když jsem se probudil, jsem na sobě cítil váhu jiného těla a dvě paže pevně obmotané kolem mé hrudi. Musel jsem se usmát, když mi došlo, že to nemohl být nikdo jiný než Jimin. Pootevřel jsem oči a mírně cuklnul tváří, když mě jeho vlasy zašimraly v očích. Neviděl jsem mu do tváře, ale jistě na ní nosil poklidný výraz spícího člověka. Musel jsem se pousmát a přesunout paži na jeho záda, přitahuje si jej blíž k sobě. Teplo a blízkost jeho těla byla příjemná. 

Usmál jsem se, když se ke mně mimoděk přitiskl a pohnul tváří. Působil neskutečně nevinně a roztomile. Povzdechl jsem si a nepřítomně začal prsty kroužit na jeho tričkem zakrytými zády. 

Byl jsem neskutečně zmatený a zamotaný ve svých pocitech. Než jsme se spolu s Jiminem vydali sem, byl jsem si jistý, že jsem každým dnem získával city k Yoongimu, který spal jen o místnost vedle. Potom jsem ale viděl, jak pohodlně a přirozeně si Jimin ustlal v mém klíně, kde poklidně spal. Také jsem ucítil jeho rty na svých, a tak se mi do mozku vloudily myšlenky na to, že ani tento drobný chlapec mi nebyl ani zdaleka lhostejný. 

Oproti tomu, co jsem cítil k  Yoongimu to byly jen slabé jiskřičky. Byly však velmi urputné a nenechávaly se nijak přehlížet. Věděl jsem, že pokud do tohoto plamínku budu přikládat více pozornosti, jistě se velmi rozhoří. Dlouze jsem vydechl a volnou rukou si prohrábl vlasy. Co jsem měl teď u všech čertů dělat? 


ᑎᗩIᗪE᙭_

----------

Death Calls My NameKde žijí příběhy. Začni objevovat