Death Calls My Name

55_090518

Tak nádherně voněl. Jako skořicový koláček, ke kterému jsem jej neúmyslně přirovnal, když jsem jej viděl v hnědém kabátu a s těmi zrzavými vlasy. 

"Vážně jsi přijel," špitl do objetí, mně přebíhajíc husí kůže po zádech z jeho hlasu. Byl tak jemný a melodický. Avšak tak bolestně melancholický a nedůvěřivý. "Slíbil jsem ti to hyung," odpověděl jsem mu stejně tiše, aby nás rozhovor nezaslechl nikdo jiný. Ne proto, že by to bylo něco zásadního, ovšem byl to náš první moment, kdy jsem mohl být s ním. A nechtěl jsem se o něj dělit s žádným nežádaným kolemjdoucím.

~~~ 

Kavárna, ve které jsme spolu seděli a čekali na svoji kávu, byla drobná, ale rozkošná a útulná. Navíc, jak mi Yoongi prozradil, se nacházela jen několik málo metrů od jeho bytu. V něm jsem měl mimo jiné zůstat až do zítřka. Když jsem chtěl Yoongimu odporovat, že mám dost peněz na to, abych si pronajal pokoj v hotelu, okamžitě mi to začal rozmlouvat, že prý nebudu spát v nějakém pochybném hotelu, když můžu být u něj. Dál už jsem protestovat nechtěl. Přeci jen jsem byl raději, že budu moct zůstat u něj. 

Vládlo mezi námi ticho, které jsem potřeboval narušit. Potřeboval jsem s ním mluvit. Potřeboval jsem slyšet jeho hlas, kterého jsem se již teď nedokázal nabažit.

"Yoongi?" Začal jsem. Pootočil ke mně tvář a já se na něj mírně usmál. "Čekám," vysvětlil jsem byvši zvědavý, zda mojí narážku pochopí. Protože jsem měl v hlavě vakuum, nemohl jsem vymyslet lepší téma na rozhovor, než důvod, kvůli kterému mě Yoongi původně zval k sobě. Ten však nyní nechápavě naklonil hlavu na stranu. "Na co čekáš?" Zeptal se a jemně pootevřel ústa, když začal přemýšlet.

"Na to, kdy mi řekneš, na koho a proč jsi vlastně žárlil," odpověděl jsem mu a potichu se uchechtl, snaže se tím působit ležérně a ne zvědavě a netrpělivě, jak jsem se cítil od doby, co jsem zjistil, že na někoho tak moc žárlil.

Viděl jsem, jak se mu zadrhl dech v hrdle a odvrátil pohled. Styděl se? Napadlo mě, když jsem zahlédl jeho růžové tváře a to, jak si nepřítomně mnul klouby u rukou. 

Hodnou chvíli mlčel, ovšem nakonec se odhodlal k odpovědi. "Víš, žárlil jsem... na Jimina," vydechl sotva slyšitelně a já se snažil nedát najevo překvapení. Proč by žárlil na něj? Zřejmě jsem však musel působit nechápavě, protože Yoongi si povzdechl a pokračoval: "To protože on je tak nádherný a milý a hodný... sám jsi říkal, že je jako anděl." Na chvíli se odmlčel a prohrábl si vlasy. "A když jste spolu byli venku... vždyť jsem ti psal, že tě mám prostě rád," dovysvětlil, aniž by se na mě podíval. 

ᑎᗩIᗪE᙭_

----------