Death Calls My Name

56_100518

Probudil jsem se s bolestmi v oblasti krku a zad. S povzdechnutím jsem se posadil a zhluboka se nadechl. Usmál jsem se, když jsem ucítil lákavou vůni pravděpodobné snídaně. Ovšem ještě jsem nechtěl vstávat. Chtěl jsem si v hlavě srovnat včerejšek, na což jsem doteď neměl čas.

Se vzpomínkou na chvíli, kdy mi Yoongi řekl, že žárlil na Jimina kvůli mně, jsem si prohrábl tmavé vlasy. Nevěděl jsem, co mu na to říct ani včera a dokonce ani dnes. Měl jsem jej rád. Pravděpodobně bych i já žárlil na pěkného kluka, se kterým by on měl být venku. Ale neřekl jsem mu to, protože mi přišlo, že stejně žádnou odpověď slyšet nechtěl a ani nepotřeboval. Jistě mu došlo, jak jsem se ohledně jeho cítil já.

S uchechtnutím jsem si připomněl jeho výraz, když jsem ze srandy později toho dne nadhodil, že budu spát jedině a jenom s ním na jeho posteli. Okamžitě mi začal vysvětlovat, že jeho postel zůstane mnou nedotknutá, dokud on neuzná za vhodné a odkázal mě na nepohodlný gauč, za který jsem jej za takřka probdělou noc několikrát proklel.

Po těchto myšlenkách jsem se zvedl a protáhl se. Opravdu jsem se držel, když jsem ucítil palčivou bolest za krkem. Moje podráždění však opět zklidnila příjemná vůně, kterou jsem se vteřinu na to jal následovat, až jsem se dostal do kuchyně. V té jsem nalezl Yoongiho, jak se opíral o linku pročítal si mně neznámou knihu, zatímco se vedle něj na plotně smažila vaječná omeleta. Usmál jsem se. "Dobré ráno," popřál jsem mu a usadil se na stolek naproti kuchyňské lince. Zvedl pohled o knihy a s úsměvem mi také popřál dobré ráno.

Zanedlouho jsem měl jídlo na talíři. Věděl jsem, že to bude výborné ještě, než jsem to ochutnal. Neodolal jsem a musel jsem Yoongiho popíchnout: "Na někoho, kdo si tak moc přeje zemřít vaříš doopravdy výborně." Pro mé štěstí pochopil mojí větu dobře a zasmál se. "Děkuju, jsem rád, že ti chutná," pousmál jsem se dal se opět do jídla. Nechtěl jsem, aby mi vychladlo.

"Co jinak máš dnes v plánu hyung?" Zeptal jsem se jej, když jsme měli oba skoro dojedeno. Hyung pokrčil rameny a tázavě se na mě zahleděl. "Máš nějaký plán? Mě napadlo maximálně kino, který je asi dva bloky odsud," navrhl a já, ač nerad, zavrtěl hlavou. "Nevím, jestli mám zrovna dneska chuť chodit do kina... ale film bych si klidně pustil," zamyslel jsem se a naklonil hlavu na stranu. "Mám tu někde popcorn a hodně nezdravého pití... však víš, abych co nejdřív umřel," uchechtl se a já jen zavrtěl hlavou. "Takže... domácí kino na tom extrémně nepohodlném gauči?" Zajímal jsem se. Yoongi přikývl a uculil se. "Moje postel je jako svatyně... tam si to musíš zasloužit," vysvětlil a já protočil očima. Pak jsme se již začali domlouvat na filmech, které bychom si dnes mohli pustit.

ᑎᗩIᗪE᙭_

----------