Jimin;
Už nějakou dobu jsem byl vzhůru, ale rozhodně jsem se neměl k tomu, abych otevřel oči nebo se byť jen pohl. Obzvlášť, když jsem cítil Hoseokieho velké, teplé dlaně přejíždějící po mých zádech, nebo snad ve vlasech. Spokojeně a potichu jsem zavrněl a nenápadně se více natiskl na jeho tělo vdechuje jeho vůni, z níž se mi ze svalů stával rosol.
Po chvíli ke mně však tiše promluvil: "Jimine, měli bychom vstávat." Jeho dech mě zašimral na krku a já unaveně vydechl. Oči jsem však neotevíral, ačkoliv jsem si dovolil se více pohnout. Stále jsem jej však nepouštěl. Na to jsem byl až příliš omámený jeho blízkostí.
Uchechtl se, když mu došlo, že jsem již byl vzhůru. "Yoongi někam šel," dodal mimoděk, čímž mě donutil se prudce posadit a otevřít oči dokořán, Hobi však jen poklidně ležel na nepohodlném gauči. "Jak to myslíš?" zajímal jsem se okamžitě značně zneklidněný. Pokrčil rameny a také se posadil. "Před asi dvaceti minutami... ale ujistil mě, že se do hodiny vrátí, v klidu," pousmál se a prohrábl mi rozcuchané vlasy, jenž mi trčely snad do všech světových stran. Chápavě jsem pokýval hlavou a pousmál se.
"Řekl ti, kam šel?" zeptal jsem se na další otázkou, na kterou mi Hobi odpověděl zavrtěním hlavy. "Ne, o tom nemluvil," přiznal a protáhl se. "Pustíme si něco, než přijde?" navrhl po chvíli a já pokýval hlavou. "To zní jako dobrý nápad," uznal jsem a o něco se k němu přiblížil. Ačkoliv jsem tušil, že k sobě navzájem s Yoongim něco cítili, nemohl jsem si pomoct. Až moc mě přitahovala celá jeho existence.
ᑎᗩIᗪE᙭_
----------
ČTEŠ
Death Calls My Name
Fanfiction@HappyCheeks - proč chceš zemřít? @SoonDead - smrt už dlouho volá mé jméno /sope/ Nádherný Cover je jako vždy od skvělé @Carol-ComT end-24.02.18 corection star -09.04.20 corection end - 29. 09. 22
